Pátek třináctého

Neděle v 21:44 | Iri |  Povídky na téma upíři
Odbila půlnoc a hranice mezi čtvrtečním dnem dvanáctého a pátečním dnem třináctého zmizela během pár minut po půlnoci. Stačilo odtrhnout jeden list z kalendáře a byl zde tolik lidmi obávaný dne pátek třináctého neboť zrovna dnes ty jenž, jsou nejvíc pověrčivý se bojí vycházet ven.
Při raním rozbřesku zdobil obličej upíra pobavený úsměv. On tento den nepovažoval za nešťastný právě naopak číslo 13 bylo pro něj šťastné číslo. Vždy byl pobaven přístupem lidí k tomuto dnu a nebo spíše jejich nesmyslnou pověrčivostí. I když na druhou stranu byla právě jejich pověrčivost jeho výhodou. Neboť on toho dokázal využít. Věděl , že by nad dnešním dnem mohl klidně uvažovat až do setmění avšak spánek se již hlásil o slovo . A rak se rozhodl uložit již ke spánku. Namířil si to do své ručně vyřezávané a pohodlné postele. Jejíž deka a polštáře byli načechrané a zde ihned usnul.
Odbila 20 hodina večerní a Nikolas procitl ze spánku. Na jeho tváři pohrával úsměv jenž byl podoben úsměvu dravce a a krátké hnědé vlasy zvýrazňovali oválný obličej s hnědými očima jenž měli barvu oříšků. Na sebe si pro dnešní den vzal sportovní oblečení černé barvy , jenž nikdy nestrhávalo zbytečnou pozornost okolí. Takto oblečen se z domu na samotě u lesa vydal do města, neboť čas lovu právě nastal.
Uličkami města procházel rychle ale nenápadně a přitom s očima skrytými ve stínu hledal vhodnou oběd , která by mohla zahnat jeho žízeň . Nikdy se nevzdával a i pro dnešek si všiml drobného pohybu v jedné postranní uličce , kde nesvítila lampa ,neboť byla rozbitá. A také odtamtud cítil vůni krve a slyšel těžký dech. Došel na místo a viděl tam na zemi mrtvého muže a vedle něho stát mladíka těžce oddechujícího mladíka s nožem z jehož čepele kapala k zemi krev.
Nikolas se tedy za mladíka tiše přiblížil a pak se ho dotkl. Mladý muž sebou cukl a rychle se otočil. Jaké překvapení bylo když vyděl za sebou mladého muže kolem 29 let sportovní postavy. Místo toho aby zapnul mozek a přemýšlel nechal se ovládnout svojí touhou vraždit a na Nikolase zaútočil. Ten však hravě uhnul a ruku s nožem zablokoval. Útočník vypadl překvapeně ale stále pokračoval v útocích což Nikolase přestalo bavit asi tak po 5 minutách. A tak při dalším útoku předstíral že ho útočník zranil . Útoční nebo spíše vrah nasadil samolibý úsměv a přitom se tvářil jak měsíček na hnoji. Neboť si byl jistý svým vítězstvím. Ach kdyby jen tušil, jak se nádherně spletl. V momentu kdy již stál nad Nikolasem vyšla na noční obloze luna a její stříbřitá zář ozářila uličku v níž se odehrával boj. V ten samý okamžik se Nikolas podíval na útočníka , který se zachvěl hrůzou. Neboť se nedíval do lidských očí ale do rudých očí v niž byla vidět touha po krvi. S výkřikem upustil nůž na zem a rozeběhl se od Nikolase dál . Ten ale na nic nečekal a vydal se za ním svou vlastní rychlostí a na konci uličky již čekal. Stál ve stínech s rudě zářícími očima a s úsměvem dravce jenž čeká na svou oběť. Útočník do něj narazil avšak při nárazu spadl k zemi a v ten moment ho Nikolas zvedl ze země do vzduchu.
Jeho oběť se zmítala ve vzduchu avšak nedokázala se osvobodit z jeho stisku . A tak si Nikolas muže k sobě přivinul blíž jak matka malé dítě a své tesáky zabořil do jeho tepny . Dokud z něj nevysál i poslední kapku krve. Pak mužské tělo vzal sebou do lesa , kde ho zatížil kameny a vhodil do bažiny a ještě než začal rozbřesk a doba spánku šel se projít lesem neboť procházky noční krajinou při svitu luny jsou přece nádherné v lese nežli ve městě neboť v lese je obloha plná hvězd.
 

Dnešní povídka

Neděle v 19:52 | Iri |  Povídky na téma upíři
Dnešní povídka se zdrží pač jí teprve přepisuji a dopisuji a uvidím jak ot stihnu , bud bude mítdv ěčásti a nebo jednu . Doopravdy podle toho jak moc s emi bude chtít dodělat ale vzhledme k tomu že na netu nidko není tak se jí asi dočkáe clé ještě dnes a já pak nemusím dělat ještě druhou část.

10.věcí , které (ne)smíte očekávat od lidí co píší povídky

Sobota v 21:33 | Iri |  co se nikam nehodí
Hm někdy mě napadají doopravdy podivné nápady , tak zde mát jeden z nich a upozornění pár bodů mám jaksi , taksi z vlastní zkušenosti
1. Dodržování pitného režimu
2. Dodržování dobu spaní ( někteří jedinci jsou schopní psát i při svitu malé kapesní baterky a pak se diví , že jsou nevyspalí…..Ne že bych si někdy stěžovala..)
3. Včasný příchody
4. Pokoj bez knih ( hm plná knihovnička….)
5. Nedostatek propisek
6. Nedostatek papíru ( šuplíky budou mít
vánoce až z něj ty čisté sešity zmizí
a skicáky)
7. Nedostatek pastelek
8. Začátek psaní povídky či básně v klidu doma , to neexistuje , zkrátka napadne někoho báseň při hodině filozofie či češtiny tak jí napíše
9. Existenci budu sebezáchovy

10. Schopnost kreslit jeden obrázek 10. minut ( někdy muže být jeden obrázek kreslen hodinu a další hodinu vybarvován)
 


Stín za oknem

Sobota v 21:03 | Iri
Nikdy se nepřibližuj k oknu, jestliže v něm vidíš stín jenž , žádnou tvář nemá a jestliže máš malé dítko jenž ,tvrdí že za oknem něco vidělo raději ho nenechávej po tři noci v pokoji samotné .
Odbila půlnoc a déšť na střechách bubnoval. Dešťové kapky pomalu pak stékaly po střeše dolu k zemi a neúnavně kapali. Kap-kap-kapy-kap jejich kapání znělo jak odpočet, jenž něčemu či někomu právě odpočítával čas.
V posteli se choulí do klubka pětileté dítko malá holčička. Snaží se držet oči pevně zavřené ale nejde to . Pokaždé je otevře a vyděšeně se dívá směrem k oknu. Přitom k sobě tiskne svého oblíbeného plyšáka. Je to plyšový jednorožec s růžovým rohem a modrým tělem. Má ho od své zesnulé babičky.
Je to jediná věc , která jí dává aspoň malí pocit bezpečí. Slyší jak déšť dopadá k zemi a vidí to i z okna společně s tím co jí nahání strach . Tam za oknem stojí silueta , která jí celou dobu pozoruje. Je zde již třetím dnem ale dospělí jí nevěří. Pokaždé když křičí, přijdou a řeknou jí , že to byl jen a pouze zlý sen, že venku za oknem nikdo není a přesto tam ten stín stále je a pozoruje jí. Vidí jak stín jde stále blíž a blíž k oknu a ona se stále tiskne se svým tělíčkem více ke stěně a snaží se schoulit více do klubka a spát. Doufá , že když bude spát tak že stín nakonec odejde. Ale nejde to spánek nepřichází. Má strach a její malé srdéčko buší jak splašené laně v běhu. Vidí ,že stín již zas prochází oknem a v ten moment začne křičet.
Její rodiče ji slyší , ale nevěnují tomu pozornost. Již je nebaví stále poslouchat vymyšlené řeči o stínu od svého dítěte a raději se se sklenkou vína v ruce věnují jeden druhému. Mezitím se stín, jenž byl původně za oknem přibližuje k malé dívence její oči jsou vytřeštěné a ona se nemůže hnout z místa. Již ani nemá sílu křičet a po jejích tváří stékají slzy. Je přesvědčena o brzkém a bolestivém konci a ani nedoufá , že přijde někdo na pomoc. Snad babička by přišla. Ona jediná jí vždy věřila a zůstávala u ní když měla zlé sny.
A temný stín je již u její postele a nemá tvář. Pomalu po ní natahuje své kostnaté ruce z niž odpadávají kusy shnilého masa jehož zápach zaplní celý dětský pokoj. Ano touží po tom malém dítku neboť ví , že mnoho času již nemá a těší se ze svého úspěchu. Možná by byl stín uspěl kdyby se nestalo něco s čím nepočítal a v co již nedoufala ani jeho bezbranná oběť. Bílá zář z ničeho nic osvítila , celý pokoj a její světlo bylo tak silné, tajuplné a teplé že se malá holička nestačila divit. Zář vycházela z fotografie na nočním stolku na kterém se usmívala postarší žena. Jak to bylo možné holčička nevěděla ale přesto si byla jistá že babička přišla na pomoc. . Jen stín jenž byl u malé holčičky hlasitě vykřikl na celý dům . V tom výkřiku byla zloba neboť poznal že se k dívce nedostane a zároveň slyšel jak dětskému pokoji běží dva páry nohou rodičů malé dívky. Ti zprudka otevřeli dveře a překvapeně pár okamžiků zůstali stát při pohledu na temný stín , který se dal na útěk . A na bílou záři jenž vycházela z babiččiny fotografie.
Oba rodiče se nakonec rozeběhli a sehnuli ke své dceři a omlouvali se jí a když jim někdy pověděla že něco nebo někoho vidí za oknem , netvrdili jí že se jé to zdálo ale bud u ní zůstali a nebo jí vzali k sobě, do ložnice. Jedno je ale jisté nebýt fotografie její babičky dítko by se nejspíš rána nedožilo. Ted se ptáte co se stalo se stínem asi no odpověď je snadná světlo stín zahnalo.
Ale já mám pro vás milý čtenáři a čtenářky otázky. Co zachránilo vlastně tu malou holčičku ? Co jí ze všeho nejvíc ohrozilo na životě ? Stín a nebo ignorace jejích rodičů ? Jestliže jste povídku přečetli celou , tak pak by vám odpověď měla být jasná….

Co nás čeká tento víkend

Pátek v 21:41 | Iri |  co se nikam nehodí
Milé čtenářky a milý čtenáři čtenářky nebo spíše děti noci. Mám pro vás dobrou zprávu. Teda aspoň doufám, že je dobrá. O víkendu se můžete těšit na téma týdne temný stín za oknem. Dneska si ještě jednou přečtu, co jsem vlastně včera napsala a pak začnu psát nový článek do rubriky upíří povídky. Ano čtete správně článek a ne recenze. Konečně mě napadlo něco hm zajímavého a sice si nejsem jistá že se to bude líbit ale doufám a troufám si tvrdit že snad už konečně budou přicházet nápady na povídky a básně a sakra měla bych konečně zveřejnit jisté dílko jenž bylo inspirováno úplňkem. Eh jen co to najdu kam jsem to dala ale to by neměl být problém . Doufám. No jak je vidět znova se usmívám při myšlence na nová díla na blog . Hrozně moc se těším až obě díla zveřejním a u toho jednoho i napíši. A kdo ví při troše štěstí mi ho zkontroluje jistá osůbka , která mě asi praští pač možná jednu nezveřejněnou povídku předělám. Jen přece devět stránek je poněkud málo na pořádnou kapitolovku ……
Hm možná jsme si jen potřebovala odpočinout od psaní anebo se pořádně vyspat. No nevím , jinak tento víkend byl v ohrožení toho že zde nic nevyjde. Měla jsme něco s okem a nebyla jsme si s tím schopná zajít na oční. Jo oko je už v pořádku ale na očním jsem stejně nebyla. Takže se hrozně moc těším na to co řeknete na víkendové články. Hm hlavně co na to poví děti noci a doufám že se všem bude vše líbit a dneska jsem ukecaná . Hrozně moc se omlouvám fakt že jo.
No nic je na čase vypadnout od počítače a jít si lehnout. Jo a ještě předtím si ještě jednou přečíst téma týdne a vzít si do postele blog a propisku. No někde musí přece vzniknout článek na neděli že ??
S tímto se pro dnešek s vámi loučím.

Vaše Irí

Pavučina2

8. října 2017 v 20:19 | Iri |  Galerie
No jo holt jsme málem zapomněla na pavučinu i to se stává

Ale také může být podzim i barevný

8. října 2017 v 20:14 | Iri |  Galerie
Jen přece barva listí na stromech se mění

Podzim je někdy trochu zlověstný

8. října 2017 v 20:13 | Iri |  Galerie
Hlavně když se nad krajinou začínají oběvovat deštové mraky

Věčný polibek temnot

8. října 2017 v 20:01 | Iri |  Povídky na téma upíři
Když není inspirace na povídku, tak je aspoň recenze. Užijte si její čtení milý čtenáři a čtenářky.
Dalo by se říci , že dobrých autorů co píší o upírech je velmi málo. Jejich knihy jsou velmi dobře napsané a naštěstí v nich upíry ukazují jak z té nebezpečné strany tak i z té starostlivé strany no nějak si tuhle větu přeberte.
Jenže z těchto autorů co o upírech píší zajímavě jsem vybrala Frost Jeaniene. S jejíma knihami vás na tomto blogu pomalu a jistě seznamuji a právě teď přichází čas seznámit vás s další knihu Nočních lovců milý čtenáři a čtenářky.

Věčný polibek temnot je příběh, jenž nás zavadí do dnešní Ameriky , kde se mladá žena jménem Kira setká s mistrem upírem Menscheresem . Jejich setkání je zajímavé a plné zvratů avšak zároveň se zde střetává budoucnost s minulostí a odvěký boj dvou nepřátel. Menscheres stojí již po celá staletí proti svému nepříteli Rad žefovi jenž mu usiluje o život. Toto nepřátelství trvá již od dob samotných faraonů a jeh konec má být v tomto století. Kdo zvítězí a jakou roli ve všem nakonec sehraje Kira ??? A proč Radžef a Menscheres stojí proti sobě ? Jestliže se to chcete dozvědět pak vám doporučuji přečíst si knihu . Jo a ještě něco nedoporučuji jí nikomu mladšímu 19let.

Výpadek blogu

8. října 2017 v 19:57 | Iri

Další články


Kam dál