Budoucí článek upozornění

Včera v 23:00 | Iri |  Povídky na téma upíři
Milé děti noci ,píši to sem s předstihem aby se jistá osoba nebo osoby a nebo vy samotný psychicky připravily na článek, co mám v úmyslu napsat. Během měsíce června či července se zde možná objeví článek o Knížeti Vladu Tepeši Drákuluvi ( Jestli je jméno špatně skloňované tak se omlouvám). Píši možná , protože nevím kolik informací o něm seženu v knihovnách nebo spíše v knihách z knihovny. A ani kolik času mi to celkem zabere ,ale nebojte se povídky budou stále a recenze také . Nemluvně o dalších věcí ale zkrátka chtěla bych o něm napsat článek. Co mě k tomu vede , to vím a proč to také vím. Mám mnoho důvodů a vlastních názorů či teorií ale ten hlavní důvod sem nenapíši. Takže jen a pouze abyste věděli , co se na vás chystá a co jistou osobu čeká a nemine. A jeden z důvodů je te že mě doopravdy o něm láká napsat článek .
A hlavně na internetu se o Vladovi Tepešovi sice hodně píše ale , řekněme že ne vše co je na internetu napsané je pravda . Takže bud se děste nebo se těšte , jen ten článek si pak čtete na vlastní zodpovědnost.Usmívající se
 

Omluva

Včera v 22:48 | Iri
Moc se omlouvám , milý čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci , ale kresby budou až příští víkend. No s tématem týdne příští týden nepočítejte. Dost těžko bych na to něco napsala. A snad se nezlobíte , že je tak málo příspěvků tento víkend ale někdy zkrátka na nic není nálada.
A také by mě zajímal váš názor na povídku Ztracená karavana, má několik kapitol , tak snad se líbí a bude líbit. Teda aspoň doufám , že se kapánek líbí.

Neferetino prokletí-recenze

Včera v 22:22 | Iri |  Povídky na téma upíři
Milé děti noci , abyste měli co číst , a já měla klidné spaní ,tak vám přináším napsanou recenzi.
Tak doufám , že vás kniha zaujme a , že vás od ní neodradím.
Neferetino prokletí
Autorka P. C Castová
A po dlouhé době , zde máme znova novelu od P. C Castové. Tedy od autorky co napsala Školu noci. Příběh nás zavádí tentokrát do roku 1982 a do města Chicaga. Vypráví o životě šestnáctileté dívky Emily , jejíž matka zemře při porodu i s novorozencem. Emily musí tedy předčasně vyspět a postarat se o chod domácnosti a na žádost svého otce převzít roli paní domu.
Bohužel úmysly jejího otce nejsou zcela čestné , a on jí ublíží tím nejhorším způsobem jakým může a aby nebylo toho málo její snoubece jí již nechce díky skutku jejího otce za svou snoubenku.
V momentu kdy se od Emily dvrací její milý se na scéně objevuje upíří stopař , jenž jí odveze do školy noci , kde se Emily sice zlataví ze všech ran a stane se upírkou ale nikdy nedokáže svému otci odpustit. Aby mohla začít nový život musí si nejdříve se svým otcem dořešit jistou záležitost . Což končí jeho smrtí a Emily kvůli tomu , že ho zabila se musí vydat do Egypta , kde začne nový život jako upírka Neferet.
Takže jestli vás zajímá co se Emily stalo , prč jí její snoubenec nakonec odmítal a proč se tma objevil stopař. Přečtete si tuto knihu a nechte se jí aspoň na okamžik unést do světa fantazie.
Kniha je sice zajímavá ale místama i nudná. Kresby v této knize jsou zajímavé a je na nich vidět i smutek hlavní postavy a také její další emoce. Jestli má kniha nějaké mínusy , no to musí posoudit každý sám ale rozhodně bych jí doporučovala přečíst. Protože když si pak budete číst třeba Školu noci tak pak lépe pochopíte i její některé postavy. A ohledně mínusu , bych mohl a poukázat na fakt , že tomu co se Emily stalo by se bývalo dalo zabránit ale to už je na posouzení každého. Kniha umí vtáhnout do děje , až na pasáže kdy je nudná a postavy jsou dobře popsané po citové stránce a možná i psychické. Takže jestli si rádi , čtete knihy i kvůli odpočinku , mohu jen a dobře tuto knihu doporučit.
 


beruška

Včera v 20:00 | Iri

Ztracená karavana -část druhá

Sobota v 22:22 | Iri |  Povídky
A zde si vám dovolujeme zveřejnit poslední zápis z deníku.
30.6.1905
Nechápu , jak se to mohlo stát z celé karavany jsem zbyl jen já. Možná je to i má vina ale copak jsem mohl tušit , co se stane ?Kéž bych svou zvědavost překonal , proč jsem jen na to místo musel jít, co mě k tomu místu přímo magneticky přitahovalo ?. Možná kdybych se od ostatních neoddělil , možná by teď žili . Ted je jen otázka času až to najde i mě . Měl jsem dát na prvotní strach a na instinkt zvířat . Velbloudi se vzpírali a nechtěli tam na to místo jít. Ale já je i tak přinutil….
Ted jako jediný přeživší čekám ve stanu , až přejde ta hrozná písečná bouře. Vím , že od Káhiry jsem jen několik kilometrů ale nedalo se jít dál . Dneska totiž začala písečná bouře a nevypadá to že by se během dneška uráčila skončit . A tak aspoň napíši co se odehrálo včera a jak zemřel můj přítel Kamil.
Včerejší den začal jako každý jiný , od mé návštěvy toho prokletého místa. Kolem tábora jsme našli stopy toho stvoření. Stvořeního , které bez milosti zabijí a to velmi trýznivou smrtí. Vždyť i utopení, umrznutí a nebo oběšení by znamenalo milosrdnější smrt než to co postihlo naší karavanu. To jsem si i s Kamilem velmi dobře uvědomovali. Ale i když jsme našli ty stopy , tak jsme se navzájem uklidňovali , že se nic neděje. Jen přece noc jsme přežili oba i když nás to mohlo ve spánku snadno zabít. Ale nestalo se tak. Možná je již ,nasycené a nebo se nad námi smilovalo, ale to jsme nevěděli s jistotou.
Kamil přišel na to , že nám došla voda a tak jsem se pro vodu vypravil k řece Nilu. Která se leskla v ranní, slunci jak nejdražší perla světa.
Když jsem nabral vodu do láhví a vrátil se s ní , měl Kamil již zabalený naše věci a mohli jsme se vydat dál na naší cestu. Celou dobu jsme si povídali a vtipkovali. Oba jsme byli šťastný , že žijeme a nebezpečí již pravděpodobně pominulo. Na večer jsme se utábořili v poušti a šli jsme spát. Netušící , že nás to pozoruje. O půlnoci jsme se probudili s nepříjemným pocitem ,a s husí kůži po celém těle. Vyšli jsme tedy ze stanu ven a začali se kolem sebe rozhlížet, ale všude vládlo tíživé ticho. Náhle jsme uslyšeli zvuky , které vycházeli z druhé strany stanu , a tak jsem se tam vydal sám a Kamila jsme poslal zpět do stanu s tím , že tam bude v bezpečí.
Byl jsem již na místě odkud předtím vycházeli ty zvuky , když jsme náhle uslyšel Kamilův křik . Rozeběhl jsme se na spátek ale Kamil již ve stanu nebyl , jen krvavé stopy , které vedly do pouště. Vydal jsem se tedy po těch stopách s nadějí , že ho možná zachráním , protože jsme stále slyšel jeho bolestivý křik , který se stupňoval a stupňoval. Když jsem doběhl na místo uvedl jsme pravou hrůzu. Kamilovo tělo bylo roztrháno na mnoho kousků . Prsty byli utrženy od těla tak jako zbylé části. Jediné co zůstalo neporušená byla jeho hlava a krk jinak měl rozpárané břicho , ze kterého vylézali vnitřnosti a v jeho očích byla vidět agonie a hrůza. Jeho části jsem tedy posbíral a pak pohřbil. Poté jsem se vydal zpět do tábora ,kde jsme našel mrtvého posledního velblouda a tak jsme si vzal jen a pouze to nejnudnější. A šel jsem celou noc a den . Až do dneška .
To se stalo včera a teď ale musím již končit. Slyším jak se něco blíží kolem stanu…..Mám strach a doufám , že smrt bude milosrdná…….
A zde zápis z deníku končí. Nezbývá nic jiného než se ptát co se stalo a z čeho měl muž jenž psal tento deník takový strach a co se s ním stalo ? To jsou otázky na , které nemáme zatím odpovědi ale věřte , že se jich brzy dočkáme. A příště vás v našem časopise budeme informovat o skupině , která má za úkol odhalit tajemství ztracené karavany.

Netopýr

Sobota v 20:00 | Iri |  Galerie

Zracená karavana-1 část

13. května 2018 v 22:18 | Iri |  Povídky
Ztracené karavana
Poušť může být nádherné ale i nebezpečné místo , které , se na první pohled může zdát bez života ale i přesto na tomto nehostinném místě život existuje. A někdy je lepší důvěřovat instinktům zvířat nežli jít slepě za svým cílem. Důkazem toho je tento deník , který byl nalezen nedaleko Káhiry.
Vypadá to , že z celé karavany nikdo nepřežil ale ze stran deníku není zcela jasné co se odehrála , či co mohlo za , to že karavana na počátku dvacátého století nebyla schopna dosáhnout samotné Káhiry. Vypadá to , že máme před sebou záhadu , kterou je zapotřebí vyřešit a proto byla sestrojen výprava , která má jít podle cesty , která je v deníku popsaná a snad se přitom podaří zjisti co se s karavanou stalo ale posuďte sami , že nalezení deníku je zajímavé samo o sobě.
Více se dpzvííte zítra i s posledním zápisem z deníku.

Tajemství lesa-část druhá

13. května 2018 v 20:52 | Iri |  Povídky na téma upíři
Předem než se začtete do povídky se moc omlouvám , že jí vydávám tak pozdě a že nevyšla ve 20:00 ale byla jsem pryč . A domu jsem se vrátila něco málo po dvacáté hodině a také doufám , že se druhá část povídky bude líbit.

Vždyť lesem se začínají ozývat tiché hlasy a majitelům těch hlasů chvilkami rudě září oči ,a nebo úsměv poodhalí ostré špičáky. A jejich kroky směřují do samotného srdce lesa.
Hluboko až v samotném srdci lesa , stojí dávno zapomenutá zřícenina hradu ,ve které se podle pověsti skrývá poklad jehož cena se slovy vyčíslit nedá. Pověst znají jak lidé tak i upíři ale ti na rozdíl od lidí ví , že poklad nemusí být nutně zlato ale že to může být i něco mnohem cennějšího a svým způsobem i nevinného a křehkého. Vždyť právě dnešního dne o půlnoci , rozkvétá vzácná lotosová růže , jejíž vůně je opojná ale její nektar má léčitelské účinky. A pro něj se právě dneska vydali. Byli již u zříceniny , když zaslechli zvuky lidského srdce a rozhovor skupiny lidí. Která , měla v plánu pohledat celou zříceninu. Skryli se tedy upíři v temných stínech a potichu vyčkávali n a příchod nezvaných návštěvníku. Lidé na pár chvil oněměli překvapením , když spatřili zříceninu hradu a zaradovali se , že jí našli. Vydali se k zřícenině hradu a začali hledat stopy k bájnému pokladu , jenže nic nemohli najít. Byli vzteklí a zklamaní a tak chtěli zničit i samotnou zříceninu. Jenže náhle si jeden z nich všiml chodby. Chodba vedla do sklepa , kde se pak po schodech muselo vystoupat nahoru . A na jejím konci se nacházeli stará rozpadlá vrátka. Lovci pokladů pak stanuli před rozpadlými vrátky , které vedly do zahrady.. Vydali se tedy i s lopaty od vrátek do zahrady a tam si všimli lotosové růže, jejíž poupě se právě začalo rozvíjet. Jeden z nich se k ní přiblížil a chtěl květinu zničit, protože podle pověsti se poklad skrývá přeci pod květinou , jenže k tomu nedostal příležitost.
Náhle mladého muže , nečekaně ze zadu objal pár silných rukou , které ho uvěznili v železném stisku a do ucha mu zasyčel nepřátelský hlas.
"Co si myslíš , že děláš ? "
Muž odpověděl : " Já nic pane , jen chtěl jsem vykopat poklad , já našel mapu na toto místo na půdě ve staré truhle. A na mapě je vyznačena tato květina."
Zakoktal muž vyděšeně a v duchu se jen modlil aby vyvázl životem. Náhle muž ucítil jak je zvedán do vzduchu a pak letěl vzduchem k hloučku svých přátel,
Muž dopadl odhozen k překvapenému , hloučku , který mezitím ostatní upíři obklíčili a vyděšeně se na ně dívali. Chtěli vědět co je ten muž s jeho přáteli zač ,že si je jen tak dovolili vyrušit při pokusu o vykopání pokladu ale netušili proč mají v krku knedlík a na rukou husí kůži.
Nikdy ale neměli mnoho rozumu a tak je nenapadlo nic lepšího nežli na skupinu , která je obklíčila zaútočit. Jejich pohledy byli celkem překvapení když viděli ,že se jejich protivníkům červeně rozzářili oči a také, že jejich dravčí úsměv poodhalil i ostré špičáky. Jen přece utčit na upíry s lopatou a krumpáčem nebyl dobrý nápad. Upíři se dokázali ladně všem útokům vyhnout a sami na ně pak také zaútočili. Jen přece museli se bránit. Upíři na nic nečekali, a při útoku využili moment překvapení a děsu svých obětí a takzvané lovce pokladu velmi snadno porazili a ještě se dobře nasytili. Je přece neměli mnoho času nazbyt , vždyť květina měla velmi brzy vykvést do své krásy.
Poté se rychle zbavily těl , která naházely do bývalé hladomorny a pak se vrátili zpět k lotosové růži. Kolem ní stvořili kruh a čekali, až se poupě plně rozvine. Rudobílá lotosová růže se v nádherný květ rozvinula a nektar , který začal z jejího květu kapat byl zachycen do speciální nádobky. Pak se ale stalo něco v co nikdo nedoufal .U vzácné lotosové růže se objevilo několik mečích růžiček a na upířích tvářích se objevil šťastný úsměv. Neboť to znamenalo , že až nadejte opět čas a lotosová růže znova vykvete bude do tmy kvést větší krása a bude i více nektaru jenž léčí .
A i s úsměvem na rtech nežli nový dne začal domů se vrátily a svému pánovi nektar předali.

leknín

13. května 2018 v 20:00 | Iri


Další články


Kam dál