Listopad 2016

zasněžený strom

17. listopadu 2016 v 20:07 | Iri
Je to sice fotka staršího data ale vzhledem k tomu že se blíží prosinec mi příjde vhodné jí zveřejnit Usmívající se
A taky hodí semi k anketě takže co si budeme nalhávat .
ps: článek si rozklikněte je pod ním anketa



Měsíc

15. listopadu 2016 v 19:01 | Iri
Je mi líto ale včejerší uplněk se mi nepovedl vyfotit takže fotky bouhžel nebudou.Tak snad úříště se mi to povede kdo ví ...

Omluva

13. listopadu 2016 v 20:08 | Iri
Milí čtenáři a čtenářky
zkrátka a dobře omluvám se za malou aktivitu za tento měsíc avšak mám k tomu své důvody. Což pro vás ale znamená že se příští měsíc dočkáte nových povídek a básních . Připouštím v jedné povídce jsem se totálně zakopala a nevím jak dál , takže začnu psát jinou a uvidím . Také se pokusím přepsat svojí starou slohovku na téma Romeo a Julie. Možná vydám báseň do sekce básně upíři ale nejsme si s tím jistá. To víte múza někdy políbí a autorka pak sama nedokáže odhadnout jak by čtenáři mohli reagovat. Řekněme, že je to celkem nu asi zajímavá báseň.
Taky bych vás moc ráda upozornila, že zítra bude obzvlášť nádherný super úplněk. Kdy bude Měsíc k naší planetě blíž, a tudíž bude i nádherně svítit. Takže mám asi po spánku. No kdo ví že? Tak či jinak přírodní úkaz , kterého budeme svědky když nebude zataženo se stane jednou za 8 nebo 18 let , teď přesně nevím. Jestli to někdo víte prosím napište to do komentářů a předem děkuji. Měsíc se pokusím vyfotit, a když to vyjde tak sem hodím i jeho foto. Tak mi držte pěsti prosím ať se mi ta fotka podaří .
Upřímněřečeno (no spíše napsáno) tohle je už druhý pokus o tento článek ale ten první se mi zdál takový bez emocí a moc strohý a to já nechci. Strohost není účelem tohoto blogu. Není to, co chci předat ostatním. Zkrátka a dobře moc bych si přála aby čtenáři a čtenářky co sem chodí a čtou si zde . Měli pocit že na tomto blogu jsou vítaní a aspoň na pár chvil zapomněli na své starosti a na to co je trápí . Vždyť svět není jen černý , bílí nebo černobílí. Svět hraje různými barvami a je jen na vás jak se na něj díváte. Hlavně ale nikdy neztrácejte naději a snažte se být trochu více otevřený novým možnostem.
Tímto článkem se s Vámi pro dnešek loučím a ještě jednou se omlouvám za nedostatečnou aktivitu tento měsíc a slibuji že se vám to příští měsíc pokusím vynahradit.Smějící se

Ty víš kdo

8. listopadu 2016 v 22:13 | Iri
Upozornění: Tato povídka je inspirována mojí kočkou, Její věk a jméno jsou skutečné, ale rozhodně se nevyválela nikdy v bahně. Jen ukradla jako kotě sirový řízek.
Ty víš, kdo to byl. Kdo to udělal. Sama jí vídáváš den co den. Stále kolem ní chodíš a ona se ti otírá o nohy. Ať se hneš kamkoliv tak jde za tebou jak ocásek. Je tvou věrnou společnicí již 15 let. Když brečíš tak je hned u tebe aby tě utěšila. Tak mi sakra řekni kam se ta malá potvůrka schovala? Copak se to dělá?
Klidně jde a rozbije si vázu, a aby toho nebylo málo tak rozbije květináč a pak se jde vyválet do rozlité vody a do hlíny. Takto ušpiněná si vleze do čistých prostěradel a tam se valí. Chudinky prostěradla jsou znova špinavá, ale to nevadí. Až jí najdu tak ...Tak jí co? Přetrhnu jak hada? Pochybuji na to jí mám příliš ráda. Rozhodně ale dopadne pod sprchou a umyje se. Vždyť je samé bahno. No nic holka jde se hledat to malé čtyřnohé pometlo jdeme najít Mícu. No v jediné co doufám je, že není pro změnu ve sklepě. Ach jo kočky a jejich bláznivé nápady. Ale co mám jí ráda, takže i přesto že vím, kdo to byl, nakonec Micinku nepotrestám.
Povzdechnu si v duchu a jdu tu malou uličnici najít, i když ve vodě nedopadne. Jen jí utřu mokrou osuškou a pak suchou a ještě jí zapnu topení ať je hezky v teple a nenastydne. Jen přece je zima.