Únor 2018

Lenobiim slib

25. února 2018 v 20:00 | Iri |  Povídky na téma upíři
HA , a zde máte , milé děti noci slíbenou recenzi ze včerejšího článku :-D.
Nebojte se povídky taky budou ale ne dnes a nelekejte se , že to není recenze na noční lovce ,ale pochopte prosím , že tato kniha přímo sváděla k přečtení a pak k napsání recenze , sláva knihovnám , život bez knih no to si fakt nedovedu představit. A co že je to za knihu , která tak dokázala zaujmout. No připouštím je to novela ale zbytek si přečtěte v následujících řádcích.
Lenobiim slib
Autorka P.C. CAstová
Menší info o knize- Novela k sérii škola noci
Lenobiim slib je smutný příběh , v němž nechybí láska , napětí , smutek a dobrodružství. Děj této knihy zavádí čtenáře do Francie do roku 1788 , kdy musí teprve 17 letá dívka Lenobi a Whitehallová opustit svou matku aby unikla před sadistickým biskupem , který touží po její nevinnosti. Její matka si toto nebezpečí uvědomuje a proto svou dceru posílá převlečenou za její nevlastní setru , která zemřela na nemoc na loď , která měla původně manželskou dceru odvést za jejím budoucím manželem , neboť hlavní hrdinka je nemanželské dítě francouzského barona .
Na lodi se setkává s mužem jménem Martin , do kterého se zamiluje ale zároveň se ocitá v nebezpečí ,neboť biskup byl poslán lodí též do Nové Francie, kde odhaluje její podvod celé lod,i jenže nepočítal s tím že by mohla mít ochránce jak na lodi tak i mimo loď. V Nové Francii sehlavní hrdinka setkává s upírkou , která jí označí za nové dítě noci a aby toho nebylo málo tak i z Martina se vyklube upír . Oba se mají vydat do školy noci bohužel jejich plány zkříží biskup , který nechápe , že na Lenobii nemá žádné právo ……
A jestli jste zvědavý jak to dopadne tak si přečtete knihu .
Připouštím , že , Školu noci jsem si četla ale je to už celkem dlouhá doba a na novelu jsem narazila pouhou náhodou před několika dny ale teď je čas na názor. Kniha je zpočátku zajímavá pak nudná a na konci zajímá s koncem , který mě štve. Tak trošku jsem si pro hlavní hrdiny představovala jiný konec.
Plus pro autorku je že jsme zpočátku netušila co je Martin zač , bohužel i později to nebylo zcela jasné i když pokud jste pozorným čtenářem tak pak pochopíte co odhalilo fakt , že je Martin upír.
Což mohla autorka aspoň trošku zvýraznit .Kniha je čtivá až na místa kdy je dokonale nezáživná ale to se přežít ještě dá. No nepřítel byl také dobře popsán jen mi stále není jasné jak přišel k jistým dovednostem a to je celkem škoda.
A co mi na celé knize vadilo ? No rozhodně nezáživná místa neboť chvilku trvalo než se tam něco začalo dít a pak jedna část konce , který by se dal dokonce označit i za otevřený.
Jinak knihu doporučuji všem co mají rádi oddechové čtení a při čtení si s velkou radostí odpočinout. A jestli jste zvědavý proč kniha nese název Lenobiim slib , tak si jí odopravdy přečtete já vám to nepovím S vyplazeným jazykem


Omluva

24. února 2018 v 20:00 | Iri
Milý , čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci.
Vím , že minulý víkend nevyšlo moc příspěvků a že , tento víkend to nebude asi o moc lepší. Moc se za to omlouvám a nebudu se na nic vymlouvat. Zkrátka stalo se . Doopravdy se omlouvám a doufám , že se nebudete moc zlobit. Zítra se zde ještě ukáže recenze a pak , no nevím jestli ještě něco. Nevím kolik příspěvků je ideální zveřejnovat a nebo kolik by vám vyhovovalo , protože doopravdy zveřejnuji jen a pouze o víkendech ale zas na druhou stranu příští víkend by zde mohli dopadnout kresby……kopírka se již konečně vrátila z opravny . Totiž jaksi taksi mi odmítla tisknout , že v ní bylo něco porouchaného. Nevím jestli zato mohly ty štětce co mi tam spadly a které jsem z ní vyndala stylem oslíčku otřes se . Protože tam spadly před více jak rokem ale teď už jí mám konečně doma a snad se i pořádně vyspím i když to nemá spolu nic společného.
No , zkrátka tento víkend toho moc nevyjde a příští víkend by měly vyjít víc než tři články ,takže snad i povídky vyjdou říští víkend a nebo povídka. Usmívající se
S přáním klidného prožitého víkendu
Vaše Irí

Vítejte v nové rubrice

18. února 2018 v 20:00 | Iri |  Zajímavosti z přírody
Milý , čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci.
Představuji vám novou rubriku a to zajímavosti z přírody. Většinou zde budou vycházet články o přírodě a různých zvířatech a možná i rostlinách. Také si nejsem jista , jestli tato rubrika není zbytečná, ale to ukáže až čas. Více méně v této rubrice budou články vycházet asi tak jednou za dva měsíce a nebo když narazím na něco zajímavého či neobvyklého. A nebo když se mi podaří něco o nějakém zvířeti zjistit. Vlastně ani moc nepočítám s tím , že tato rubrika , bude mít jakékoliv stále čtenáře ale snad se někdo kdo má rád přírodu najde.
Hlavně vznikla i proto , že jsem si potřebovala odpočinout od psaní povídek. A následující článek co dneska vyjde se nikam nehodí a zkrátka z ničeho nic mě napadlo založit tuto rubriku. Tak snad se vám všem bude líbit .
S pozdravem
Vaše Irí

Pijavice lékařská

18. února 2018 v 20:00 | Iri |  Zajímavosti z přírody
Možná kdybych nebyla ve čtvrtek na přednášce o pijavicích lékařských , tak by tento článek ani nevznikl neboť by mě to nenapadlo . Naštěstí jsem na té přednášce byla a z těch pár poznámek co jsem napsala vznikl tento článek.
Pijavice lékařská , má údajně v sobě přes sto léčivých látek . Které mohou prospět lidskému organismu. Tato pijavice se krmí zvířecí krví a nevyskytuje se v České republice. S její pomocí se dříve léčilo hlavně v Rusku , kde je léčení tímto živočichem tradicí ale postupem času se rozšířilo do Německa , Slovenska ,Česka a také do jiných států.

Pijavice lékařská je bezobratlí živočich , černo červené barvy. Na jejím těle se nachází dvě přísavky. První přísavka je přední a nachází se na ní oči a , také slouží k přisátí k člověku a k saní jeho krve. Druhá přísavka je zadní a je určena k udržení stability. Jakmile se pijavice nasytí sama se člověka pustí a nemusí pak delší čas jíst. Pokud by se pijavice zanechala na suchu bez jídla a vody , tak se vysuší a uhyne.

Upírka

17. února 2018 v 20:00 | Iri |  Vlastní tvorba kreseb


Noční procházka

11. února 2018 v 21:33 | Iri |  Povídky na téma upíři
Měsíční paprsky krajinu noční ozáří když luna vyjde a stíny se prodlouží . V jejich temnotě se rudé oči rozráží, neboť upírka Alexandra ven se vydává a do lesa vchází . Naslouchá klidnému spánku zvířat a též poslouchá zvuky jenž vydává život nočních tvorů a dravců. Tichý šelest křídel sovy, jenž ve smrtelném objetí svou kořist uchvátí. Neslyšní let netopýru , kteří svou nic netušící kořist hledají. Jemný noční vánek, jenž noční píseň v korunách stromu tiše zpívá a tiché našlapování lišky, která svá mláďata na pár okamžiků opouští a na lov se vydává, aby rodinu svou nakrmila.
Alexandra přírodě naslouchá a vůni lesa cítí. Avšak klidem , který všude panuje se nedá ukolébat a stále ostražitě okolí své pozoruje. Ví, že ostražitost je na místě, neboť včera zde našla několik pytláckých pastí, které ihned zničila. Nevěděla jistě, zdali najde nové pasti a nebo snad narazí na člověka , který je nastražil aby se do nich lesní zvěř chytla ale i tak se pro jistotu rozhodla pro noční procházku v lese. Byla již půlnoc a les byl stále tichý, když Alexandra náhle zaslechla lidské kroky a tlukot srdce. Tiše a nenápadně se vydala do míst, odkud kroky přicházeli a skrytá ve stínech pozoroval svou budoucí večeři. Byl to muž kolem 30 let sportovní postavy v maskáčovém oblečení a s plešatou hlavou. Od, které se odráželo do okolí měsíční světlo.
Alexandra chvíli muže pozorovala, jak klade pasti a oka na divokou zvěř a pak se rozhodla vystoupit ze stínu stromů. K muži se přibližovala rychle ale tiše a přitom se na její tváři objevil zlomyslný úsměv, který odhalil dva ostré špičáky. Jemně ale rozhodně položila svou ruku na mužovo rameno. Pytlák žádný dotyk či vyrušení neočekával a tak sebou při tomto nečekaném dotyku trhnul a prudce se otočil. Díky tomu oba stanuli naproti sobě. Tváří v tvář. Pytlák se díval poněkud překvapeně na ženu před sebou, neboť ho ani ve snu nenapadlo, že by zde mohl někoho potkat. Nechtěl žádnou svědkyni ohledně svého pytlačení a tak se jí rozhodl zbavit.
Zaútočil na ženu před sebou s nožem , který si nenápadně vyndal z pouzdra u kalhot ale netrefil se ke svému údivu , neboť žena před ním byla během chvilky na jiném místě. Zmateně se na ní díval a snažil se pochopit, jak to udělala, ale žádné vysvětlení ho nenapadlo. Chtěl na ní opět zaútočit ale k jeho útoku již nedošlo. Nůž mu vyrazila z ruky během chvilky a v ten samí moment se ozvalo v ruce i křupnutí kosti jak se zlomila. Vyděšeně se na ní podíval a vykoktal : " Cco , zattraceně jsi zač? " Při této větě začal i pomalu couvat dozadu tak aby na ní stále viděl. V duchu se snažil vybavit vše co věděl o hejkalech a lesních vílách . Ale ani v jednom případě si nevybavil nic o tom že by víl y či hejkalové měli mít delší ostré špičáky , kterých si všiml po tom co po něm mladá žena hodila poněkud zlomyslný úsměv , ve kterém se při světle luny odrazily delší ostré špičáky.
"Co jsem zač , se ptáš ? Proč vy lidé jste tak nechápaví ? A nebo seš ty tak natrvdlý , že nepoznáš upírku ??
Odpověděla mu Alexandra a dál se k němu přibližovala. Podle tepu jeho srdce usoudila, že se muž pokusí za chvilku utéct. A také se ve svém úsudku nezmýlila.
Pytlák se doopravdy otočil k Alexandře zády a chystal se na útěk, jenže ke své smůle narazil do stromu , který stál přímo před ním . A spadl do trávy. Ihned se zvedl proto ze země a dal se opět na útěk, avšak tentokrát si dával dobrý pozor aby do ničeho nenarazil. Celou dobu co utíkal se snažil postřehnout zvuk běžící Alexandry za ním, ale nic neslyšel. V duchu si odechnul úlevou a zastavil se u jednoho ze stromu , aby se mohl trochy vydýchat.
Jenže náhle za sebou uslyšel praskot větviček a když se otočil , uviděl jen a pouze rudě zářící oči ve stínu. Myslel si , že je to nějaká zvěř a tak šel blíže. Jenže oči tam náhle nebyli a hned za jeho zády se ozvalo jizlivé zvolání : "Překvapení!"
Chtěl se otočit ale již to bylo zbytečné . Alexandra ho uvěznila ve smrtícím objetí a své tesáky ponořila do zmítající se oběti. Z jejíž úst vyšel poslední vyděšený výkřik. Poté co se napila jeho krve, vykopala dostatečně hluboký hrob v lese do , kterého hodila pytlákovo tělo aby ho mohla zakopat suchým listí překrýt hrob aby nikdo nic nepoznal. A poté se vydala zničit veškeré pytlácké pasti, co se v lese nacházeli.
Potom se vrátila domu a z okna pozorovala východ slunce, jenž ozářilo celou krajinu a probouzel veškeré obyvatele lesa. Dokonce i ptáčci zpěváčci začali zpívat a noční tvorové se ukládali ke spánku a stejně i tak Alexandr si šla do své postele lehnout a nechat se unášet klidným spánkem do příštího večera.

Upozornění-uvod k nové povídce

10. února 2018 v 23:02 | Iri |  Povídky na téma upíři
Ne a ne a nejde to nechávat tuto rubriku déle bez povídky. To není vůči vám fér milé děti noci. Jestliže mám obavy jednu povídku vydat tak napíši jinou a tamtu vydám, až se ozve jistá osůbka. A mezitím si můžete přečíst jinou a akorát kapánek kratší. Což snad teda doufám nevadí a připouštím, že momentálně i s psaním následující povídky mohu hodit, některé starosti za hlavu a plně se ponořit do příběhu. Který se vám snad bude líbit. Jen nechápu, proč dělám teď tak dlouhý a celkem zbytečný úvod i když tenhle víkend kupodivu vyjdou hned povídky dvě. Jedna dneska a zítra další. Ke které si čtete možná již dnes úvod anebo spíše menší upozornění a také omlouvám se , že dnes vyšli příspěvky tak pozdě ale snad vám to nevadí. A doopravdy zítra tu na vás vykoukne nová povídka. Tak doufám , že z ní budete mít aspoň trošku radost. Jen přece není psaná na poslední chvíli ale mě se fakt nechce ještě spát a tak místo toho budu pro vás psát povídku . A také nečekaně přišla inspirace.
S přáním klidného víkendu

Vaše Irí

Tajemství staré skříně

10. února 2018 v 22:30 | Iri |  Jednokapitolové
A máme zde první pokus o hororovou povídku. Tak snad se bude aspoň trošku líbit a také bude strašidelné a děsivé snad. Teda aspoň v to doufám. A také bych vás tímto chtěla požádat, abyste k této povídce dali komentáře. Jakékoliv komentáře jsou vítané (kromě vulgárních ty budou i hned smazané teda když tu zrovna v tu dobu budu ). A taky uvidíme kdo její přečtení vzdá a kdo né neboť má přes tisíc slov. Tak si jí užijte.
Stará skříň
Kamil byl mladý muž kolem 30 let , který miloval starý nábytek a hlavně skříně . Byl jejich vášnivým sběratelem a právě dneska jel kolem nového starožitností . Což bylo celkem překvapující zjištění neboť zde bylo dříve hračkářství. Jenže to zkrachovalo , protože v okolí se nachází několik obchodních domů. Proto v jeho očích bylo vidět překvapení , když uviděl starožitnictví. V jeho výloze byla vystavena stará skříň jenž byla celá ze světle hnědého dřeva , který zdobily jemně vytesané růže. Ale zastavit u obchodu a vystoupit z auta nemohl , pospíchal do práce a neměl čas na zbytečné zastávky. Avšak přesto nedokázal přestat na skříň myslet . Dokonce i u počítače v kanceláři nedokázal tuto skříň dostat z hlavy. I když se snažil soustředit na svou práci ,neboť dnes měl uzávěrku do časopisu . Nejlépe dokázal psát recenze a právě dopisoval recenzi na Kruh . Ještě jen odeslat a může si na internetu v klidu najít do kolika hodin má nový obchod otevřeno. Ke své radosti zjistil , že obchod zavírá až ve 20 hodin večer.
Hned po práci ,která mu končila v 19 hodin večer , si zajel do obchodu. Když vešel dovnitř, oněměl překvapením. Ze stropu vysel lustr , který byl celý křišťáloví a poličky byli plné porcelánových sošek, váz z porcelánu a ze skla. Na zdech visely staré obrazy většinou malby krajin, ale sem tam se zde vyskytovali portréty a na pultě byly dány čerstvé květiny ve váze. Za pultem stál starý prodavač, jehož vlasy byli bílé jak mléko a oči modré jak nejhlubší studánky. Jeho hlas byl starý a nakřáplí , když se ptal co by si mladý pán přál. Kamil se podíval na prodavače a rovnou se zeptal za kolik je ta skříň ve výloze. Prodavač se na něj podíval poněkud zvláštním pohledem, ale Kamil si ničeho nevšiml. Neboť jeho pohled byl přitahován skříní.
" Mladý pane , ta skříň stojí 690 kč. Je to doopravdy starý kousek ."
Kamil nedokázal zakrýt svůj udiv nad cenou , který se zdála být směšně nízká . Jen na pár okamžiků ho napadlo , že se skříní možná něco je a tak požádal prodavače aby mu jí ukázal a on si jí tak mohl lépe prohlédnout. Ale ať jí prohlížel, jak chtěl z venku i zevnitř. Nemohl najít jediný kaz a ani žádné chybějící kusy či odštěpky dřeva. Vypadalo to že vše je v nejlepším pořádku.
Proto se podíval na prodavače a ztepal se ho: "Proč je ta skříň tak levná ? Copak to není starožitnost a neměla by být tedy draží ? "
"Ovšem , že je to starožitnost. Pocházející z 19 .století . Její poslední majitel zemřel před měsícem a rodina se chce této skříně zbavit. Neboť nemají cit pro umění tedy alespoň podle mého názoru , a také cena se odvíjí od přání majitelů , kteří nechtějí z jejího prodeje podíl a tedy jí mohu prodat o polovinu levnější." Odpověděl prodavač. Kamil se s tímto vysvětlením spokojil a s prodavačem se domluvil, že mu skříň dovezou v sobotu v 8 hodin ráno. Byl již večer , když se Kamil dostal domů a mohl začít doma s výběrem místa pro nejnovější kousek do jeho sbírky. Nakonec vybral obyvák , protože se mu to zdálo jako příhodné místo pro to aby jí mohl každý vidět a obdivovat.
Příští den nedočkavě vyhlížel auto i se svou objednávkou , která přišla v čas. Skříň si nechal dát do obyváku na předem vybrané místo a potom se začal kochat pohledem na skříň a stále nevycházel z údivu nad jemně vytesanými růžemi. Odbila 22 hodina večerní a Kamil se rozhodl jít spát. Zhasnul proto světla v obyváku a ulehl v ložnici do postele. Asi tak o půlnoci se probudil s nepříjemným pocitem , že je pozorován ale když rozsvítil světlo a prohledal celý dům nikde nikoho nenašel. Nakonec tento pocit přičetl své práci a šel opět spát. Jak dlouho spal bylo těžké určit , neboť ho ze spánku probudili kroky v jeho ložnici a sladká vůně růži. Chtěl otevřít oči a vstát z postele aby zjistil co se děje ale nešlo to. Měl pocit, jako kdyby na něm něco leželo a dusil ho to. Tento pocit a stejně tak i vůně růží po chvíli, která se zdála, jako věčnost zmizela.
Lapající po dechu a vyděšený vstal z postele a snažil se najít jakékoliv vysvětlení toho co se mu před chvílí stalo. Ale nic nenašel jen s pohledem zavadil o čísla na budíku, která ukazovali třetí hodinu ranní. Věděl , že teď již za nic na světě neusne a proto se vydal do obyváku. S pohledem se zastavila na skříni , když si náhle uvědomil , že je na ní nový detail. Růže , které byli vytesané měli jemný nádech červené barvy a také si uvědomil s narůstající hrůzou , že v obyváku než šel spát zhasnul ale když přišel bylo rozsvíceno. S narůstajícím pocitem hrůzy se začal pomalu přibližovat ke skříni. Měl pocit , že má v krku knedlíky a když natahoval ruce , děsil se toho koho nebo co ve skříni uvidí. Otevřel jí rychle s bušícím srdcem ale ve skříni…nic a nikdo nebyl.
"Možná blázním a nebo jsem zapomněl zhasnout i když jsem byl přesvědčen , že jsem zhasnul a třeba ta skříň měla ty růže s nádechem světle červené barvy už když jsem jí kupoval ale nebylo to viděl." Pomyslel si a s ulehčením si odechl. Nakonec usnul v obyváku.
Příštího dne opět prohledal celý dům ale nikde nic nenašel začal znova zkoumat i skříň a ke své úlevě si všiml , že růže doopravdy mají nádech červené barvy. Ted byl již přesvědčen, že včerejší incident dáli se to tak nazvat byl jen a pouze výplodem jeho fantazie a přepracování. Ale přesto někde hluboko v jeho mysli byli jisté pochybnosti. Odešel tedy z domu na celý den ven a večer když se vrátil zpět si zapnul televizi a šel se dívat na film . Vše nasvědčovalo tomu , že prožije normální večer ….
Byla desátá hodina večerní, když mu náhle po zádech přeběhl mráz a na kůži mu naskočila husí kůže. Z ničeho nic měl pocit, že se vzduch v místnosti je o něco chladnější , než by správně v parném létě měl být a , že není již sám v celém domě. Za sebou uslyšel tiché vrzání dveří od skříně. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se mu to zdá , jenže čím bylo hlasitější otevírání dveří , tím více začala být cítit i vůně růži. Prudce se zvedl z gauče a pomalu se začal otáčel. V duchu se modlil aby dveře od skříně nebyli pootevřené. Jenže ke své hrůze spatřil , již skoro otevřené dveře skříně . Chtěl se dát na útěk, ale měl pocit , že mu nohy vypověděli službu a ani křik z jeho hrdla nevyšel. Dveře se mezitím otevřeli úplně ze skříně vyšla drobná holička s modrýma očima. Její tváři zdobil zlomyslný úsměv a ve svých rukách svírala černou růži. Kamil chtěl začít křičet ale nemohl a když se pokusil hnout z místa zapletl se do růží , jenž se plazily ze skříně. Tiše a neslyšně se začali plazit i po Kamilovo nohách. Cítil jak se mu zabodávají jejich trny do kůže na nohou. Snažil se z nich zoufale vymotat neboť se k němu přibližovala malá holčička , která byla poněkud průhledná ale nešlo to . Z jejích úst nevyšlo ani slovo a to na tom bylo nejděsivější. Až když se k němu přiblížila, dokázal ze sebe dostat ochraptělým hlasem: "Kdo jsi?"
A její odpověď ho šokovala. " Jsem součástí této skříně. Uhořela jsem v domě , když vypukl požár v 19.století ale můj otec přišel na to jak mě navrátit zpět. Můj popel dával jako hnojivo smrku aby rostl, Poté strom porazil a vyřezal z něj skříň. Pomocí magie přivolal mou duši ze záhrobí a s vytesáním růží mi dal nový život. Jenže jeden jeho potomek porušil tradici živých obětí a tak jsme si vzala jeho život a stejně tak si vezmu i ten tvůj."
Po této odpovědi se ke Kamilovi přiblížila malá holčička blíž a z jeho hrdla se ozval výkřik. Holčička se akorát krutě pousmála a černou růži položila k nohám své oběti. Která se náhle začala dusit. Neboť se růže omotali již kolem celého těla a se svými stonky začali Kamila dusit. Ten po několika minutách padl k zemi mrtev a malá holčička pozřela jeho tělo pak se vrátila zpět do skříně a splynula s ní a růže , které byli předtím bledě červené měli nyní červenou barvu jak rubín.
Příštího rána do Kamilova domu vnikl stařec a láskyplně pohladil skříň po rudých růží . jako doprovod měl sebou i dva stěhováky , kteří naložili skříň a odvezli jí zpět do starožitnictví , kde dopadla opět vystavena ve výloze , trpělivě čekající na svou příští oběť neboť starý muž znal její tajemství , vždyť on je posledním potomek a dělá pro to svou prapra tetu , která mu za to prodlužuje život. Kamil byl sice prohlášen za nezvěstného ale nikdy se nikdo nedozvěděl co s e s ním ve skutečnosti stalo. A stařec .. stále prodává skříň jenž má vytesané rudé růže barvy rubínu.