Březen 2018

Růže z korálků

31. března 2018 v 20:05 | Iri |  Galerie

Velikonoce

31. března 2018 v 20:00 | Iri |  Vlastní tvorba kreseb
Snad nedoekonalost nebude moc vadit i když připouštím že tato kresba nepatří mmezi ty lepší kresby

Příští měsíc

31. března 2018 v 20:00 | Iri
Milý , čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci,
Zítra , nám začíná noví měsíc a to Duben . A kdo ví co tento měsíc přinese nového, no rozhodně ale donese nové básně, protože počet třinácti básní není dvakrát nejšťastnější. Dobrá a také nové povídky.Ne že bych byla pověrčivá ale zkrátka spokojená budu až všude budu mít víc jak třináct příspěvků. Také se pokusím napsat novou povídku , teď jsem neměla moc náladu na psaní a tak jsem nepsala. Vlastně nebyli ani nápady. Takže povídek se dočkáte asi až příští víkend a kdo ví třeba nějaká povídka a nebo básnička č jiný článek vyjde i tento víkend. Ale nic neslibuji .
Takže vám všem milý čtenáři, čtenářky a také převážně dětem noci přeji z celého svého srdce příjemně prožitý víkend.
Vaše Irí

Upíři báseň -verze 2

25. března 2018 v 20:04 | Iri |  básně-upíři
Upíří báseň jenž vzniká v srdci
Chvěje se v myšlenkách
Jak motýl zrozený
Jenž prvně vzlétnout má
Avšak na slova se v mysli mění
Jenž upíří básni verše dávají
Jenž skryté v srdci zůstávají
Nežli nastane jejich čas
Neb upíří báseň vzniká
Za svitu měsíce či slunce
Jenž paprsky svými krajinu ozáří zas
Neboť právě nastává upíří básně čas
Jenž přichází za svitu měsíce
jenž ozáří krajinu noční
Neb otevírá náruč svou dětem noci

hledej vrabčáky

25. března 2018 v 20:00 | Iri

lanovka

25. března 2018 v 20:00 | Iri

větrné elektrárny

24. března 2018 v 20:00 | Iri

Dopis

24. března 2018 v 20:00 | Iri
Co vše se může skrývat za jediným slovem a nebo spíše tématem týdne je někdy až k neuvěření. Ale i přesto je to celkem zajímavé téma.
Dopisy , byli kdysi součástí života každého z nás než přišly na řadu e-mail, mobily a různé sociální sítě. Nemluvně také o zdražování poštovného , které dopisům zasadilo jednu z posledních ran . Podle mého názoru měli dopisy jednu výhodu a to , že dokázaly povzbudit a nebo potěšit. Protože ten kdo ty dopisy psal se do nich snažil vložit i své pocity a poslat tak na dálku někomu svojí podporu. Dokonce se dala k dopisu přihodit i vlastní kresba. Což byla celkem výhoda . Netvrdím , že se pokusit potěšit na dálku někoho jiného nedá i jinak než s dopisem , že různé komunikační prostředky k tomu nemusí pomoci. Ten kdo chce dokáže vložit city i s tichu podporou i do různých zpráv jenž posílá přes internet ale myslím si že u dopisu to bylo zkrátka jiné. Když jste otevřeli obálku mohli jste cítit jisté chvění, nedočkavost a netrpělivost. A na vaší tváři pak pohrával úsměv. Pokavad jste dopis psali mohl jste naslouchat zvuku propisky či pera jenž se pohybovalo po papíře a zcela se díky tomu oddat myšlenkám , jenž jste chtěli zachytit a poslat dál.
Sice nevýhodu bylo doba , během , které se muselo čekat na doručení dopisu či na odpověď ale jedním jste si mohli být zcela a naprosto jistý. A to s tím že ta podpora , která byla vložena do dopisu se na sto procent té osůbce , které jste psali .
Ale teď již dopisy skoro nikomu nechodí a nikdo se je ani nesnaží posílat což je podle mě celkem velká škoda. Protože , až dopisy zaniknou docela ,mnoho upřímných úsměvů zanikne i s nimi.
Jak si přeberete to co jsem napsala je jen a pouze na vás. A když budete chtít tak se klidně i zeptejte když něco nebudete chápat v tomto článku.

Život ve vzpomínkách

18. března 2018 v 20:59 | Iri
Snad se nikdo nebude zlobit za tento článek ale nedalo mi to abych se k tomu nevyjádřila. Takže toto téma týdne si hezky vezmeme jak z té pozitivní strany tak i z té negativní. Začnu nejdřív z pozitivní strany protože ta není moc dlouhá a hned nato navazuje ta negativní.
Ano , život ve vzpomínkách může být hezký , například když někdo někomu něco ze života vypráví a nebo když si někdo vzpomene na společnou historku či když se naslouchá vyprávění někoho staršího a zkušenějšího. Vlastně v ten moment se to nedá ani označit za život ve vzpomínkách alespoň ne pro toho kdo naslouchá. Krom toho vzpomínky mohou být i někdy inspirací ke psaní či k výletům. Například vzpomínka typu : Ted jsem si vzpomněla , že tam a v tom městě je starý opuštěný dům kde straší , myslím si , že by to byl dobrý výlet. A hned zde máme vzpomínku , která je sice výletem, do minulosti ale zároveň se díky ní zrodil i plán na hezký výlet a také na místo , které je třeba vhodné pro inspiraci.
A pak zde máme poněkud negativní stranu , života ve vzpomínkách. Týká se to hlavně lidí , co si odmítají připustit , že se svět změnil a také lidí co jsou skoro věčně opilý. Stále žijí ve vzpomínkách a nevnímají svět kolem sebe. Chtějí aby vše bylo jako dřív a nebo si odmítají připustit ,že mají závažný problém s alkoholem. Tito lidé totálně vypínají svět kolem sebe a nejraději by byli kdyby se vrátil rok 1988. Protože , jim v té době bylo lépe. Neberou vůbec v potaz zdali s tím ubližují svému okolí . Týká se to lidí , kteří hlavně hodně pijí alkohol a neuvědomují si růst cen potravin či jiné hodnoty. Neboť když pijí mohou zapomenout na současnost a ponořit se od minulosti a také pak začínají se svým tvrzením. Kdyby nebyl rok 1990 a nebo to já v tvým věku znal tohle či měl práci. A nebo když vás věčně přirovnává někdo k rádiu Svobodná Evropa a posílá vás tam dělat ( bez ohledu na to, že tato stanice již neexistuje ale to už je fakt , který si odmítají připustit). Protože právě teď žijí tou vzpomínkou.
Bohužel , lidí co žijí ve vzpomínkách a jsou závislý na alkoholu je hodně. Neuvědomují si že něco udělali již před delší dobou a myslí , si že to udělali teď. Protože žijí v minulosti a přítomnost ignorují. Často se tito lidé litují a nejednou dokáží říct i věci co druhé po citové stránce zraní. Někteří lidé propadají sebelítosti natolik , že je pro ně lepší žít ve vzpomínkách a utápět žal v alkoholu. Než se pokusit vzít život do vlastních rukou a začít se chovat aspoň jako trochu fungující člověk.
Takže abych teď shrnula toto téma týdne. Život ve vzpomínkách může být obohacující pokavad vám někdo vypráví své zážitky anebo vy ty své vzpomínky můžete předat dál. Ano jsou to vzpomínky té osoby ale zároveň v těch vzpomínkách můžou být uchovávaná poučení či dobré rady. Pokavad ale někdo začne žít ve vzpomínkách celý svůj život protože se lituje a pije alkohol , může to vést k rozpadu rodiny v tom méně horším případě.
Jak sami vidíte tak život ve vzpomínkách má své klady i zápory. Pravděpodobně nakonec záleží na každém z nás jestli bude žít jen minulostí a nebo i přítomností.

Zřícenina kostela

18. března 2018 v 20:00 | Iri |  co se nikam nehodí
Kostel Svatého Prokopa byl kdysi pravděpodobně nádhernou stavbou ale bohužel je z něj zřícenina . Tento kostel byl původně nejstarším kostelem , který byl založen v Havířské osadě Kirchlice . Tato osada je již zmiňovaná v roce 1331 , takže zřícenina kostela je stará 687 let .
Kostel Svatého Prokopa během let 1576 do až 1624 sloužil jako protestanský kostel . Během třiceti leté války byl kostel zničen a od roku 1624 byl přestavován. Svou konečnou podobu získal v roce 1676 avšak veřejnost do něj neměla přístup od roku 1891 neboť pro veřejnost byl uzavřen a aby toho nebylo málo tak v roce 1939 při požáru vyhořel a jediný pokus o jeho obnovu byl v roce 1995 . Takže z kostela je není stále zřícenina .
Informace byli čerpány ze zlaté tabulky na kostele i když taky mohli místo tabulky jít a opravit kostel jen přece je to památka sice zničená ale je.
Jo abych nezapomněla pod článkem jsou fotky.