Květen 2018

Pulci

27. května 2018 v 20:05 | Iri |  Galerie

Ztracená karavana-část třetí

27. května 2018 v 20:00 | Iri |  Povídky
Dnešního dne vám přinášíme , milý čtenáři a čtenářky , podrobný přehled skupiny osob , která se má vydat po stopách ztracené karavany.
První osobou je vědec a zároveň stály pesimista David Jehlička.
Druhou osobou, je věčně pozitivně naladěná archeoložka Jana Křiklavá.
Třetí osoba , v této skupince je kuchař Vojta Volf , který je zatvrzelý nepřítel všech autorit.
Čtvrtou osobou je doktor František Nezval . Jeden z nejlepších lékařů.
Pátou osobou je jeho zdravotní sestra Kamila Řidká , která je často zaslepená láskou , ale i přesto vždy dokáže každou ránu ošetřit a je spolehlivá, teda skoro vždy je spolehlivá.
Šestou osobou je překladatel Kamil , který umí více jak pět jazyků .A , který je také specialistou na hieroglyfy , což vysvětluje jeho přijetí do této skupiny , i přes jeho strach z pavouků.
A teď , již přichází na řadu sedmá , osmá , devátá a desátá osoba. Jsou to muži činu a jejich úkolem je chránit výše vyjmenované osoby i za cenu svého života.
Patří mezi nejlepší vojáky a jejich jména jsou : Remus , Senenmut , Achnaton a Petrie. Tito vojáci znají Egypt i s pouštěmi jako své boty. Prošli si speciálním výcvikem a dokáží si , proto , poradit v jakékoliv situaci. Tudíž se může , již předem vyloučit , že by tato výprava mohla být čímkoliv sežrána , a nebo někým přepadena.
Myslím , že budeme mluvit za všechny , když naší malé výpravě popřejeme mnoho štěstí a hlavně šťastný návrat do Káhiry a úspěšné odhalení osudu ztracené karavany. O tom jak tato výprava dopadlo vás budeme informovat , až celá akce skončí.
Slovo autorky : Takže , milý čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci , jestliže jste zvládli přečíst i tuto kapitolu máte můj obdiv. A doopravdy doufám , že se vám povídka líbí a bude i nadále líbit. Jak jste, již poznali jedná se o povídku na pokračování. A na další část se můžete těšit ,a nebo se jí děsit , až příští víkend.

Rozkvetlý keř

26. května 2018 v 20:00 | Iri |  Galerie


Budoucí článek upozornění

20. května 2018 v 23:00 | Iri |  Povídky na téma upíři
Milé děti noci ,píši to sem s předstihem aby se jistá osoba nebo osoby a nebo vy samotný psychicky připravily na článek, co mám v úmyslu napsat. Během měsíce června či července se zde možná objeví článek o Knížeti Vladu Tepeši Drákuluvi ( Jestli je jméno špatně skloňované tak se omlouvám). Píši možná , protože nevím kolik informací o něm seženu v knihovnách nebo spíše v knihách z knihovny. A ani kolik času mi to celkem zabere ,ale nebojte se povídky budou stále a recenze také . Nemluvně o dalších věcí ale zkrátka chtěla bych o něm napsat článek. Co mě k tomu vede , to vím a proč to také vím. Mám mnoho důvodů a vlastních názorů či teorií ale ten hlavní důvod sem nenapíši. Takže jen a pouze abyste věděli , co se na vás chystá a co jistou osobu čeká a nemine. A jeden z důvodů je te že mě doopravdy o něm láká napsat článek .
A hlavně na internetu se o Vladovi Tepešovi sice hodně píše ale , řekněme že ne vše co je na internetu napsané je pravda . Takže bud se děste nebo se těšte , jen ten článek si pak čtete na vlastní zodpovědnost.Usmívající se

Omluva

20. května 2018 v 22:48 | Iri
Moc se omlouvám , milý čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci , ale kresby budou až příští víkend. No s tématem týdne příští týden nepočítejte. Dost těžko bych na to něco napsala. A snad se nezlobíte , že je tak málo příspěvků tento víkend ale někdy zkrátka na nic není nálada.
A také by mě zajímal váš názor na povídku Ztracená karavana, má několik kapitol , tak snad se líbí a bude líbit. Teda aspoň doufám , že se kapánek líbí.

Neferetino prokletí-recenze

20. května 2018 v 22:22 | Iri |  Povídky na téma upíři
Milé děti noci , abyste měli co číst , a já měla klidné spaní ,tak vám přináším napsanou recenzi.
Tak doufám , že vás kniha zaujme a , že vás od ní neodradím.
Neferetino prokletí
Autorka P. C Castová
A po dlouhé době , zde máme znova novelu od P. C Castové. Tedy od autorky co napsala Školu noci. Příběh nás zavádí tentokrát do roku 1982 a do města Chicaga. Vypráví o životě šestnáctileté dívky Emily , jejíž matka zemře při porodu i s novorozencem. Emily musí tedy předčasně vyspět a postarat se o chod domácnosti a na žádost svého otce převzít roli paní domu.
Bohužel úmysly jejího otce nejsou zcela čestné , a on jí ublíží tím nejhorším způsobem jakým může a aby nebylo toho málo její snoubece jí již nechce díky skutku jejího otce za svou snoubenku.
V momentu kdy se od Emily dvrací její milý se na scéně objevuje upíří stopař , jenž jí odveze do školy noci , kde se Emily sice zlataví ze všech ran a stane se upírkou ale nikdy nedokáže svému otci odpustit. Aby mohla začít nový život musí si nejdříve se svým otcem dořešit jistou záležitost . Což končí jeho smrtí a Emily kvůli tomu , že ho zabila se musí vydat do Egypta , kde začne nový život jako upírka Neferet.
Takže jestli vás zajímá co se Emily stalo , prč jí její snoubenec nakonec odmítal a proč se tma objevil stopař. Přečtete si tuto knihu a nechte se jí aspoň na okamžik unést do světa fantazie.
Kniha je sice zajímavá ale místama i nudná. Kresby v této knize jsou zajímavé a je na nich vidět i smutek hlavní postavy a také její další emoce. Jestli má kniha nějaké mínusy , no to musí posoudit každý sám ale rozhodně bych jí doporučovala přečíst. Protože když si pak budete číst třeba Školu noci tak pak lépe pochopíte i její některé postavy. A ohledně mínusu , bych mohl a poukázat na fakt , že tomu co se Emily stalo by se bývalo dalo zabránit ale to už je na posouzení každého. Kniha umí vtáhnout do děje , až na pasáže kdy je nudná a postavy jsou dobře popsané po citové stránce a možná i psychické. Takže jestli si rádi , čtete knihy i kvůli odpočinku , mohu jen a dobře tuto knihu doporučit.

beruška

20. května 2018 v 20:00 | Iri

Ztracená karavana -část druhá

19. května 2018 v 22:22 | Iri |  Povídky
A zde si vám dovolujeme zveřejnit poslední zápis z deníku.
30.6.1905
Nechápu , jak se to mohlo stát z celé karavany jsem zbyl jen já. Možná je to i má vina ale copak jsem mohl tušit , co se stane ?Kéž bych svou zvědavost překonal , proč jsem jen na to místo musel jít, co mě k tomu místu přímo magneticky přitahovalo ?. Možná kdybych se od ostatních neoddělil , možná by teď žili . Ted je jen otázka času až to najde i mě . Měl jsem dát na prvotní strach a na instinkt zvířat . Velbloudi se vzpírali a nechtěli tam na to místo jít. Ale já je i tak přinutil….
Ted jako jediný přeživší čekám ve stanu , až přejde ta hrozná písečná bouře. Vím , že od Káhiry jsem jen několik kilometrů ale nedalo se jít dál . Dneska totiž začala písečná bouře a nevypadá to že by se během dneška uráčila skončit . A tak aspoň napíši co se odehrálo včera a jak zemřel můj přítel Kamil.
Včerejší den začal jako každý jiný , od mé návštěvy toho prokletého místa. Kolem tábora jsme našli stopy toho stvoření. Stvořeního , které bez milosti zabijí a to velmi trýznivou smrtí. Vždyť i utopení, umrznutí a nebo oběšení by znamenalo milosrdnější smrt než to co postihlo naší karavanu. To jsem si i s Kamilem velmi dobře uvědomovali. Ale i když jsme našli ty stopy , tak jsme se navzájem uklidňovali , že se nic neděje. Jen přece noc jsme přežili oba i když nás to mohlo ve spánku snadno zabít. Ale nestalo se tak. Možná je již ,nasycené a nebo se nad námi smilovalo, ale to jsme nevěděli s jistotou.
Kamil přišel na to , že nám došla voda a tak jsem se pro vodu vypravil k řece Nilu. Která se leskla v ranní, slunci jak nejdražší perla světa.
Když jsem nabral vodu do láhví a vrátil se s ní , měl Kamil již zabalený naše věci a mohli jsme se vydat dál na naší cestu. Celou dobu jsme si povídali a vtipkovali. Oba jsme byli šťastný , že žijeme a nebezpečí již pravděpodobně pominulo. Na večer jsme se utábořili v poušti a šli jsme spát. Netušící , že nás to pozoruje. O půlnoci jsme se probudili s nepříjemným pocitem ,a s husí kůži po celém těle. Vyšli jsme tedy ze stanu ven a začali se kolem sebe rozhlížet, ale všude vládlo tíživé ticho. Náhle jsme uslyšeli zvuky , které vycházeli z druhé strany stanu , a tak jsem se tam vydal sám a Kamila jsme poslal zpět do stanu s tím , že tam bude v bezpečí.
Byl jsem již na místě odkud předtím vycházeli ty zvuky , když jsme náhle uslyšel Kamilův křik . Rozeběhl jsme se na spátek ale Kamil již ve stanu nebyl , jen krvavé stopy , které vedly do pouště. Vydal jsem se tedy po těch stopách s nadějí , že ho možná zachráním , protože jsme stále slyšel jeho bolestivý křik , který se stupňoval a stupňoval. Když jsem doběhl na místo uvedl jsme pravou hrůzu. Kamilovo tělo bylo roztrháno na mnoho kousků . Prsty byli utrženy od těla tak jako zbylé části. Jediné co zůstalo neporušená byla jeho hlava a krk jinak měl rozpárané břicho , ze kterého vylézali vnitřnosti a v jeho očích byla vidět agonie a hrůza. Jeho části jsem tedy posbíral a pak pohřbil. Poté jsem se vydal zpět do tábora ,kde jsme našel mrtvého posledního velblouda a tak jsme si vzal jen a pouze to nejnudnější. A šel jsem celou noc a den . Až do dneška .
To se stalo včera a teď ale musím již končit. Slyším jak se něco blíží kolem stanu…..Mám strach a doufám , že smrt bude milosrdná…….
A zde zápis z deníku končí. Nezbývá nic jiného než se ptát co se stalo a z čeho měl muž jenž psal tento deník takový strach a co se s ním stalo ? To jsou otázky na , které nemáme zatím odpovědi ale věřte , že se jich brzy dočkáme. A příště vás v našem časopise budeme informovat o skupině , která má za úkol odhalit tajemství ztracené karavany.

Netopýr

19. května 2018 v 20:00 | Iri |  Galerie