Říjen 2018

Podzimní povídka ůvod

Neděle v 22:41 | Iri |  Povídky na téma upíři
Potichoučku , polehoučku, múza přichází aby svůj polibek či pohlazení na tvář vtiskla a tím trochu inspirace vdechla . Inspirace ,která je důležitá pro napsání povídky .
Povídky , jenž vás milé děti noci , pohladí na duši , anebo vám na tváři úsměv vyvolá . Protože , jsou to povídky , které mohou vzniknout a vznikají od srdce . Povídky , které mohou vzniknout při pohledu na noční oblohu , která je posedá snad miliony hvězd , zářících ve tmě ,jak nejvzácnější drahokamy v koruně , a nebo snad mohou vzniknou i při pohledu na netopýra jenž tiše létá krajinou a noční ticho naruší jen a pouze zvuk jeho sonaru , či šelest křídel sovy.
Možná se krajinou ozývá i tichý šelest stromů a okrasných trav , když si s nimi noční vánek hraje , a nebo snad může být inspirací i samotný pohled na měsíc, jenž přímo magicky vypadá.
To vše , milé děti noci dává křídla fantazii , která vám pak formou povídek otevírá i svou náruč. A já , jen a pouze mohu doufat , že vám náruč svou svět fantazie otevře příští víkend , neboť zde pro vás vyjde podzimní povídka , milé děti noci , jejíž inspirací mi je sama příroda a kdoví možná i pohlazení od samotné múzy. Takže se těšte anebo se děste , povídky , která sem příští týden ehm , teda víkend přiletí , doufejme že rychlostí světla.
S láskou vaše Irí



Ztracená karavana -část osmá druhá část

Neděle v 20:00 | Iri |  Povídky
18.6.1905
Milý deníčku,
Co jsem to jen udělal ?? Proč jsem jen neposlechl ?? Všichni měli pravdu , neměl jsem se tam na to místo vydat. Velbloudi se vzbouzeli , byli polomrtvý strachy a stejně jsem je donutil na to místo jít .Měl jsem naslouchat jejich instinktům. Protože , teď jeden člen výpravy schází ale abych nepředbíhal , začnu od začátků.
Včera jsem i přes Kamilovo naléhání a prosby brzy ráno vyrazil na cestu k ruinám . Ještě , než jsem vyjel se ke mně přihnal Harry , jestli by nemohl ject se mnou. Jistěže , jsem mu to dovolil a byl jsem za to i rád. Jen ,mi nejdříve musel vysvětlit jak se dozvěděl o tom , že chci ject dneska k těm ruinám. Prý mě slyšel jak se dohaduji s Kamilem v noci, když šel náhodou kolem. Doufal , jsem , že o tom neví i další lidé , ale naštěstí nevěděli. K mému překvapení jsme byli namístě během několika minut. Jen velbloudi se vzpouzely a odmítali jít dál. Nakonec jsme je donutili jít až k první ruině , jenže zde málem zemřeli strachem , a tak jsme je museli odvést dál od ruin a vrátit se kousek pěšky.
Z bližšího pohledu jsme usoudil , že se jednalo o menší město . Uprostřed toho města se vyjímala napůl rozpadlá kašna , která byla částečně zavátá pískem , stejně jak některé domy.
Já a Harry jsme šli dál prašnou ulicí , až jsme došli k impozantním zbytkům nějaké vysoké budovy. Na ní byl nápis , který jsem nebyl schopen celý přeložit a to možná byla chyba.
Jen přece první část zněla :
Střež se cizinče vstoupit do hrobky , jinak kletba tě nemine…………….
Zbytek , byl pravděpodobně důležitý ale , to mě a ani Harryho nezajímalo. Chtěli jsme se podívat do hrobky a prozkoumat zbytky chrámu. Tento nápad se ukázal být víc než dost dobrým. Našli jsme zde pár svitků a dokonce i plán hrobky. Která se měla podle všeho nalézat v zadu v chámových prostorách. Připouštím , zarazilo mě ,že by Egypťané své zesnulé pohřbily uprostřed města v chrámu , ale třeba se jedná o neobjevenou kulturu.
Po hrobce jsme s Harrym pátrali více jak , hodinu a kupodivu jsme jí nalezli otevřenou. Což znamená , že tu před námi museli být kdysi , vykradači hrobek.
Vzali jsme do rukou baterky a s nimi jsme si posvítili na cestu. Dolů do hrobky vedly vytesané schody ve skále , a teplota zde byla o hodně nižší než venku. Oba jsme měli divný pocit , že by jsme měli utéci a začal se nás zmocňovat strach ale zároveň se strachem přišla i zvědavost. Já a Harry jsme začali stoupat dolů po schodech ,jenže můj společník se začal chovat divně. Místo toho aby na mě čekal, se z ničeho nic rozeběhl dolů. Vypadalo to jako kdyby slyšel nějaké volání ale , já jsem nic neslyšel.
Zrychlil jsem a vydal jsem se za ním , ale nikde jsme ho nemohl najít. Z ničeho nic jsme uslyšel jeho hlas . Volal , mě do jedné z místností . Něco našel a prý to musím vidět. Šel jsem za ním a oněměl jsem hrůzou stál u obětního oltáře a jeho ruce byli celé od krve .Usmíval se , a ve svém těle měl vražený nůž. Začal jsem ječet hrůzou a , on se ke mně začal přibližovat. Vyndal ze sebe nůž a podával mi ho prý si to mám vyzkoušet . vůbec to nebolí . Šílel jsme strachy , ale adrenalin ,který se mi vlil do žil mi pomohl abych se dal na ůtěk.
Utekl jsem a zastavil jsme se až u velbloudů , ke své hrůze jsem zjistil , že ta nebohá zvířata jsou vykuchaná a celou pouští se začalo ozývat divné vytí.
Do tábora jsem se dostal polomrtvý strachy a vedrem. Vše jsme pověděl , vedoucímu výpravy. Ten se jen pokřižoval a začalo pátrání po Harrym. Jenže ho nenašli a , já mám pocit , že vedoucí této výpravy mi něco tiše vyčítá ….
Po přečtení této části deníku , nastalo tíživé ticho a a členové výpravy se na sebe dívali se smíšenými pocity. Nakonec ticho porušil Franišek Nezval se svým názorem : "Víte ten deník je sice zajímavý ale podle mě ten pisatel deníku zešílel a všechny pozabíjel a nakonec zabil i sebe. Takže do těch ruin se , můžeme vydat i tak. Chci říct , ten zápis zní jak od psychicky labilní osoby."
Po tomto názoru se opět rozproudil rozhovor a nakonec se všichni dohodli , že se příští dne vydají do těch ruin , které přivedli pravděpodobně ,jednoho člena ze ztracené karavany k šílenství.

kostlivec

Sobota v 20:05 | Iri |  Galerie
No , ještě přibude : duch , dýně , možná upír ,netopýr a možná ještě něco .........Takto to dopadá , když se mi dostanou návody na korálkování do ruky......

Slunce v mlze

Sobota v 20:00 | Iri |  Galerie

Novinky z Fouska 10

7. října 2018 v 21:18 | Iri
Takže , tento týden jsem byla ve Fousku a po jisté době vám tedy přináším z něj i novinky. Představte si , máme ve fousku kočičku ,co má pahýlek místo pacičky. Já jí bohužel ještě neviděla , ale příště jí klidně i vyfotím. Pak tam máme další přírůstky , mezi ně patří Bonbonek , Pralinka a další číči a taky několik adopcí . No není to úžasně ?? Také zde máme kočičku, co chtěl někdo ukopat , což je moc smutné ale teď je v bezpečí a teple.
Kočka Olinka , ta mě z neznámého důvodu věčně myje a kouše když jí přestanu hladit a nebo když se jí něco nelíbí a pak mě zase myje. Ona si snad myslí , že jsem kotě nebo co ?Překvapený Druhá Fousková teta říkala , že jí to Olinka nedělá , tak nevím.
Všechny kočičky prospívají a mají se fajn , jediné co jim chybí k úplnému štěstí je nový domov. Dokonce i poněkud bojácná kočička si ze mě udělala svůj polštářek. Přikládám foto. Vlastně je to ještě koťátko. A před tím po mě lezli ještě další dvě kočky…….. Olinka , babička Blaženka ………..


koně

7. října 2018 v 20:56 | Iri |  Galerie

kun

7. října 2018 v 20:55 | Iri |  Galerie

trošku pod mrakem

7. října 2018 v 20:54 | Iri |  Galerie