Básně

Básně

3. září 2017 v 21:07 | Iri
Básně jsou slova, jenž se ve verše mění
V myslích klíčí a na papíře rozkvétají
Jak poupata růží nerozkvetlá
Jenž ranní rosa ze spánku probouzí
Básně jsou city jenž ,v srdci klíčí
Avšak před světem jsou chráněny
Neboť trpělivě čekají nežli jejich čas započne
Neb pak teprve se rozkvětu dočkají
Básně jsou verše ,jenž sílu dávají
Neboť v sobě skrytou naději mají
Která se s bolestí a starostí navzájem mísí
Neb takové básně skrývají pak více nežli verše
Avšak málokdo to vidí
Neboť básně svůj vlastní život mají
Jenž v každém verši ke slovu se hlásí
Avšak přesto opomíjeny verše jsou
Neboť málokdo je vnímá a málokdo ví

V co básních skutečně skryté jest

Skryté slzy-druhá verze

2. září 2017 v 20:00 | Iri
Za tvým úsměvem slzy se skrývají ,
jenž v noci na papír dopadají
jak slova jenž v duchu sepsaná jsou
na papíře se zjeví neb v báseň se mění
Avšak přesto v sobě skrytou starost máš
Na niž odpověď neznáš
Snad jen tiše doufáš v odpovědi jenž nepřichází
Neboť naději v sobě skrytou máš jenž každým dnem
Opět klíčí v podzimní květ a v noci vadne zas
Neb vše stále starostí stín zahalí zas a zas
Neboť v noci přichází starost
jenž za úsměvem skrytá jest
Jenž se v noci v slzy změní které z očí kanou
Neboť přes den za úsměvem se schovají
A jen v noci usměvavou masku shodit si dovolíš
Neboť slzy tvé ,jenž přes den skryté jsou
V noci tajně nepoznány prolévaný jsou
neboť den příští usmíváš se zas
neb skryté slzy za svou maskou máš
jenž za únavu vydáváš
neb pravdu skrytou ve svém srdce před světem máš

Skryté slzy

31. srpna 2017 v 21:00 | Iri

Za tvým úsměvem slzy se skrývají
jenž za bezedných nocí někdy na papír dopadají
Jak kapky rosy , jenž na trávě se chvějí.
Neb v sobě skrytou starost máš
Jenž tě zevnitř užírá neboť někdy tě nenechá spát
Starosti , které před světem ukrýváš
Jednoho dne v slzy se změní
jenž noční ticho pak naruší
avšak přesto je nikdo neslyší
neb přes den opět usmíváš se na okolí své
i když v očích tvých smutek vidět je
neboť smutek ten slzami jest
které se přes den v úsměv mění
jenž tvé okolí zná avšak netuší
že za úsměvem slzy skryté jsou
jenž někdy za nocích k zemi padají

Samota

24. června 2017 v 21:11 | Iri
Někdy pár slov nestačí aby tě zahnali
Jsi jak plíživí stín jenž do myslí vstupuje
Tvá náruč bez naděje se otevírá
Avšak já se tě ptám proč to tak je ?
Proč někdy se plížíš kolem a jindy ne,
zákeřně skrčená čekáš na svůj čas
vidíš zas neodpovídáš
Avšak ten co tě zná a cítí
V hloubi svého srdce ví
že proti tobě bojovat má zas a zas
neboť cenu to má
Ty jsi ta druhá samota neb
ta první vyhledávaná jest na místech odlehlých
kde náruč svou příroda otvírá
avšak ta prvá samota na rozdíl od tebe zákeřná jak had není
tys tou samotou jenž druhá jest
neb srdce i mysli ráda trápíš
avšak proti tobě bojovat se dá
i když lehké to není
vím to já , ví to i jiný

Červánek

9. dubna 2017 v 20:39 | Iri
Na obloze při rozbřesku

Jenž vítá nový den

Neboť právě svítá

Zjeví se na pár okamžiků jen

Červánek červený jak růže květ

Jenž na azurovém nebi při úsvitu

Svit slunce vítá

Neb slunci vstát pomůže

Avšak sám červánek červený

Jak rubín krvavý

K spánku ulehá, uléhá neb

K večeru zjeví se zas

Neb spánek slunečný zvěstuje zas

Neb večer tak přivítá

Červánek červený jenž do kraje září zas

Nežli půjde k večeru opět spát

čas jednorožců

21. října 2016 v 22:01 | Iri
Na tmavé obloze po setmění,
měsíc s hvězdami vychází,
v záři třpytivé večerní
jednorožec se prochází.
Jednorožec bílý jenž svit odráží však
sám se stává jeho součástí
když nebe samo pláče
na zem dopadá dávný prach hvězdný
který podobu slz jednorožčích mívá
neboť na zemi při rozbřesku
čas jednorožců nastává
při rozbřesku jenž časem jednorožců jest
luna jasná s hvězdami již spánek sní
dávná stvoření do světa propouští
jenž na svobodě ocitá se již jednorožec poslední
bílou růži připomíná
která v rozbřesku rozkvétá
s východem měsíce poupě zavírá.

Láska či přátelství

18. září 2016 v 20:39 | Iri
Co je láska,
kde se nachází ,
proč andělé pláčí
když lásky není

snad pouto přátelství
či květ růže dávné tajemství
skryté uzavře

neboť není-li tajemství
skryté jak růže květ
jenž v poupě mění se
není-li láska jak růže křehká

pak jen naděje zbývá nám
či snad síla přátelství
jenž druhem lásky vzácnost jest


Jak rubín rudý září
růže květ
jenž rudou barvou jak
krev zbarvena jest

rozvinut však prvně
nyní jest
ten křehký křehounký růže květ
jenž září do kraje

není-li však bez chyb
ten růže rudý květ
jenž mezi bílými růžemi
svou krásou září víc a víc

není-lí však růže bez trní
není-li rudý růže květ bez chyby
jenž úsměv na tváři vykouzlí

Západ slunce

11. září 2016 v 20:01 | Iri
Tato básen je staršího data a byla a je věnována mí kamarádce Andreice :-D Slunce zapadá k spánku se ukládá do peřin nachových skrývá svou tvář jenž unaveně shlíží k zemi jenž zná paprsky zlatými do krajin se rozbíhá kde kapky rosy zázračně se třpytí neboť sluneční přikrývku chystají v šelestu listí jenž krajem se rozléhá sluneční ukolébavka rodí se jenž vítr pro slunce chystá nachové mráčky ke spaní schání neboť slunce se k obzoru sklání již skryté za mraky červánků, jenž nachovou barvu mají třpytí se ve větru závanu jenž slunce k spánku chystá neboť již západ slunce začíná

Báseň vl

3. září 2016 v 22:00 | Iri
Básen staršího data no snad se bude líbit Usmívající se

V jejich očích moudrost dávná
Se odráží jak studánka stříbřitá
V jejímž vnitru tajemství se nachází
Vlčí vytí slyšíš procitáš
Avšak sám vidíš ten zázrak,
jenž se stal
Na kožich stříbřitý
Měsíční svit se vznáší
Lehkostí bytí vlčí kmen přichází
Do jejich očí pohlédl si
V ten moment tvé srdce ztrápené
radostí plesalo, radostí plakalo
na tvé tváři jenž byla plná chmuru
Úsměv se rozzářil neboť tvé oči
do vlčích pohlédli a svou ruku na vlka si dal
on ti dal svou sílu, on ti dal svůj úsměv
znova odešel a přišel
tvým přítelem stříbřitý vlk se stal
a vlčí vytí tě stále provází tvým životem

Snění

16. června 2015 v 20:14 | Iri
Tuto básen věnuji dívce ,která má své nenaplněné sny a očekavá jí operece ruky, nebot sny nám dávají sílu vzhlédnout ke hvězdám.


Slunce zapadá, měsíc vychází
na tvá víčka tiše usedá
motýl, kterýtajemství tvých snů zná
neboť do tvých tužeb skrze tvé sny nahlíží
jenž rozkvétají jak růže noční květ ,
která tvým snům sílu dává
ona jenž v sobě tu kouzelnou moc má
tvé sny v démanty noci mění
jenž po ránu podobu rosy mají
a tobě k vzhlédnutí křídla dávají
pak tvé snění v měsíční kraj se mění
kde pegase strážce snů potkáváš
jenž sílu ti v nejtěžších momentech dává,
neboť noví den opět tě přivátá
z měsíční krajiny jenž novou sílu ti dává

Naděje

20. dubna 2014 v 22:12 | Iri
Samota zůstává neodchází,
avšak sama se mění,
mění se v bájnou zemi
jenž pro nás neprozkoumaná jest.

Odešlas nevím kam,
zůstala jsi nevím jak ,
avšak samota co zustala mi,
mi neporadí kde najít ,tě mám.

Odešlas bez rozloučení,
čerstvá rána co zustala v srdci,
jenž jsi tam zanechala,
která jak ohěn palí
jenž miliony slz zalévá.
Avšak neuhasí

samota ji však naplní
a vbájnou zem promění
avšak slza co na ní dopadá
motýli podobu má

První slza bez druhé
snad ani není či snad ani nezmění
nic na tom že tu nejsi

avšak v srdci zůstává ,
vzpomínka na tebe ,
jak rána čerstvá
jenž se nezacelí avšak
ani miliony slzami se nezaplní

ránu jenž promění se v bájnou zem
samotou pohlcenou zas jen
a já tě snad v té zemi znova naleznu
neboť i když jsi ztracená
snad mavždy nezmizíš
neboť ty ty jsi nadějí.

Růže

12. října 2013 v 21:38 | Iri
Jak rubín rudý září
ruže květ
jenž rudou barvou jak
krev zbarven jest

rozvinut však prvně
nyní jest
ten křehký křehký ruže květ
jenž září do kraje

není li však bez chyb
ten ruže rudý květ
jenž mezi bílými ružěmi
svou krásou září víc a víc

nenílí však ruže bez trní
není i rudý ruže květ bez chyby
jenž úsměv na tváři vykouzlí

Láska

12. října 2013 v 21:36 | Iri

Co je láska,
kde se nachazí ,
proč andělé pláčí
když lásky není

snad pouto přátelství
či květ růže dávné tajemnství
skryté uzavře

nebot neníli tajemství
skryté jak ruže květ
jenž v poupě mění se
není-li láska jak ruže křehka

pak jen naděje zbývá nám
či snad síla přátelství
jenž druhem lásky vzácnost jest

Měsíční sen

31. října 2012 v 18:04 | Iri
Na tmavé obloze po setmění,
měsíc s hvězdami vychází,
v záři třpytivé večerní jednorožec se prochází
jednorožec bílí jenž svit odráží však
sám se stává jeho součástí
když nebe samo pláče
na zem dopadá dávný prach hvězdný
který podobu slz jednorožčích mívá
nebot na zemi při rozbřeku
čas jednorožců nastává
při rozbřesku jenž časem jednorožců jest
luna jasná s hvězdami již spánek sní
dávná stvoření do světa propouští
jenž na svobotě ocitá se již jednorožec poslední
bílou růži připomíná
která v rozbřesku rozkvétá
s východem měsíce poupě zavírá

Hvězda

9. července 2012 v 12:06 | Iri
Hvězda
Na tmavé obloze po setmění,
kdy večer a noc svá křídla rozevírá
Po širé obloze noční ,
náruč svou všem tvorum otevírá
pak teprve se zjeví ,
z čista jasna hvězda jasná,
jejíž světlo kraj stříbřitou září zalevá
nebot potom nastává čas,
kdy hvězda jasná ,
svou září noční kraj zas oživá,
teprve potom hvězdy jasné,
poslední tanec začíná
kdy svůj domov opouští,
a z nebe jak slza k zemi padá,
kde svůj hvězdný život dohoří,
avšak tam kde hvězda padne,
skví se růže bílí květ ,
nebot hvězdný třip a jas nikdy neuvadne

Nový článek

25. června 2012 v 19:51 | Iri

Uvod

básně k nám přichazejí ve snech ,
někdy mohou vypad jak třebetajcí se motýlci
jindy zas jak hvězdy z nebe padajcí na zem,
básně jsou skrýté v každém slově či srdci
každný z nás ji muže v sobě nosit,
však malokdo ji šanci dát na povrch vyjít
nebot lidé v sobě básně zas a zas dusí protože se bojí
a mají strach z jejich sloch či skrýteho významu
nebot to co má člověk na srdci je nejlepší do verší napsati
tot jest vše k uvodu mému
 
 

Reklama