Jednokapitolové

Jak vznikla loď duchu

17. září 2017 v 20:00 | Iri
Povídka staršího data , původně byla do soutěže na jeden blog a kupodivu vyhrála ale zde jsem jí ještě nezveřejnila a protože je podzim . Nastává doba zveřejnění této povídky tak doufám ,že se všem bude líbit. Pro jednou je to něco jiného , takže užijte si čtení. A dakší důvod je ten že dneska jedu do leso parku takže nejsme odma a u povídky si mohu naštěstí nastavit hodinu kdy má vyjít. Což mi připomíná , že bych mněla koečně zachytit básně na papír oc mi víří hlavou chvilkama Smějící se a udělat i ten článek co má být zaměřený kapánek maličko na historii .\jo ráda píšu o místech kde jsme byla jak ot vypadá. Ale abyhc už nerušila , přeji příjemné čtení .

V srdci samotného moře tajemství temné skrývá se. Jenž odhaleno nikdy nemělo být a tak to i zůstane. Neboť v samotě tam hluboko pod vodou truhla se svým smutným svědectvím skrytá jest. To co začalo velkou láskou skončilo skutkem zlým. Tento skutek zlí stal se v roce 1945 . Německý důstojník na útěku zamiloval se do kuchařky. Ona ho však odmítla a tak jí ubodal a tělo její do truhlice skryl. Tuto truhlici přes palubu lodě hodil. Od tohoto skutku uplynulo již 10 let a z našeho vraha stal se kapitán pirátské lodi, která teorizovala své okolí avšak jejich řádění mělo velmi brzy přestat.

Odbila půlnoc a piráti se svým kapitánem slavili na moři další úspěšnou akci . Nikdo netušil že se k nim žene bouře zlá a tak se stalo že je na moři přistihla nepřipravené . Jenže piráti byli šikovní a bouři ustáli i když o některé své přátelé přišli. Našli je ležet mrtvé na palubě. Vypadalo že se při bouři utrhl lodní hák a spadl na ně. Jenže jak jeden lodní hák mohl zabít 5 pirátů ? Upřímně bylo jim to jedno a to byla chyba . Nikdo z nich netušil že se probudil k životu duch, který prahnul po pomstě.
Všichni šli tedy v klidu spát i sám kapitán avšak uderme třetí hodiny ranní probudil se zpocený hrůzou. Jeho srdce divoce bylo jak splašené ale sám netušil proč jen věděl že se mu něco zlého zdálo.
Nemohl spát a tak se tedy vydal na palubu, když náhle uslyšel křik jeho posádky. Vydal se na místo, odkud křik vycházel, ale tam ke své hrůze našel jen těla své posádky. Prohledal celo loď a přišel na to že je jediný na život.
Vrátil se zpět do své kajuty a zamknul se . Sedl si ke svému stolu když náhle uslyšel zavrzání dveří od skříně, ale to bylo nemožné , zůstal na celé lodi přece jediný na živu. Náhle jeh myšlenky vrátili se do minulosti a on si začal vzpomínat na Bellu. Ženu , kterou miloval. V den kdy jí zabil šel za ní a požádal jí o ruku. Ona ho odmítla a on v návalu vzteku jí ubodal s kuchyňským nožem. Ještě slabě dýchala, když její tělo dal do truhlice a možná byla i na živu když hodil truhlici hodil do moře ale to nevěděl. Netušil proč si právě teď na ní vzpomněl.
Avšak myšlenky na mrtvou ženu pokusil se zahnat když náhle dveře od jeho kajuty se otevřely a on v nich spatřil ………něco hrozivého.
Jeho srdce dvakrát vynechalo a on se snažil skrýt před tou věcí jenž právě vešla do jeho kajuty. Ty pařáty byli děsivé ale ještě děsivější byli ty oči . Oči plné výčitek a rty jenž neslyšně opakovaly otázku Proč ? Proč to udělal ? Proč jí zabil a tak přinutil její duši do dnešní bouře žít v samotě na mořském dně? Chtěl křičet ale nešlo to. Přibližovala se pomalu a za sebou zanechávala cestu tvořenou chaluhami. Kousky shnilého masa , které z ní odpadávali a důlky bez očí , kterými se na něj dívala , naháněli mu hrůzu. Vzal do ruky svou zbraň a 4 krát vystřel ale kulky jí neublížili. Náhle ho napadla spásná myšlenka a hodil po ní lodním deníkem. To jí na okamžik zdrželo a on se vrhnul do skříně. To byla ale chyba. Až když bylo pozdě uvědomil si že vrzaly dveře od skříně. Chtěl z ní ihned vyjít ale nešlo , Něco ho drželo ze zadu a pomalu mu to svlékalo kůži, Ječel bolestí a když mu to dovolilo otočit se uviděl za sebou , která mu šla jeho pruhy kůže omotávat okolo úst. Dlouho křičel bolestí ale nikdo nepřišel všichni byli mrtví a po dvou dnech zemřel i kapitán. Jeho tělo stále je ve skříni avšak jeho duše bloudí v osamocení po lodi neboť on i jeho posádka byli odsouzeni duchem mrtvé ženy k věčnému bloudění na moři při bouří o samotě vždy se stejným koncem.

Pověst Oseckého hradu Rýzmburk

18. června 2017 v 19:54 | Iri
Povím vám pověst, kterou znám , jenž vyprávěna mi byla ve městě Osek , kde jsem vyrůstala jako dítě malé. Snad nenapíši vše, tak jak mi to bylo vyprávěno ale věřte mi je to pověst , která ukazuje temnou stránku. Temnou stránku lidí.
Stará pověst praví že v době husitských válek žil na hradě krutý hradní pán, jenž byl katolíkem a husity v lásce neměl. V blízkosti hradu ležela Osecká vesnice v níž bydleli lidé , kteří sdíleli názory husitu a byli na jejich straně.
Bohužel se o tom dozvěděl pán hradu a tak se rozhodl ihned jednat. Lidi ve vesnici nechal označit za zrádce . Bez milosti a rozdílu pohlaví či věku nechal všechny lidi z vesnice zahnat na hradě do největší věže . Jejíž dveře zapečetil tak aby se nikdo nemohl dostat ven a ani dovnitř. Nikdo si nedokáže představit muka , které prožívali matky kdy jejich děti umírali hladem a nebo nemohli nakojit kojence.
Umírali tam hladem a žízní. Pomalou a krutou stromu. Jejich nářek se nesl věží a na jiném místě v tom samém hradu jeho pán klidně hotoval. Byl spokojen sám se sebou a přesto ho něco znervózňovalo. Někdo by typoval že to bylo svědomí jenž se začalo hlásit o slovo ale to nebyla pravda. Byla to kletba. Kletba vyřčena z úst umírajících a nešťastný lidí.
Kletba jenž zněla až někdo otevře dveře do věže přivodím tím městu Osek zkázu. Neboť katastrofa se tomuto městu nevyhne. Co má být tou katastrofou to nevím . Již si to nepamatuji ale je možné že to mohou být duchové , kteří se touží pomstít za zmařené životy a dávnou křivdu jenž se jim stala.

Tajemnství bouřlivé noci

10. července 2016 v 22:31 | Iri
Chtěl jsi ho pohltit ale nepohltil
Stačil ti pláchnout někde se skrýt
Či snad svou část někam přenést
Ty to nevíš, avšak on to ví
Jednorožec snad ne poslední
Byla klidná noc a malé děvčátko se dívalo ven z okna . Soumrak se již snášel nad městem jak prokletí, jenž se snad nikdy nenaplní . Všude v jejím okolí tíživé ticho bylo a ani ptáčka pípnout slyšet nebylo. Náhle tmavé mraky se objevili a kolem okna proletěl jednorožec jediný. Malá dívenka se na něj fascinovaně dívala a chtěla se ho dotknout snad se h i dotkla dko ví , třeba to neví ani ona sama . Když náhlý poryv větru s bouří zlou se přihnal a blesky začali oblju křižovat v očích jednorožce strach spatřila ten se dal na úprk divoký .

Tam kde předtím jednorožec stál zjevil se snad ďábel sám . Ohnivý býk v jehož očí lačnost zlá byla a s očima krutýma do okna se podíval v těchto očí dívenka malá jeho krutost spatřila a po těle se zachvěla , v té době modrozelené oči její slzami se zaplnili a ruce své snad sepla a přála si at jednorožec do bezpečí dostane se avšak její prosby vyslyšeny nebyli či snad byli sama nevěděla. Ohnivý býk od okna se odvrátil a za jednorožcem se vydal avšak v ten samí moment oblohou bílé světlo ozářilo a dívenka malá k němu snad i ruce své vztáhla v naději že se jej dotkne dotkal se nevěděla ? Nevěděla zda to byl sen či skutečnost , nevěděla čemu věřit má avšak ta zvláštní noc v ní strach bouřek vzbudil . Při každé z nich bezpečí s útěchou hledala až do své dospělosti avšak zstrachu z nich se nikdy nezbavila i když vyrostla v slečnu jenž války nemá ráda .Avšak i barva očí z modrozelené na zelenou se změnila a ona hledá něco co najít nemůže a sama sebe se ptá co to jen znamená.
 
 

Reklama