Jednokapitolové

Kočičí atentát

23. června 2018 v 23:27 | Iri
Povím vám příběh , který vznikl právě teď . Sice je krátký ale snad to nevadí.
Odbila půlnoc , a měsíční svit odhalil drobou postavu , která se tiše vykradla z domu. Věděla , že by neměla chodit ven , v tuto noční hodinu ale nemohla si pomoci. Jen přeci , na dnešek byl hlášen meteorický roj a ona by ho tak ráda viděla.
V ruce svírala foták a hledala co nejlepší místo na focení. Jejím tělem projela vlna radosti , když uviděla první padající meteority k zemi. Začala je tedy fotit. Jenže ne , každý je vynikající fotograf ,a ne každý se kouká kam šlape. Ani Anna se nekoukala kam šlape ,a tak na poslední chvíli musela vyrovnat rovnováhu , aby nespadla do zrádného hnoje. Jen přece , o tom hnoji věděla , vždyť se nacházela na zahradě u baráku a fakt , že zde lítala v noční košili nebyl neobvyklí jev při focení přírodních úkazů.
S úsměvem a rtech se vracela domů , když jí náhle vyrušilo zašustění větví stromu. Bála se ohlédnou za sebe ale nic jiného jí nezbývalo. Cítila jak se jí na těle udělala husí kůže. Začala se proto pomalu otáčet, když náhle z jejích úst vyšel potlačený výkřik. Netušila kdo nebo co to je , ale jasně cítila jak se jí něco ostrého zatnulo do zad a jak se jí to začíná drápat po zádech na krk. Kde náhle ucítila kočičí srst a tiché vrnění. V ten moment by si nejraději dala pohlavek. Protože si uvědomila , že na ní byl spáchán mazlivý kočičí atentát. Jen přece tato černá kočička , měla a má ve zvyku skákat na lidi kdy to nejméně očekávali , a tak si říci o jejich pozornost.
Na Annině obličeji se proto opět objevil úsměv a až k druhé hodině ranní se dostala domů. Bez kočky , která se konečně uráčila poctít svou návštěvou i své páničky.

Tajemství staré skříně

10. února 2018 v 22:30 | Iri
A máme zde první pokus o hororovou povídku. Tak snad se bude aspoň trošku líbit a také bude strašidelné a děsivé snad. Teda aspoň v to doufám. A také bych vás tímto chtěla požádat, abyste k této povídce dali komentáře. Jakékoliv komentáře jsou vítané (kromě vulgárních ty budou i hned smazané teda když tu zrovna v tu dobu budu ). A taky uvidíme kdo její přečtení vzdá a kdo né neboť má přes tisíc slov. Tak si jí užijte.
Stará skříň
Kamil byl mladý muž kolem 30 let , který miloval starý nábytek a hlavně skříně . Byl jejich vášnivým sběratelem a právě dneska jel kolem nového starožitností . Což bylo celkem překvapující zjištění neboť zde bylo dříve hračkářství. Jenže to zkrachovalo , protože v okolí se nachází několik obchodních domů. Proto v jeho očích bylo vidět překvapení , když uviděl starožitnictví. V jeho výloze byla vystavena stará skříň jenž byla celá ze světle hnědého dřeva , který zdobily jemně vytesané růže. Ale zastavit u obchodu a vystoupit z auta nemohl , pospíchal do práce a neměl čas na zbytečné zastávky. Avšak přesto nedokázal přestat na skříň myslet . Dokonce i u počítače v kanceláři nedokázal tuto skříň dostat z hlavy. I když se snažil soustředit na svou práci ,neboť dnes měl uzávěrku do časopisu . Nejlépe dokázal psát recenze a právě dopisoval recenzi na Kruh . Ještě jen odeslat a může si na internetu v klidu najít do kolika hodin má nový obchod otevřeno. Ke své radosti zjistil , že obchod zavírá až ve 20 hodin večer.
Hned po práci ,která mu končila v 19 hodin večer , si zajel do obchodu. Když vešel dovnitř, oněměl překvapením. Ze stropu vysel lustr , který byl celý křišťáloví a poličky byli plné porcelánových sošek, váz z porcelánu a ze skla. Na zdech visely staré obrazy většinou malby krajin, ale sem tam se zde vyskytovali portréty a na pultě byly dány čerstvé květiny ve váze. Za pultem stál starý prodavač, jehož vlasy byli bílé jak mléko a oči modré jak nejhlubší studánky. Jeho hlas byl starý a nakřáplí , když se ptal co by si mladý pán přál. Kamil se podíval na prodavače a rovnou se zeptal za kolik je ta skříň ve výloze. Prodavač se na něj podíval poněkud zvláštním pohledem, ale Kamil si ničeho nevšiml. Neboť jeho pohled byl přitahován skříní.
" Mladý pane , ta skříň stojí 690 kč. Je to doopravdy starý kousek ."
Kamil nedokázal zakrýt svůj udiv nad cenou , který se zdála být směšně nízká . Jen na pár okamžiků ho napadlo , že se skříní možná něco je a tak požádal prodavače aby mu jí ukázal a on si jí tak mohl lépe prohlédnout. Ale ať jí prohlížel, jak chtěl z venku i zevnitř. Nemohl najít jediný kaz a ani žádné chybějící kusy či odštěpky dřeva. Vypadalo to že vše je v nejlepším pořádku.
Proto se podíval na prodavače a ztepal se ho: "Proč je ta skříň tak levná ? Copak to není starožitnost a neměla by být tedy draží ? "
"Ovšem , že je to starožitnost. Pocházející z 19 .století . Její poslední majitel zemřel před měsícem a rodina se chce této skříně zbavit. Neboť nemají cit pro umění tedy alespoň podle mého názoru , a také cena se odvíjí od přání majitelů , kteří nechtějí z jejího prodeje podíl a tedy jí mohu prodat o polovinu levnější." Odpověděl prodavač. Kamil se s tímto vysvětlením spokojil a s prodavačem se domluvil, že mu skříň dovezou v sobotu v 8 hodin ráno. Byl již večer , když se Kamil dostal domů a mohl začít doma s výběrem místa pro nejnovější kousek do jeho sbírky. Nakonec vybral obyvák , protože se mu to zdálo jako příhodné místo pro to aby jí mohl každý vidět a obdivovat.
Příští den nedočkavě vyhlížel auto i se svou objednávkou , která přišla v čas. Skříň si nechal dát do obyváku na předem vybrané místo a potom se začal kochat pohledem na skříň a stále nevycházel z údivu nad jemně vytesanými růžemi. Odbila 22 hodina večerní a Kamil se rozhodl jít spát. Zhasnul proto světla v obyváku a ulehl v ložnici do postele. Asi tak o půlnoci se probudil s nepříjemným pocitem , že je pozorován ale když rozsvítil světlo a prohledal celý dům nikde nikoho nenašel. Nakonec tento pocit přičetl své práci a šel opět spát. Jak dlouho spal bylo těžké určit , neboť ho ze spánku probudili kroky v jeho ložnici a sladká vůně růži. Chtěl otevřít oči a vstát z postele aby zjistil co se děje ale nešlo to. Měl pocit, jako kdyby na něm něco leželo a dusil ho to. Tento pocit a stejně tak i vůně růží po chvíli, která se zdála, jako věčnost zmizela.
Lapající po dechu a vyděšený vstal z postele a snažil se najít jakékoliv vysvětlení toho co se mu před chvílí stalo. Ale nic nenašel jen s pohledem zavadil o čísla na budíku, která ukazovali třetí hodinu ranní. Věděl , že teď již za nic na světě neusne a proto se vydal do obyváku. S pohledem se zastavila na skříni , když si náhle uvědomil , že je na ní nový detail. Růže , které byli vytesané měli jemný nádech červené barvy a také si uvědomil s narůstající hrůzou , že v obyváku než šel spát zhasnul ale když přišel bylo rozsvíceno. S narůstajícím pocitem hrůzy se začal pomalu přibližovat ke skříni. Měl pocit , že má v krku knedlíky a když natahoval ruce , děsil se toho koho nebo co ve skříni uvidí. Otevřel jí rychle s bušícím srdcem ale ve skříni…nic a nikdo nebyl.
"Možná blázním a nebo jsem zapomněl zhasnout i když jsem byl přesvědčen , že jsem zhasnul a třeba ta skříň měla ty růže s nádechem světle červené barvy už když jsem jí kupoval ale nebylo to viděl." Pomyslel si a s ulehčením si odechl. Nakonec usnul v obyváku.
Příštího dne opět prohledal celý dům ale nikde nic nenašel začal znova zkoumat i skříň a ke své úlevě si všiml , že růže doopravdy mají nádech červené barvy. Ted byl již přesvědčen, že včerejší incident dáli se to tak nazvat byl jen a pouze výplodem jeho fantazie a přepracování. Ale přesto někde hluboko v jeho mysli byli jisté pochybnosti. Odešel tedy z domu na celý den ven a večer když se vrátil zpět si zapnul televizi a šel se dívat na film . Vše nasvědčovalo tomu , že prožije normální večer ….
Byla desátá hodina večerní, když mu náhle po zádech přeběhl mráz a na kůži mu naskočila husí kůže. Z ničeho nic měl pocit, že se vzduch v místnosti je o něco chladnější , než by správně v parném létě měl být a , že není již sám v celém domě. Za sebou uslyšel tiché vrzání dveří od skříně. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se mu to zdá , jenže čím bylo hlasitější otevírání dveří , tím více začala být cítit i vůně růži. Prudce se zvedl z gauče a pomalu se začal otáčel. V duchu se modlil aby dveře od skříně nebyli pootevřené. Jenže ke své hrůze spatřil , již skoro otevřené dveře skříně . Chtěl se dát na útěk, ale měl pocit , že mu nohy vypověděli službu a ani křik z jeho hrdla nevyšel. Dveře se mezitím otevřeli úplně ze skříně vyšla drobná holička s modrýma očima. Její tváři zdobil zlomyslný úsměv a ve svých rukách svírala černou růži. Kamil chtěl začít křičet ale nemohl a když se pokusil hnout z místa zapletl se do růží , jenž se plazily ze skříně. Tiše a neslyšně se začali plazit i po Kamilovo nohách. Cítil jak se mu zabodávají jejich trny do kůže na nohou. Snažil se z nich zoufale vymotat neboť se k němu přibližovala malá holčička , která byla poněkud průhledná ale nešlo to . Z jejích úst nevyšlo ani slovo a to na tom bylo nejděsivější. Až když se k němu přiblížila, dokázal ze sebe dostat ochraptělým hlasem: "Kdo jsi?"
A její odpověď ho šokovala. " Jsem součástí této skříně. Uhořela jsem v domě , když vypukl požár v 19.století ale můj otec přišel na to jak mě navrátit zpět. Můj popel dával jako hnojivo smrku aby rostl, Poté strom porazil a vyřezal z něj skříň. Pomocí magie přivolal mou duši ze záhrobí a s vytesáním růží mi dal nový život. Jenže jeden jeho potomek porušil tradici živých obětí a tak jsme si vzala jeho život a stejně tak si vezmu i ten tvůj."
Po této odpovědi se ke Kamilovi přiblížila malá holčička blíž a z jeho hrdla se ozval výkřik. Holčička se akorát krutě pousmála a černou růži položila k nohám své oběti. Která se náhle začala dusit. Neboť se růže omotali již kolem celého těla a se svými stonky začali Kamila dusit. Ten po několika minutách padl k zemi mrtev a malá holčička pozřela jeho tělo pak se vrátila zpět do skříně a splynula s ní a růže , které byli předtím bledě červené měli nyní červenou barvu jak rubín.
Příštího rána do Kamilova domu vnikl stařec a láskyplně pohladil skříň po rudých růží . jako doprovod měl sebou i dva stěhováky , kteří naložili skříň a odvezli jí zpět do starožitnictví , kde dopadla opět vystavena ve výloze , trpělivě čekající na svou příští oběť neboť starý muž znal její tajemství , vždyť on je posledním potomek a dělá pro to svou prapra tetu , která mu za to prodlužuje život. Kamil byl sice prohlášen za nezvěstného ale nikdy se nikdo nedozvěděl co s e s ním ve skutečnosti stalo. A stařec .. stále prodává skříň jenž má vytesané rudé růže barvy rubínu.

Jak vznikla loď duchu

17. září 2017 v 20:00 | Iri
Povídka staršího data , původně byla do soutěže na jeden blog a kupodivu vyhrála ale zde jsem jí ještě nezveřejnila a protože je podzim . Nastává doba zveřejnění této povídky tak doufám ,že se všem bude líbit. Pro jednou je to něco jiného , takže užijte si čtení. A dakší důvod je ten že dneska jedu do leso parku takže nejsme odma a u povídky si mohu naštěstí nastavit hodinu kdy má vyjít. Což mi připomíná , že bych mněla koečně zachytit básně na papír oc mi víří hlavou chvilkama Smějící se a udělat i ten článek co má být zaměřený kapánek maličko na historii .\jo ráda píšu o místech kde jsme byla jak ot vypadá. Ale abyhc už nerušila , přeji příjemné čtení .

V srdci samotného moře tajemství temné skrývá se. Jenž odhaleno nikdy nemělo být a tak to i zůstane. Neboť v samotě tam hluboko pod vodou truhla se svým smutným svědectvím skrytá jest. To co začalo velkou láskou skončilo skutkem zlým. Tento skutek zlí stal se v roce 1945 . Německý důstojník na útěku zamiloval se do kuchařky. Ona ho však odmítla a tak jí ubodal a tělo její do truhlice skryl. Tuto truhlici přes palubu lodě hodil. Od tohoto skutku uplynulo již 10 let a z našeho vraha stal se kapitán pirátské lodi, která teorizovala své okolí avšak jejich řádění mělo velmi brzy přestat.

Odbila půlnoc a piráti se svým kapitánem slavili na moři další úspěšnou akci . Nikdo netušil že se k nim žene bouře zlá a tak se stalo že je na moři přistihla nepřipravené . Jenže piráti byli šikovní a bouři ustáli i když o některé své přátelé přišli. Našli je ležet mrtvé na palubě. Vypadalo že se při bouři utrhl lodní hák a spadl na ně. Jenže jak jeden lodní hák mohl zabít 5 pirátů ? Upřímně bylo jim to jedno a to byla chyba . Nikdo z nich netušil že se probudil k životu duch, který prahnul po pomstě.
Všichni šli tedy v klidu spát i sám kapitán avšak uderme třetí hodiny ranní probudil se zpocený hrůzou. Jeho srdce divoce bylo jak splašené ale sám netušil proč jen věděl že se mu něco zlého zdálo.
Nemohl spát a tak se tedy vydal na palubu, když náhle uslyšel křik jeho posádky. Vydal se na místo, odkud křik vycházel, ale tam ke své hrůze našel jen těla své posádky. Prohledal celo loď a přišel na to že je jediný na život.
Vrátil se zpět do své kajuty a zamknul se . Sedl si ke svému stolu když náhle uslyšel zavrzání dveří od skříně, ale to bylo nemožné , zůstal na celé lodi přece jediný na živu. Náhle jeh myšlenky vrátili se do minulosti a on si začal vzpomínat na Bellu. Ženu , kterou miloval. V den kdy jí zabil šel za ní a požádal jí o ruku. Ona ho odmítla a on v návalu vzteku jí ubodal s kuchyňským nožem. Ještě slabě dýchala, když její tělo dal do truhlice a možná byla i na živu když hodil truhlici hodil do moře ale to nevěděl. Netušil proč si právě teď na ní vzpomněl.
Avšak myšlenky na mrtvou ženu pokusil se zahnat když náhle dveře od jeho kajuty se otevřely a on v nich spatřil ………něco hrozivého.
Jeho srdce dvakrát vynechalo a on se snažil skrýt před tou věcí jenž právě vešla do jeho kajuty. Ty pařáty byli děsivé ale ještě děsivější byli ty oči . Oči plné výčitek a rty jenž neslyšně opakovaly otázku Proč ? Proč to udělal ? Proč jí zabil a tak přinutil její duši do dnešní bouře žít v samotě na mořském dně? Chtěl křičet ale nešlo to. Přibližovala se pomalu a za sebou zanechávala cestu tvořenou chaluhami. Kousky shnilého masa , které z ní odpadávali a důlky bez očí , kterými se na něj dívala , naháněli mu hrůzu. Vzal do ruky svou zbraň a 4 krát vystřel ale kulky jí neublížili. Náhle ho napadla spásná myšlenka a hodil po ní lodním deníkem. To jí na okamžik zdrželo a on se vrhnul do skříně. To byla ale chyba. Až když bylo pozdě uvědomil si že vrzaly dveře od skříně. Chtěl z ní ihned vyjít ale nešlo , Něco ho drželo ze zadu a pomalu mu to svlékalo kůži, Ječel bolestí a když mu to dovolilo otočit se uviděl za sebou , která mu šla jeho pruhy kůže omotávat okolo úst. Dlouho křičel bolestí ale nikdo nepřišel všichni byli mrtví a po dvou dnech zemřel i kapitán. Jeho tělo stále je ve skříni avšak jeho duše bloudí v osamocení po lodi neboť on i jeho posádka byli odsouzeni duchem mrtvé ženy k věčnému bloudění na moři při bouří o samotě vždy se stejným koncem.

Pověst Oseckého hradu Rýzmburk

18. června 2017 v 19:54 | Iri
Povím vám pověst, kterou znám , jenž vyprávěna mi byla ve městě Osek , kde jsem vyrůstala jako dítě malé. Snad nenapíši vše, tak jak mi to bylo vyprávěno ale věřte mi je to pověst , která ukazuje temnou stránku. Temnou stránku lidí.
Stará pověst praví že v době husitských válek žil na hradě krutý hradní pán, jenž byl katolíkem a husity v lásce neměl. V blízkosti hradu ležela Osecká vesnice v níž bydleli lidé , kteří sdíleli názory husitu a byli na jejich straně.
Bohužel se o tom dozvěděl pán hradu a tak se rozhodl ihned jednat. Lidi ve vesnici nechal označit za zrádce . Bez milosti a rozdílu pohlaví či věku nechal všechny lidi z vesnice zahnat na hradě do největší věže . Jejíž dveře zapečetil tak aby se nikdo nemohl dostat ven a ani dovnitř. Nikdo si nedokáže představit muka , které prožívali matky kdy jejich děti umírali hladem a nebo nemohli nakojit kojence.
Umírali tam hladem a žízní. Pomalou a krutou stromu. Jejich nářek se nesl věží a na jiném místě v tom samém hradu jeho pán klidně hotoval. Byl spokojen sám se sebou a přesto ho něco znervózňovalo. Někdo by typoval že to bylo svědomí jenž se začalo hlásit o slovo ale to nebyla pravda. Byla to kletba. Kletba vyřčena z úst umírajících a nešťastný lidí.
Kletba jenž zněla až někdo otevře dveře do věže přivodím tím městu Osek zkázu. Neboť katastrofa se tomuto městu nevyhne. Co má být tou katastrofou to nevím . Již si to nepamatuji ale je možné že to mohou být duchové , kteří se touží pomstít za zmařené životy a dávnou křivdu jenž se jim stala.

Tajemnství bouřlivé noci

10. července 2016 v 22:31 | Iri
Chtěl jsi ho pohltit ale nepohltil
Stačil ti pláchnout někde se skrýt
Či snad svou část někam přenést
Ty to nevíš, avšak on to ví
Jednorožec snad ne poslední
Byla klidná noc a malé děvčátko se dívalo ven z okna . Soumrak se již snášel nad městem jak prokletí, jenž se snad nikdy nenaplní . Všude v jejím okolí tíživé ticho bylo a ani ptáčka pípnout slyšet nebylo. Náhle tmavé mraky se objevili a kolem okna proletěl jednorožec jediný. Malá dívenka se na něj fascinovaně dívala a chtěla se ho dotknout snad se h i dotkla dko ví , třeba to neví ani ona sama . Když náhlý poryv větru s bouří zlou se přihnal a blesky začali oblju křižovat v očích jednorožce strach spatřila ten se dal na úprk divoký .

Tam kde předtím jednorožec stál zjevil se snad ďábel sám . Ohnivý býk v jehož očí lačnost zlá byla a s očima krutýma do okna se podíval v těchto očí dívenka malá jeho krutost spatřila a po těle se zachvěla , v té době modrozelené oči její slzami se zaplnili a ruce své snad sepla a přála si at jednorožec do bezpečí dostane se avšak její prosby vyslyšeny nebyli či snad byli sama nevěděla. Ohnivý býk od okna se odvrátil a za jednorožcem se vydal avšak v ten samí moment oblohou bílé světlo ozářilo a dívenka malá k němu snad i ruce své vztáhla v naději že se jej dotkne dotkal se nevěděla ? Nevěděla zda to byl sen či skutečnost , nevěděla čemu věřit má avšak ta zvláštní noc v ní strach bouřek vzbudil . Při každé z nich bezpečí s útěchou hledala až do své dospělosti avšak zstrachu z nich se nikdy nezbavila i když vyrostla v slečnu jenž války nemá ráda .Avšak i barva očí z modrozelené na zelenou se změnila a ona hledá něco co najít nemůže a sama sebe se ptá co to jen znamená.
 
 

Reklama