Jednokapitolové

Pověst Oseckého hradu Rýzmburk

18. června 2017 v 19:54 | Iri
Povím vám pověst, kterou znám , jenž vyprávěna mi byla ve městě Osek , kde jsem vyrůstala jako dítě malé. Snad nenapíši vše, tak jak mi to bylo vyprávěno ale věřte mi je to pověst , která ukazuje temnou stránku. Temnou stránku lidí.
Stará pověst praví že v době husitských válek žil na hradě krutý hradní pán, jenž byl katolíkem a husity v lásce neměl. V blízkosti hradu ležela Osecká vesnice v níž bydleli lidé , kteří sdíleli názory husitu a byli na jejich straně.
Bohužel se o tom dozvěděl pán hradu a tak se rozhodl ihned jednat. Lidi ve vesnici nechal označit za zrádce . Bez milosti a rozdílu pohlaví či věku nechal všechny lidi z vesnice zahnat na hradě do největší věže . Jejíž dveře zapečetil tak aby se nikdo nemohl dostat ven a ani dovnitř. Nikdo si nedokáže představit muka , které prožívali matky kdy jejich děti umírali hladem a nebo nemohli nakojit kojence.
Umírali tam hladem a žízní. Pomalou a krutou stromu. Jejich nářek se nesl věží a na jiném místě v tom samém hradu jeho pán klidně hotoval. Byl spokojen sám se sebou a přesto ho něco znervózňovalo. Někdo by typoval že to bylo svědomí jenž se začalo hlásit o slovo ale to nebyla pravda. Byla to kletba. Kletba vyřčena z úst umírajících a nešťastný lidí.
Kletba jenž zněla až někdo otevře dveře do věže přivodím tím městu Osek zkázu. Neboť katastrofa se tomuto městu nevyhne. Co má být tou katastrofou to nevím . Již si to nepamatuji ale je možné že to mohou být duchové , kteří se touží pomstít za zmařené životy a dávnou křivdu jenž se jim stala.

Tajemnství bouřlivé noci

10. července 2016 v 22:31 | Iri
Chtěl jsi ho pohltit ale nepohltil
Stačil ti pláchnout někde se skrýt
Či snad svou část někam přenést
Ty to nevíš, avšak on to ví
Jednorožec snad ne poslední
Byla klidná noc a malé děvčátko se dívalo ven z okna . Soumrak se již snášel nad městem jak prokletí, jenž se snad nikdy nenaplní . Všude v jejím okolí tíživé ticho bylo a ani ptáčka pípnout slyšet nebylo. Náhle tmavé mraky se objevili a kolem okna proletěl jednorožec jediný. Malá dívenka se na něj fascinovaně dívala a chtěla se ho dotknout snad se h i dotkla dko ví , třeba to neví ani ona sama . Když náhlý poryv větru s bouří zlou se přihnal a blesky začali oblju křižovat v očích jednorožce strach spatřila ten se dal na úprk divoký .

Tam kde předtím jednorožec stál zjevil se snad ďábel sám . Ohnivý býk v jehož očí lačnost zlá byla a s očima krutýma do okna se podíval v těchto očí dívenka malá jeho krutost spatřila a po těle se zachvěla , v té době modrozelené oči její slzami se zaplnili a ruce své snad sepla a přála si at jednorožec do bezpečí dostane se avšak její prosby vyslyšeny nebyli či snad byli sama nevěděla. Ohnivý býk od okna se odvrátil a za jednorožcem se vydal avšak v ten samí moment oblohou bílé světlo ozářilo a dívenka malá k němu snad i ruce své vztáhla v naději že se jej dotkne dotkal se nevěděla ? Nevěděla zda to byl sen či skutečnost , nevěděla čemu věřit má avšak ta zvláštní noc v ní strach bouřek vzbudil . Při každé z nich bezpečí s útěchou hledala až do své dospělosti avšak zstrachu z nich se nikdy nezbavila i když vyrostla v slečnu jenž války nemá ráda .Avšak i barva očí z modrozelené na zelenou se změnila a ona hledá něco co najít nemůže a sama sebe se ptá co to jen znamená.
 
 

Reklama