Povídky

Ztracená karavana část desátá

9. prosince 2018 v 22:18 | Iri
Po tomto příběhu , se všichni tři zamysleli a kráčeli vstříc neznámému osudu , jenž je v ruinách neznámého města očekával.
Již , byli na místě , když je náhle zasáhla písečná bouře. Všichni se utíkali skrýt do nejbližšího pozůstatku města a zde zůstali stát ztuhlí překvapením z toho co viděly.
Na stěně před nimi , bylo přibyté tělo a nebo spíše to co z toho těla , zbylo . Všem proběhl mráz po zádech , a skrčeni v zachovalých zbytků domu , čekaly až bouře přejde. Ve zvůku bouře měl Kamil pocit, že slyší jak někdo tiše volá jeho jméno. Kamile , Kamile pojď ke mne , v jeho očích se objevil nepřítomný výraz a vydal se za hlasem .Všichni z výpravy si ale vzpomněli na kuchaře a velbloudy a v duchu se modlili aby se jim nic nestalo , a také aby i oni bouři přečkaly. Jak náhle bouře začala tak i přestala, a někde v dáli se jim zdálo, že slyší výt nějaké zvíře. Po bouři vyšli z domu do ulic města , ale nikdo si nevšiml že jim schází Kamil.

V ruinách neznámého města , se všichni velmi rychle zorientovali ale prozatím zůstávali společně. Byli přesvědčeni , že jsou všichni . A proto se vrátili zpět do zbytků domu.
Až zde na tomto místě , pověděli , starou pověst o Zakázaném městě i ostatním členům výpravy. Mezitím se dohodly , že se vrátí zpět do domu a blíž prozkoumají tělo , měli podezření , že by se mohlo jednat o jednoho člena ze Ztracené karavany. Zbytky oblečení , jenž vysely na kostře by tomu odpovídaly. Jenže se zde nabízí otázka co se tu proboha stalo A mohlo by se to stát znova ? Nikdo z nich neznal odpověď a aniž by si to uvědomily , naskákala jim všem husí kůže. Nakonec rozhodl David , že prozatím , prozkoumají nalezenou kostru a pokusí se o ní něco zjistit . Jenže , když se chtěli přiblížit ke kostře , stalo se něco co nikdo nečekal. Kostra se jim přímo před očima proměnila v prach , a tak se David rozhodl , že nejmoudřejší bude vrátit se zpět do tábora a zkontrolovat Vojtu se zvířaty.
Jaké bylo jejich překvapení když přišly do tábora a jídlo se již chystalo.
Vojta je všechny přivítal s úsměvem a s otázkou , co se jim stalo , že se všichni dívají jak vyoraná myš.
Odpověděli , mu , že se před nimi změnila kostra v prach , a také že je zastihla písečná bouře. Jenže Vojta nad tím zakroutil , jen a pouze hlavou . Písečná bouře se prý u něj neobjevila a jen tak mimochodem se zeptal kde nechali Kamila.
Všichni se na sebe podívali a teprve teď si uvědomili , že jim doopravdy jeden člen schází. Jenže , již padal soumrak , a za tmy se vydat do města bylo příliš nebezpečné , a tak se dohodly, že do města se vrátí zítra a budou hledat Kamila. Jenže jeden z vojáků se náhle ozval , že se k nim někdo blíží.
Jeden z ni ch šel té osobě naproti a ke svému ulehčení , v té osobě poznal Kamila. Jenže něco mu na něm nehrálo , jeho výraz byl nepřítomný a z úst mu kapali sliny.
Dali ho proto navečer do stanu , kde se u něj pak střídali až do rána hlídky.

Ztracená karavana -část devátá

18. listopadu 2018 v 20:51 | Iri
Sice není moc nálada na psaní ale tady přináším další část Ztracené karavany. Jen , no dělám si o někoho starosti………………………..
Příštího dne se celá výprava vydala k ruinám města . Byli nedočkavý , na co přijdou, co odhalí. Zároveň , ale měli zvláštní pocit když se zastavili nedaleko ruin , neboť velbloudi odmítli jít dál. Po krátké poradě se rozhodli . že velbloudy zanechají ve stínu jediného stromu s kuchařem a sami se vydají dál.
Sebou si vzaly dostatek vody , a cestou vesele probírali ,nač by mohli narazit. Někteří doufali v objevení hrobky Faraona , jiný zase v objevení starého zapomenutého Egyptského božstva a přitom netušili , jak moc se mílí.
Náhle Janě něco došlo , a zeptala se Remuse . "Remusi prosím tě jen tak náhodou nemohlo by se jednat o zapovězené město z jedné starověké egyptské básně? "
Rémus se na ní podíval se zamyšlením pohledem a odpověděl jí : " Jano doufám , že se pletete ,kdyby se jednalo o zakázané město měli bychom velký problém a dost silně pochybuji že by kdokoliv přežil."
Kamil , který šel před nimi , se na chvilku zastavil a a pak se zeptal Jany o jakém zakázaném městě to mluví. Jana mu tedy začala vyprávět , příběh o zániku jednoho starověkého Egyptského města.
Před více jak několika tisíci let mělo v Egyptě existovat město jehož jméno se nedochovalo , a které mělo být smazané ze všech papírů a z celé historie Egypta. Prostý lid toto město začal nazývat Zakázaným Městem.
Dle pověsti , město v dobách největší slávy vzkvétalo, avšak stalo se , že kněží zatoužili po bohatství a vládě nad Egyptem. Rozhodli se proto proklít samotného Faraoná , který vládl v klidu a celkem mírumilovně . Za jeho vlády Egypt vzkvétal a lid zbytečně netrpěl. Mnoho jeho nepřátel , si myslelo , že je naivní , mysleli si to i kněží Zakázaného Města ale v tom se spletly.
Faraon se dozvěděl , o jejich plánech a rozhodl se je krutě a přísně potrestat . Takovým způsobem aby se už nikdo v životě nepokusilo o jeho svržení. Byl za kněžími Amona -Re a požádal je o pomoc , jeho podmínkou ale bylo , aby nevinné obyvatelé byli ušetřeni a dostali možnost z města odejít.
Vydal se tedy i s početnou družinou do města , kde předstíral , že jen a pouze jde zkontrolovat zda je vše v pořádku. Ve skutečnosti ale ze své družiny poslal několik poslů mezi prostý lid aby mu dal na vybranou a možnost zvolit si mezi životem a smrtí. Někteří lidé odešli pak i s Faraonovou družinou přesně za tři dny pod rouškou noci a jiný zůstali neboť souhlasily s knězi a chtěli Faraona zahubit , a také nevěřili , že by mohlo cokoliv od vládce Egypta odvrátit kletbu.
Což , byl i důvod proč nevarovali kněze . Jakmile nastala třetí noc kněží začali s kletbou , avšak stalo se něco co neočekávali , kletba se obrátila proti nim a všichni zahynuli.
Faraon , po nějaké době poslal na místo průzkumné jednotky avšak z těch se vrátil jen jediný voják , z odvrácené kletby se stal nepokojný přízrak s vraždícími úmysly. Faraonovy kněží a muži dokázali nakonec přízrak porazit a zapečetit do hrobky , avšak ve městě nechali i varovaní jenž zní:
Střež se cizinče vstoupit do hrobky , jinak kletba tě nemine , jež faraona zahubit měla.
Z kletby té přízrak krutý , povstal jenž slitovaní nezná ,neb v utrpením lidském se vyžívá. Ten přízrak vytvořen díky zlým úmyslům , ted v tomto místě spočívá ,proto se ho střež cizinče poznat neb krutou smrtí ty i tví druhové zemřeš.
Přežije jen ten jenž přízraku do očí nepohlédne .
To je vše co se ví o Zakázaném Městě. I když podle pověsti , se tma někde nalézá i zbraň pomocí , které by se měl dát přízrak opět uvrhnout do jeho vězení.
Po tomto příběhu , se všichni tři zamysleli a kráčeli vstříc neznámému osudu , jenž je v ruinách neznámého města očekával.

Ztracená karavana -část osmá druhá část

14. října 2018 v 20:00 | Iri
18.6.1905
Milý deníčku,
Co jsem to jen udělal ?? Proč jsem jen neposlechl ?? Všichni měli pravdu , neměl jsem se tam na to místo vydat. Velbloudi se vzbouzeli , byli polomrtvý strachy a stejně jsem je donutil na to místo jít .Měl jsem naslouchat jejich instinktům. Protože , teď jeden člen výpravy schází ale abych nepředbíhal , začnu od začátků.
Včera jsem i přes Kamilovo naléhání a prosby brzy ráno vyrazil na cestu k ruinám . Ještě , než jsem vyjel se ke mně přihnal Harry , jestli by nemohl ject se mnou. Jistěže , jsem mu to dovolil a byl jsem za to i rád. Jen ,mi nejdříve musel vysvětlit jak se dozvěděl o tom , že chci ject dneska k těm ruinám. Prý mě slyšel jak se dohaduji s Kamilem v noci, když šel náhodou kolem. Doufal , jsem , že o tom neví i další lidé , ale naštěstí nevěděli. K mému překvapení jsme byli namístě během několika minut. Jen velbloudi se vzpouzely a odmítali jít dál. Nakonec jsme je donutili jít až k první ruině , jenže zde málem zemřeli strachem , a tak jsme je museli odvést dál od ruin a vrátit se kousek pěšky.
Z bližšího pohledu jsme usoudil , že se jednalo o menší město . Uprostřed toho města se vyjímala napůl rozpadlá kašna , která byla částečně zavátá pískem , stejně jak některé domy.
Já a Harry jsme šli dál prašnou ulicí , až jsme došli k impozantním zbytkům nějaké vysoké budovy. Na ní byl nápis , který jsem nebyl schopen celý přeložit a to možná byla chyba.
Jen přece první část zněla :
Střež se cizinče vstoupit do hrobky , jinak kletba tě nemine…………….
Zbytek , byl pravděpodobně důležitý ale , to mě a ani Harryho nezajímalo. Chtěli jsme se podívat do hrobky a prozkoumat zbytky chrámu. Tento nápad se ukázal být víc než dost dobrým. Našli jsme zde pár svitků a dokonce i plán hrobky. Která se měla podle všeho nalézat v zadu v chámových prostorách. Připouštím , zarazilo mě ,že by Egypťané své zesnulé pohřbily uprostřed města v chrámu , ale třeba se jedná o neobjevenou kulturu.
Po hrobce jsme s Harrym pátrali více jak , hodinu a kupodivu jsme jí nalezli otevřenou. Což znamená , že tu před námi museli být kdysi , vykradači hrobek.
Vzali jsme do rukou baterky a s nimi jsme si posvítili na cestu. Dolů do hrobky vedly vytesané schody ve skále , a teplota zde byla o hodně nižší než venku. Oba jsme měli divný pocit , že by jsme měli utéci a začal se nás zmocňovat strach ale zároveň se strachem přišla i zvědavost. Já a Harry jsme začali stoupat dolů po schodech ,jenže můj společník se začal chovat divně. Místo toho aby na mě čekal, se z ničeho nic rozeběhl dolů. Vypadalo to jako kdyby slyšel nějaké volání ale , já jsem nic neslyšel.
Zrychlil jsem a vydal jsem se za ním , ale nikde jsme ho nemohl najít. Z ničeho nic jsme uslyšel jeho hlas . Volal , mě do jedné z místností . Něco našel a prý to musím vidět. Šel jsem za ním a oněměl jsem hrůzou stál u obětního oltáře a jeho ruce byli celé od krve .Usmíval se , a ve svém těle měl vražený nůž. Začal jsem ječet hrůzou a , on se ke mně začal přibližovat. Vyndal ze sebe nůž a podával mi ho prý si to mám vyzkoušet . vůbec to nebolí . Šílel jsme strachy , ale adrenalin ,který se mi vlil do žil mi pomohl abych se dal na ůtěk.
Utekl jsem a zastavil jsme se až u velbloudů , ke své hrůze jsem zjistil , že ta nebohá zvířata jsou vykuchaná a celou pouští se začalo ozývat divné vytí.
Do tábora jsem se dostal polomrtvý strachy a vedrem. Vše jsme pověděl , vedoucímu výpravy. Ten se jen pokřižoval a začalo pátrání po Harrym. Jenže ho nenašli a , já mám pocit , že vedoucí této výpravy mi něco tiše vyčítá ….
Po přečtení této části deníku , nastalo tíživé ticho a a členové výpravy se na sebe dívali se smíšenými pocity. Nakonec ticho porušil Franišek Nezval se svým názorem : "Víte ten deník je sice zajímavý ale podle mě ten pisatel deníku zešílel a všechny pozabíjel a nakonec zabil i sebe. Takže do těch ruin se , můžeme vydat i tak. Chci říct , ten zápis zní jak od psychicky labilní osoby."
Po tomto názoru se opět rozproudil rozhovor a nakonec se všichni dohodli , že se příští dne vydají do těch ruin , které přivedli pravděpodobně ,jednoho člena ze ztracené karavany k šílenství.

Ztracená karavana -část osmá první část

29. září 2018 v 20:00 | Iri
Pozor , upozornění nejsem autorkou písně velrybářská výprava , jen a pouze jsme si jízačala prozpěvvat během psaní této kapitoly.

Příštího rána , kdy se všichni probudili svolal David , schůzku. Díky nočnímu vytí se je rozhodl seznámit , s nezveřejněnou částí deníku ,která pojednává o ztraceném městě , jehož název nikdo nezná. A , také o tom co se stalo , tedy alespoň částečně se ztracenou karavanou , za předpokladu , že se tomu dá věřit ovšem.
Při zahájení schůze si všiml, že všichni mají kruhy pod očima, dokonce i Vojta . Jediný kdo vypadal svěže byli vojáci neboli jejich ochranka. Zrovna tyto muže nic nerozhází i když ….Co to proboha mají na sobě za Egyptské symboly ?? Napadlo v duchu Davida .
Byl nervózní a tak si odkašlal a začal mluvit." Milý přátelé , kolegové , kolegyně a ochranko. Včera jsme došli k nějakému začátku zbytku města či co to je. To přesně nevíme zatím. Ale rozhodně se musíme domluvit na výpravu ….
Dál větu nedokončil protože do toho začal Vojta zpívat :
"Výprava , nezdařila se protože nejeli jsme na velryby ale na mrože.
Lálalala lalalalal alalalala…………..
V tomhle kraji beztak nemáš žádnou legraci
Lalalalalalalalalalalalalala……………..
Tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok .
Vytí zvířat pouštních se pouští rozléhá , husí kůži z toho máš. Že já cvok jel do Egypta a ne do Grónska radši , kde je grog . "
Jakmile Vojta dozpíval , stanem se otřásl výbuch smíchu , a pak Davidův hlas.
" Vojto , nezlob se ale zpíváš falešně a příště mě nepřerušuj děkuji.
Takže , kde jsem to byl , ach už vím .Než se domluvíme na výpravě je zde něco co bych vám moc rád přečetl z deníku jednoho členu ztracené karavany. Všechny otázky zodpovím až po přečtení následujících stran je vám to jasné ??"
Odpovědí Davidovi bylo sborové ano. A tak se tedy dal do čtení deníku.
16.6.1905
Milý deníčku ,
nevím jak to napsat a přitom nepanikařit ale právě dneska jsme asi zabloudili. Rychle se stmívá a nedaleko nás se nachází ruiny starého města jen nevím jaké. Je pondělí a doopravdy se již stmívá.
Náš , vůdce říká , že je vše v pořádku ale přesto jsem vyděl jak se při pohledu na ruiny pokřižoval. Dal nám zákaz přiblížit se k těm ruinám , dokonce do nich vkročit. Máme se od nich zkrátka držet co nejdál. Jenže , to nejde, jsem archeolog a ruiny , rozhodně miluji . Musím tam zítra za každou cenu. Přímo magneticky mě přitahují a mám takové tušení , že nejsem sám. Vypadá to že to přitahuji i Harryho , ale ten se tím směrem dívá jak blázen.
Kamil se mě snaží od této cesty odradit. Smůla jsem rozhodnut ,zítra ráno vyrážím. I přes zákaz. Jen to vití je divné ale jsme pevně rozhodnut se tam vydat. Těm pověrám nevěřím……

Ztracená karavana-část sedmá

16. září 2018 v 23:12 | Iri
Takže po delší době vám přináším další díl ztracené karavany , milý čtenáři a čtenářky a nebo spíše děti noci.
Po pár dlouhých a úmorných dnech plných veder a skoro málem ponorkové nemoci . Kdy se skoro navzájem pozabíjeli Kamil , Vojta a David. A vojáci , co byli považováni za ochranku museli asi tak pětkrát zasahovat. Díky pokusu o uškrcení kuchaře Vojty pro jeho nejapný žert s umělým pavoukem v jídle , vůči Kamilovi . Kamila se totiž zastal David a Vojtovi uložil trest v podobě deseti kilometru v poušti pěšky s batohem na zádech. Při čemž Vojta , Davida ujistil , že je to pod jeho profesionální kuchařkou úroveň a že nebude poslouchat nějakého chytráka. Což vyustil nakonec ve rvačku mezi Vojtou , Davidem a Kamilem , který se rozhodl zastat Davida. Takže vojáci měli co dělat , aby toto klubko odehnali od sebe. Což vyřešili asi tak po hodně. Cesta pak pokračovala dál a když už se začalo stmívat , šli si udělat tábor na novém místě. Jenže toto místo bylo jiné. Měli pocit jako kdyby byli něčím sledování , a tak se vojáci rozhodli pro hlídky. Ke všemu David přišel , že s tempem , kterým jdou budou v Káhiře za pár dní , a tak se rozhodl pro přestávku.
Přestávka měla trvat několik dní ale nikdo z nich netušil co se stane , a přitom jistý objev učinil Kamil.
Příštího rána si Kamil všiml , že táboří nedaleko zřícenin , možná zbytek města a chrámu myslel si .Jen nevěděl proč má neodbytní pocit děsu , který svíral jeho útroby. Napadlo ho jestli to něj nesouvisí s těmi zříceninami a pak ho napadlo zeptat se i Davida , jestli o to není to místo , kde se zastavila i ztracená karavana. David si tím nebyl jistý a tak se dohodli , že se tma příštího dne vydají , a v ten samí moment se pouští prohnal ledový vichr a zaslechli vytí neznámé šelmy , který jim způsobil husí kůži po těle.

Ztracená karavana-část šestá

19. srpna 2018 v 21:34 | Iri
Takže po delší době vám přináším další díl ztracené karavany , milý čtenáři a čtenářky a nebo spíše děti noci. Jo kresby budou příště a básně též.

Temným stínem , jenž se vznáší nad ruinami , starého města , cítí , že opět nastává jeho čas. Těší se toho co se stane , a vrací se zpět do svého úkrytu. Ví , že musí být trpělivý , a snad tentokrát vše vyjde……………………
Mezitím se pouští přehnal vítr a temný stín opět k odpočinku se uložil.
Příštího rána autobus zastavil před pouští , a skupina , která se měla vydat po stopách Ztracené karavany z něj vystoupila. Nikdo nic neříkal ani nenamítal , jen mlčky přešil k velbloudům , které na ně čekaly. Až zde se ozval David.
" Takže jsme doufám všichni ?" Zpetal svých kolegů.
A odpovědí mu bylo sborové ano a on si mohl viditelně odechnout ale ne na dlouho. PO pár minutách se začal hlásit o slovo Vojta.
" Hele Davide seš si jistej , že to zvládneme podívej se na Kamila. Nějak nám chlapec zbledl."
Vojta měl pravdu Kamil byl bledá a pomalu a jistě začal couvat co nejblíže k vojákům. Své oči třeštil na tu příšeru co se k němu blížila. Měl pocit , že začne ječet a také začal ječet. Nechápal proč mu nikdo nejde na pomoc..
Jenže , ostatní ze skupiny měli kolem něj záchvat smíchu a jeden z vojáku vzal malého pavoučka do ruky a přenesl ho raději co nejdál od Kamila.
Po tomto menším zádrhelu se David podíval na Vojtu a odpověděl mu.
" Ano , Vojto jsem si jistý , že to zvládneme. Jak je vidět tak si naše ochranka ví se vším rady dokonce i s malým pavoučkem. " Kamile prosím , už neječ , hrozba je zažehnána a je čas vydat se na cestu. Takže bando nasedat a nelekat se malých pavouků."
Po tomto proslovu se vydali na cestu a chvilkami se stále ještě smáli Kamilovi. Kamil sám sobě , že již nikdy nikomu nedá příležitost aby se mu smál. A tak se sám pro sebe pousmál.

Cesta šla dobře a ničeho zvláštního či divného si nevšimli. Teprve až pátého dne jejich cesty dorazily na místo , kde se údajně mělo něco dít se Ztracenou karavanou .

trabble povídka

8. července 2018 v 22:37 | Iri

Drabble jsem psala poprvé a to na slova : kopnout, březen a naznačit. Tak snad se aspoň trošku povedlo . Drabble povídky jsou povídky o sto slovech na jistá tři či více slov. Jen nic moc mě dneska nenapadlo psát a tak jsme zkusila aspoň toto. Jo nebudou nějak časté to se nebojte.

Začal březen a ty jsi kopal do věcí , které ti nepatřily. Došel jsi až k pískovišti, kde jsi viděl hrát si mladší děti, nežli jsi byl ty samotný. Chtěl jsi rozkopnout jednu z báboviček. I když ti jedno malé dítko naznačovalo abys to neděla l. Nebral jsi to na vědomí a do bábovičky jsi kopl plnou silou. V ten moment se ozval tvůj bolestivý křik, který se ozýval celým pískovištěm. Pro tebe to byl trest a pro děti zajímavá podívaná . Skákal jsi po jedné noze , protože s druhou jsi kopnul do bábovičky , s ukrytým kamenem .

Ztracená karavana-část pátá

1. července 2018 v 22:13 | Iri
Možná trochu kratší kapitola ,ale snad to nebude nikomu vadit, už jsme přišla na to jak se dostat do Káhiry a na Saharu snad. A moc se omlouvám , že další díl je zveřejněn až dneska.
Takže, miláčci začal svůj projev na letišti v Albánii David. Poté co všichni vystoupili z letadla a dostali se do hotelového pokoje. "Dnes jsme úspěšně přistáli na letišti a kupodivu jsme všichni i před menší komplikace. Pro vaše dobro doufám ,že nebudete vyvádět žádné blbosti , což platí hlavně na zde přítomného Vojtu . A teď vám řeknu pár pravidel pro naší cestu. "
"Takže za prvé , budeme se držet pohromadě, nevíme co se stalo s původní výpravou ani kudy se vydala na Saharu . Víme jen a pouze že šli směrem ke Káhiře a cestou z neznámých důvodů , opakuji z neznámých důvodu zmizeli …"
"Anebo byli povražděni , co si myslíte že je zabilo ?? Prokletí nějaký maskovaný šílenec ???? Obří červ ?? Zavraždili se sami mezi sebou kvůli takzvané ponorkové nemoci a nebo je sežral přerostlý zmutovaný pavouk ?? "Přerušil výklad znenadání Kamil.
"A máme něco sebou proti pavoukům ?? Mám z nich fobii od té doby co jsme mezi ně spadl ."
Po této poslední větě od Kamila zavládlo hrobové ticho , které přerušil samotný David.
"Kamile příště počkej ,až domluvím a ne obří pavouci je nesežrali a žádný přerostlý červy neexistují. A ponorková nemoc , no možnost to je ,, ale nejsou důkazy že by jí trpěli .Ohledně maskovaných i nemaskovaných šílenců či kanibalů máme sebou ozbrojený doprovod a teď jestli dovolíš dokončím svou řeč."
"Za druhé , budeme se řídit pravidly. Za třetí nikomu v tomto hotelu a či někde jinde neřekneme kam jdeme."
"ZA třetí což je i poslední pravidlo všichni budou poslouchat mě. I když nebudu mít pravdu mám pravdu. I kdyby si nás něco chtělo ugrilovat na ohni jak kuřata tak neugriluje , protože doprovod bude rychlejší než , hrozící hrozba a pokavad nám naši ochránci něco řeknou v momentu ohrožení života. Budeme je poslouchat i kdybychom podle nich měli stavět hrad z písku."
"Všichni všechno chápou ?? ŽÁDNÉ DOTAZY? Dobrá tak padejte všichni spát zítra v šest ráno vyrážíme dál. A mimochodem Autobusem jedeme až na poušť tak dobrou noc přeji vám všem. "
Po tomto proslovu se všichni rozešli do svých pokojů a šli spát. Nic netušící co je očekává a mezitím se pouští prohnal ledový závan větru, který odkryl starodávné ruiny , starého města. Zahaleného temným stínem.

Oznamení-ztracená karavana

17. června 2018 v 22:55 | Iri
Takže , jakožto autorka přiznávám bez mučení , že k psaní povídky jsem se nedostala. Za což se omlouvám ale jsem bez napadu jak začít tu cestu. Nemluvně o tom že , 8 minut před 23:00 hodinu s emi fakt nechce začít psátt, akže se omlouvám a pokusím se napsta novou část co nejdříve. Ted se ale padám , už koečně pořádně vyspat.
Takže ztracená karavaa se dnes neukáže ale neklesejte na mylsi však ta další část bude jen je otázka zdali jsem se nepustila od něčeho co bych nakonec nemusela být schopná dopsat.
No nic uvidím , ani nevím kolik to bude mít dílů nic .
Takže všem čtenářům přeji dobrou noc.

Ztracená karavana-část čtvrtá

9. června 2018 v 23:18 | Iri
Nejdříve , se všem čtenářům omlouvám za to , že povídka minulí víkend nevyšla , bohužel jsem měla menší osobní problémy. Teda , ne že by bylo vše úplně v pořádku . V mém případě to nebude úplně v pořádku nikdy, ale problémy co byli jsme odsunula na stranu a veškeré pocity ohledně těch problému jsem v sobě uzavřela. Takže se opět na svět kolem sebe usmívám. Ehm takže ještě jednou se omlouvá a doufám , že se vám bude následující díl povídky líbit.
Den první
Ze začátku to vypadalo na ideální den , i přesto , že to byl první den výpravy. Skoro všichni byli , již na letišti těšili se na svůj let do Afriky. Mezi všemi členy skupiny probíhal přátelský rozhovor a seznamování. Jenže jak se blížila hodina letu začala se pomalu všech zúčastněních osob , zmocňovat nervozita a vedoucí skupiny snad již posté vytáčel telefonní číslo Vojty Volfa , protože tento kuchař se stále ještě nedostavil a výprava bez něj nemůže bohužel vyrazit.
V duchu Vojtovi nadával a sliboval mu všemožné i nemožné jestli , že mu ten mobil nezvedne. K jeho úlevě se po chvilce ozval na druhé straně mužský hlas.
" Už jsem na cestě Davide , jen čekám, až projdu letištní kontrolou ."
" Vojto , měl jsi zde být , již před hodinou .A ne mi s klidem říct že čekáš na letištní kontrolu . Doufám , že máš aspoň opodstatněný důvod toho že jdeš pozdě. Proč máš proboha hodinové zpoždění ??!!!!! "Začínal pomalu a jistě , ječet na Vojtu David , a s děsem v očích pozoroval hodinovou ručičku na hodinách, jak se přibližuje k dvanácté hodině odpolední. K hodině kdy budou muset povinně všichni nastoupit do letadla. V ten moment se začal pomalu a jistě modlit k bohu ať vše dobře dopadne ,a hned na to začal Vojtu v duchu škrtit po jeho odpovědi. :
" Když já zaspal Davide. Ty to určitě pochopíš , že jsem musel vidět filmy Mumie a Mumie se vrací . Vždyť letíme do Egypta a o Egyptě nevím nic. Hele myslíš , že tam potkáme živou Mumii ? A sorry , už musím končit přišla nějaká kontrola."
David se jen a pouze bezmocně díval na mobil ve své ruce , a v duchu Vojtu , již neškrtil. Ne to by bylo moc mírné. To by byl moc hodný , v duchu Vojtu už vařil zaživa v kotli.
O patnáct minut později
David chodil před letadlem pořád sem a tam , a každou chvíli kontroloval hodinky. Už jen deset minut a budou muset nastoupit do letadla bez Vojty. To bude malér, jak jen to na tom letišti vysvětlí . že přiletěli bez jednoho člen výpravy ? A hlavně, kde sakran, sežene tak rychle náhradu??? Cítil, jak se ho zmocňuje panika. Když náhle uslyšel z reproduktorů na letišti.
" Prosíme všechny cestující ať nastoupí do Boeingu číslo 569 a usadí se na svá místa. "
Po tomto prohlášení mávnul na ostatní členy výpravy , aby nastoupily a sám se vydal také k letadlu. Když náhle uslyšel , za sebou běžící pár nohou .Ten běh ho přiměl k tomu aby se otočil a s jistou úlevou si vydechl. Právě dorazil Vojta Volf , zpoždění člen výpravy , kterého David s andělským úsměvem nechal nastoupit před sebou.
V letadle všichni členové skupiny čekali se zatajeným dechem na to ,co se stane. Věděli , že s Davidem si není radno zahrávat už vůbec ne , když se má letět do ciziny. Na to , někteří členové výpravy znali Davida osobně a až moc dobře. David se pomalu a jistě blížil k Vojtovi a přitom se snažil tvářit jak učiněný andílek. Jenže z andělského úsměvu vyšel poměrně děsivý škleb. A než se Vojta nadál , dopadla mu na hlavě kniha s názvem Egypt říše faraonů. Se slovy , že oživlý mumie neexistují.
Poté se všichni usadili do svých sedadel a letadlo vzlétlo . O několik hodiny později vystoupily z letadla v Africe a začali se těšit na dobrodružství , jenž mělo začít příští den.

Ztracená karavana-část třetí

27. května 2018 v 20:00 | Iri
Dnešního dne vám přinášíme , milý čtenáři a čtenářky , podrobný přehled skupiny osob , která se má vydat po stopách ztracené karavany.
První osobou je vědec a zároveň stály pesimista David Jehlička.
Druhou osobou, je věčně pozitivně naladěná archeoložka Jana Křiklavá.
Třetí osoba , v této skupince je kuchař Vojta Volf , který je zatvrzelý nepřítel všech autorit.
Čtvrtou osobou je doktor František Nezval . Jeden z nejlepších lékařů.
Pátou osobou je jeho zdravotní sestra Kamila Řidká , která je často zaslepená láskou , ale i přesto vždy dokáže každou ránu ošetřit a je spolehlivá, teda skoro vždy je spolehlivá.
Šestou osobou je překladatel Kamil , který umí více jak pět jazyků .A , který je také specialistou na hieroglyfy , což vysvětluje jeho přijetí do této skupiny , i přes jeho strach z pavouků.
A teď , již přichází na řadu sedmá , osmá , devátá a desátá osoba. Jsou to muži činu a jejich úkolem je chránit výše vyjmenované osoby i za cenu svého života.
Patří mezi nejlepší vojáky a jejich jména jsou : Remus , Senenmut , Achnaton a Petrie. Tito vojáci znají Egypt i s pouštěmi jako své boty. Prošli si speciálním výcvikem a dokáží si , proto , poradit v jakékoliv situaci. Tudíž se může , již předem vyloučit , že by tato výprava mohla být čímkoliv sežrána , a nebo někým přepadena.
Myslím , že budeme mluvit za všechny , když naší malé výpravě popřejeme mnoho štěstí a hlavně šťastný návrat do Káhiry a úspěšné odhalení osudu ztracené karavany. O tom jak tato výprava dopadlo vás budeme informovat , až celá akce skončí.
Slovo autorky : Takže , milý čtenáři , čtenářky a nebo spíše děti noci , jestliže jste zvládli přečíst i tuto kapitolu máte můj obdiv. A doopravdy doufám , že se vám povídka líbí a bude i nadále líbit. Jak jste, již poznali jedná se o povídku na pokračování. A na další část se můžete těšit ,a nebo se jí děsit , až příští víkend.

Ztracená karavana -část druhá

19. května 2018 v 22:22 | Iri
A zde si vám dovolujeme zveřejnit poslední zápis z deníku.
30.6.1905
Nechápu , jak se to mohlo stát z celé karavany jsem zbyl jen já. Možná je to i má vina ale copak jsem mohl tušit , co se stane ?Kéž bych svou zvědavost překonal , proč jsem jen na to místo musel jít, co mě k tomu místu přímo magneticky přitahovalo ?. Možná kdybych se od ostatních neoddělil , možná by teď žili . Ted je jen otázka času až to najde i mě . Měl jsem dát na prvotní strach a na instinkt zvířat . Velbloudi se vzpírali a nechtěli tam na to místo jít. Ale já je i tak přinutil….
Ted jako jediný přeživší čekám ve stanu , až přejde ta hrozná písečná bouře. Vím , že od Káhiry jsem jen několik kilometrů ale nedalo se jít dál . Dneska totiž začala písečná bouře a nevypadá to že by se během dneška uráčila skončit . A tak aspoň napíši co se odehrálo včera a jak zemřel můj přítel Kamil.
Včerejší den začal jako každý jiný , od mé návštěvy toho prokletého místa. Kolem tábora jsme našli stopy toho stvoření. Stvořeního , které bez milosti zabijí a to velmi trýznivou smrtí. Vždyť i utopení, umrznutí a nebo oběšení by znamenalo milosrdnější smrt než to co postihlo naší karavanu. To jsem si i s Kamilem velmi dobře uvědomovali. Ale i když jsme našli ty stopy , tak jsme se navzájem uklidňovali , že se nic neděje. Jen přece noc jsme přežili oba i když nás to mohlo ve spánku snadno zabít. Ale nestalo se tak. Možná je již ,nasycené a nebo se nad námi smilovalo, ale to jsme nevěděli s jistotou.
Kamil přišel na to , že nám došla voda a tak jsem se pro vodu vypravil k řece Nilu. Která se leskla v ranní, slunci jak nejdražší perla světa.
Když jsem nabral vodu do láhví a vrátil se s ní , měl Kamil již zabalený naše věci a mohli jsme se vydat dál na naší cestu. Celou dobu jsme si povídali a vtipkovali. Oba jsme byli šťastný , že žijeme a nebezpečí již pravděpodobně pominulo. Na večer jsme se utábořili v poušti a šli jsme spát. Netušící , že nás to pozoruje. O půlnoci jsme se probudili s nepříjemným pocitem ,a s husí kůži po celém těle. Vyšli jsme tedy ze stanu ven a začali se kolem sebe rozhlížet, ale všude vládlo tíživé ticho. Náhle jsme uslyšeli zvuky , které vycházeli z druhé strany stanu , a tak jsem se tam vydal sám a Kamila jsme poslal zpět do stanu s tím , že tam bude v bezpečí.
Byl jsem již na místě odkud předtím vycházeli ty zvuky , když jsme náhle uslyšel Kamilův křik . Rozeběhl jsme se na spátek ale Kamil již ve stanu nebyl , jen krvavé stopy , které vedly do pouště. Vydal jsem se tedy po těch stopách s nadějí , že ho možná zachráním , protože jsme stále slyšel jeho bolestivý křik , který se stupňoval a stupňoval. Když jsem doběhl na místo uvedl jsme pravou hrůzu. Kamilovo tělo bylo roztrháno na mnoho kousků . Prsty byli utrženy od těla tak jako zbylé části. Jediné co zůstalo neporušená byla jeho hlava a krk jinak měl rozpárané břicho , ze kterého vylézali vnitřnosti a v jeho očích byla vidět agonie a hrůza. Jeho části jsem tedy posbíral a pak pohřbil. Poté jsem se vydal zpět do tábora ,kde jsme našel mrtvého posledního velblouda a tak jsme si vzal jen a pouze to nejnudnější. A šel jsem celou noc a den . Až do dneška .
To se stalo včera a teď ale musím již končit. Slyším jak se něco blíží kolem stanu…..Mám strach a doufám , že smrt bude milosrdná…….
A zde zápis z deníku končí. Nezbývá nic jiného než se ptát co se stalo a z čeho měl muž jenž psal tento deník takový strach a co se s ním stalo ? To jsou otázky na , které nemáme zatím odpovědi ale věřte , že se jich brzy dočkáme. A příště vás v našem časopise budeme informovat o skupině , která má za úkol odhalit tajemství ztracené karavany.

Zracená karavana-1 část

13. května 2018 v 22:18 | Iri
Ztracené karavana
Poušť může být nádherné ale i nebezpečné místo , které , se na první pohled může zdát bez života ale i přesto na tomto nehostinném místě život existuje. A někdy je lepší důvěřovat instinktům zvířat nežli jít slepě za svým cílem. Důkazem toho je tento deník , který byl nalezen nedaleko Káhiry.
Vypadá to , že z celé karavany nikdo nepřežil ale ze stran deníku není zcela jasné co se odehrála , či co mohlo za , to že karavana na počátku dvacátého století nebyla schopna dosáhnout samotné Káhiry. Vypadá to , že máme před sebou záhadu , kterou je zapotřebí vyřešit a proto byla sestrojen výprava , která má jít podle cesty , která je v deníku popsaná a snad se přitom podaří zjisti co se s karavanou stalo ale posuďte sami , že nalezení deníku je zajímavé samo o sobě.
Více se dpzvííte zítra i s posledním zápisem z deníku.

Tajemství starého stromu

8. dubna 2018 v 21:53 | Iri
Snad milionkrát chodil jsi kolem toho starého stromu , který léta v tom lese rostl. Možná i tisíckrát chtěl jsi se jeho kůry dotknou a naslouchat jeho příběhu , ale to jsi neuděl. Přestože to bylo lákavé cítil jsi , že na příběh stromu nejsi připraven a pak jednoho dne přišla ta bouře. Blesky létaly oblohou a déšť bičoval střechy domů a stromy v lese sténaly pod náporem větru.
Bouře to byla zlá a nejeden strom byl vyvrácen či do něho uhodil blesk. Přemýšlel jsi zdali ten starý dub bouři přečkal a s rukama jsi hladil staré housle ,jenž vyrobil tvůj praděd. Netrpělivě jsi se díval z okna domu a čekal až bouře přejde. Musel jsi počkat do příštího dne kdy nebe bylo azurově modré a slunce zářilo . Vydal jsi se do lesa a tam jsi vyděl starý dub vyvrácen. V ten moment jsi se dotkl jeho kůry a pochopil jsi , že na příběh tohoto dubu jsi připraven. Vrátil jsi se domu pro sekeru abys získal dřevo na nové housle protože na paměti jsi měl radu svého praděda jenž zněla : "Až strom k tobě promluví a vyvrácen bude pak z něj housle vyrob a příběhu jeho naslouchej."
Poslech jsi jeho radu a housle jsi začal s láskou vyrábět a pak když nastal čas čekal jsi do setmění nežli jsi na ně začal hrát . Neboť jen tak jsi mohl naslouchat příběhu dubu z něhož jsi housle vyrobil.
Příběh jenž jsi vnímal stal se před léty , kdy zde vesnice místo města stála. V té době zde žil muž a žena jenž se milovali ale spolu být nemohli . On byl chudým výrobcem houslí a ona dcerou starosty a jejich lásce přáno nebylo. Stalo se , že starosta se o citech své dcery k řezbáři houslí dozvěděl a zločin rozhodl se na něj svést . Neb vraha selky najít nemohli , neboť den předtím na jednom ze statků selku s prořízlým hrdlem našli a tak zločin na řezbáře padl a on pak do vězení zavřen byl.
V ten moment mohla jeho milá své oči pro něj vyplakat neboť pod srdcem jeho dítě nosila, což v brzké době vyjít najevo mělo. Mezitím řezbář ve vězení strádal a den co den byl mučen aby se k zločinu přiznal. Statečně odolával mučenímu , nežli mu starosta pohrozil smrtí jeho mladšího bratra pak teprve se řezbář houslí přiznal ke zločinu jenž nespáchal. Řezbáře o dva měsíce později pak ke starému dubu dovedli a tam mu bylo poslední přáni splněno. Přání jeho byla zpověď dubu jemuž stěžoval si na uděl a osud svůj jenž pro lásku jeho dostihl ho . Avšak nežli obrátku mu na krk dali padla dcera k nohám svého otce a o milost pro svého milého prosila. Její otec o tom nechtěl nic slyšet a tak plna žalu vyřkla dcera jeho slova u , kterých doufala že jejího otce obměkčí .
"Otče můj , dej mu milost vždyť nevinen je. Neber otce vnoučeti svému , jenž narodit se má."
Po těchto slovech rysi jejího otce ztvrdly a otec jejího dítěte popraven byl .Pak starosta ke své dceři přiblížil se a uhodil jí a ona k zemi padla a domů jé zakázal se vrátit. A pak k ní pronesl slova krutá : " Jestliže se domu pokusíš vrátit pak nechám tě psy roztrhati ."
Dívka nebohá své oči pod dubem vyplakat u těla svého milence mohla a vzdát se svého života chtěla neměla kam jít a domu se vrátit nemohla .Avšak bratr zemřelého jí nedovolil aby si život vzala a k sobě domů jí vzal . Jeho dům stál na konci vesnice a tam jí odvedl kde pak dítko zdravé povila jenž Soběslavem nazvala a mladšího bratra své lásky za muže pojala aby dítěti rodinu dala. A ke starému dubu den co den chodila a vše mi říkala nežli své oči navždy zavřela.
Poslední ton z houslí dohrál a z tvých očích slzy kanuli neboť pochopil jsi , že minulost své rodiny viděl jsi. Své housle jsi pak dal vele houslí praděda a pak za ženou svou vydal jsi se jenž v pokoji vašich dětí byla a vše jsi jí pověděl. Vyprávěl jsi příběh starého stromu, stoletého dubu ,jenž vše viděl a slyšel a přes zpěv houslí tobě poradil neboť jsi naslouchal tomu co zpívali a co bys jinak ve stínu dubu spatřil kdyby bouře zlá nevyvrátila ten strom staletý jenž svědkem mnoha osudů byl.

Náměsíčný

11. listopadu 2017 v 20:16 | Iri
Odbila půlnoc a tebe cizí hlas a přesto známí lákal ven do hlubokého lesa. Do lesa v jehož středu jsi někoho schválně zanechal napospas osudu se zraněními jenž nebyla možné přežít a doma v teple jsi pak čekal , až život z těla vyprchá. Když jsi se pak na to místo o dva dny později vrátil abys tělo odklidil nikde jsi jej nenalezl ale ani policie za tebou nepřišla. Byl jsi přesvědčen, že tvůj čin skrytý zůstal a nesnažil ses ani pátrat po tom co se s tělem stalo. Myslel sis že tělo obyvatelé lesa snědli ale v tom ses zmýlil. Nemohl ses mýlit více. A teď ležíš ve svém domě na okraji lesa na poseli vedle své ženy jenž ,netuší nic o zločinu, jehož ses dopustil.
Odbijí půlnoc a ty slyšíš opět ten hlas jenž tě k sobě vábí a volá . Je to cizí hlas a přesto tak známý. Ve snu se zvedáš z postele a tvá žena stále nic netuší a spí. Její vlasy jsou po polštáři rozházené a vybadají jak svatozář. Ona má být ušetřena ale ty ne. Ale to ještě nevíš stále sníš a v tomto stavu přicházíš až doprostřed lesa . Před tebou se z ničeho nic vynořuje lesní cesta jenž se dělí na dvě části. Když zahneš doleva dojdeš ke starému domu jenž je napůl rozpadlý a když doprava tvé kroky tě dovedou do bažiny. Vydáš se tedy ve spánku doprava a začínáš pomalu a jistě procitat. Jsi překvapen ,neboť se neprobouzíš v posteli vedle své ženy , ale na začátku bažiny. Chceš se obrátit a vrátit zpět domu ale nejde to . Z bažiny se vynoří ruka jenž tě chytí za kotník a pomalu tě táhne k sobě. Křičíč ale nikdo tě neslyšíš. Tvůj křik je zbytečný ale nějakým zázrakem se zbavíš ruky co tě drží . Otáčíš se směrem ven ale cestu ti zastoupí vlk jenž na tebe vrčí a přibližuje se k tobě. Couváš zpět směrem k bažiny . Když tu si náhle uvědomíš že tě někdo ze zadu objal. Napadne tě , že je to nemožné ale pak uslyšíš u svého ucha dívčí hlas jenž se tě ptá:
"Chyběla jsem ti miláčku ? "
V Duchu tě napadne , že to není možné.Ta , žena měla být přece mrtvá . Vždyť jsi jí ubodal a pak umírající opustil. Obejmutí povolí a ty se pomalu otáčíš a z tvých rtu se ozve výkřik. Výkřiř hrůzy. Klopýtáš zpět na břeh dál od té ženy , kterou před sebou vidíš a celou dobu na ní křičíš že má být mrtvá.
Její tvář ozdobí mírný a bolestný úsměv. Když ti odpovídá , že máš pravdu .V ten moment pochopíš , že před tebou stojí její duch, jenž si pro tebe přišel neboť tě při dnešním úplňku k sobě nalákal. Chceš utéci z bažiny ale nejde to . Na břehu stále stojí bílá vlčice . Její zuby jsou ostré a vyceněné a z jejího hrdla se ozývá vrčení. A před sebou vidíš ženu , kterou jsi bez důvodu zabil jak se k tobě blíží. Její útlé bílé ruce se k tobě natahují a chytají tě pod krkem. Cítíš její pevný stisk a také i to jak z tebe vyprchává život. Nemáš již sílu bojovat a tak tvé tělo padá do bažiny jenž nad tebou své temné vody zavřela a ženin duch se ve vzduchu rozplyne. Již může v klidu odpočívat , neboť ty nežiješ a ona tak došla klidu.

Příští dne se probudila manželka jistého Davida Pařeze doma ve své posteli , jenže svého muže nemohla nikde najít a tak kontaktovala policii. Policie v té době vyšetřovala zmizení 22 leté ženy jménem Jasmína , která byla naposledy viděna v Davidově společnosti. Jednalo se o štíhlou , krátkovlasou ženu se zrzavýma vlasy a hnědými očima . Její tělo byla nalezeno u začátku bažiny během pátraní po zmizelém Davidovi. Její ostatky nesly známky násilné smrti a otisky sejmuté z těla se schodovali s otisky pana Pařeza jenž zmizel neznámo kam. Policii zaujala ale jedna věc. A to že těla ženy se lesní zvěř vůbec nedotkli. Policejní psovodi jenž byli v tomto případě nasazeni našli o pár dní poději i Davidovo tělo v bažině. Police nezjistila cizí zavinění a došla k závěru že muž spáchal sebevraždu kvůli výčitkám svědomí. Manželka Davida se odstěhovala z města a změnila si příjmení se svým mužem nechtěla být spojována tedy ehm krom peněž co zdědila a kvůli , kterým si ho i vzala. Vlastně původně chtěla Davida otrávit protože milovala někoho jiného a její manžel jí nehorázně lezl na nervi. Což i zbylí dva manželé , kteří zmizeli za záhadných okolností a většinou jí podváděli . Takže fakt že je nakonec otrávila byl menší detail a ještě menší detail byl i to , že jejich těla se nacházela pohřbená ve sklepě. A díky tomu si mohla naše milá čerstvá vdova spokojeně žít až dokonce svého dlouhého , předlouhého života.

Tiché nebezpečí

17. září 2017 v 20:05 | Iri
Též povídka staršího data a taky byla v soutěži.
Některá tajemství je lepší nechat spát a mrtvé nerušit jinak svým životem zaplatíš.

Poslední hodina Filozofie
Vesmír je nekonečný aspoň se to o něm říká ? Jeli to ale pravda s čím to mi lidé můžeme dokázat a jak to můžeme jistě vědět ? Jeli to pravda čím vůbec ve vesmíru jsme ? Zrnkem písku či snad jen smítkem prachu ? To nikdo z nás neví a možná je to tak i lepší. Některá tajemství by měla zůstat spát a neměla by být odhalená. Například tajemství vesmíru sem může patřit a nebo katakomb jenž vznikly v době moru. I katakomby mají svá neodhalená tajemství a tak by to mělo zůstat. Například kdy a jak vznikly nikdo neví. Nezapomeňte také na to, že máte o nich napsat ručně referát o pěti stranách. Hlavně nepátrejte milí studenti po jejich tajemství mohlo by vás to stát život a tím pro dnešek končím hodinu. Nezapomeňte mi ten referát donést v pátek máte na to čtyři dny neboť je dnes pondělí a teď už běžte.
Po toto prostoru se všichni studenti vydali domů až na dívku jménem Bára. Bylo o ní známo po celém městě , že do všeho strká nos a vše chce vědě a znát. Nic jí není svaté , a také všechna tajemství , která se dozvěděla hned vyzradila. Možná proto neměla žádné pravé přátelé . Jen přece ona je nejlepší a musí být hvězdou bez ohledu na situaci. Ona musí mít zkrátka vše. Nebylo proto divu, že se rozhodla odhalit tajemství katakomb a to ještě dnes v noci.
Odbila půlnoc a mladá dívka se sama vydala na hřbitov . Ve svých chvějících se rukách držela hřbitovní svíci, jejíž světlo se mihotalo ve větru jak listy osiky. Věděla , že ještě není pozdě . Stále se může vrátit, ale neudělala to . Nechtěla nechat tajemství katakomb spát , chtěla jej odhalit a proslavit se tak. Bylo jí jedno, že tma jsou pohřbeny oběti moru. Hlavní je že vše musí znát. S těmito myšlenkami došla až na hřbitov a přitom i k vchodu do katakomb. S chvějící se rukou otevřela dveře a vešla dovnitř . V ten moment hřbitovní svíčka v její ruce zhasla. Odhodila jí tedy a rozsvítila si s baterkou. Světlo baterky ozářilo temné schodiště, které končilo dlouho chodbou . Po stranách chodby byli lebky a někde dokonce i celé kostry. K jejímu zděšení viděla i mrtvá těla , která na sobě měla hnisající boláky a slyšela dětský pláč. Pláč malého dítěte. Kdokoliv jiný by se nad pláčem pozastavil a snad by se i dítě vydal hledat ale ona ne. Bylo jí to jedno. Náhle však baterka její začala blikat a pak zhasla. Teprve až na třetí bouchnutí se rozsvítila a Bára hrůzou oněměla. Před ní stálo mrtvé tělo. Která se k ní blížila a vztahovalo své hnijící ruce jejím směrem. Chtěla vykřiknout nešlo to , chtěla utéct ,ale její nohy byli jak z rosolu. A tak se jí mrtvola dotkla a v ten moment se Bára svou baterkou ohnala a mrtvolu s ní praštila a utekla avšak bylo příliš pozdě.
O pár dní později vyšel v novinách článek o úmrtí mladé studentky. Její nemoc byla mor , který chytila jen ona jediná. Vypadá to, že se vydala do katakomb a odtamtud se vrátila nakažena. Jak ale tuto závažnou nemoc dostala je záhadnou a katakomby mají tak o další tajemství víc. Protože otázkou je proč jí nevarovala plačící socha dítěte, jenž tam je postavena na konci chodby. Její pláč totiž varuje před samotným morem…

Povídka na přání -Tajemný ostrov -část 2

12. září 2017 v 22:34 | Iri
Čekání jim připadalo nekonečné a kroky byli čím dál tím blíž a blíž. Se zatajeným dechem očekávali příchod neznámé osoby v jejíž pasti se ocitli . Během pár chvil se dočkali svého věznitele a málem hrůzou vykřikli .Před jejich zraky se objevil člověk jehož tvář a tělo vypadalo jako kdyby bylo vytesané z kamene. Netušili kdo to před nimi stojí a někteří z nich se to ani neměli nikdy dosvěť neboť jejich t tělem projela kopí jenž se vynořila ze zdí po té co své kopí podzvedla neznámá osoba . Avšak jeden přece jen přežil . A tím přeživším byl Albert. Kamenný muž sejmul z výpravy sít a všechna těla hodil od vody i s Albertem jenž byl jen a pouze lehce poraněn. Pak se otočil a odešel zpět do chrámu.
I když měl Albert lehké zranění nemohl plavat, neboť mu to poraněná ruka nedovila , když tu náhle ozval se jemný zpěv jenž zněl čím dál blíž a blíž. Byl překvapen, když před sebou spatřil mořskou pannu její zlaté vlasy a modré oči dominovali oválnému obličeji. Pomohla mu na břeh a opět ve vodě zmizela. Albert netušil jak si to má vysvětlit a na břehu si ošetřil krvácející ránu. Věděl , že zůstávat v chrámu by nebyl dvakrát nejlepší nápad a tak se vydal opět po ozvěně jemného zpěvu , který ho lákal k sobě.
Šel z chrámu ven okolo vodopádu až došel k zřícenině jenž byla palácem u něhož se nacházelo velké jezero a tam před sebou viděl mořskou pannu . Ona vábila ho k sobě blíž a blíž on za ní šel. Opět mu zmizela z očí avšak i přesto si všimnul , že na kraji jezera leží stará kniha. Otevřel jí tedy a dal se do jejího čtení neboť jazyk kterým byla psána byl stejný jako jazyk egypský a z knihy se dozvěděl o prokletí jenž postihlo obyvatele ostrova.
V knize bylo psáno
Před několika staletími na tomto ostrově vzkvétala dávná a vyspělá civilizace . Její obyvatelé alespoň z počátku žili v míru s okolním světem avšak to se změnilo . Když byli vynalezeny mocné zbraně na něž svět nebyl připraven. Obyvatelé ostrova začali tedy škodit svému okolí a jiným civilizacím. Nějaký čas jim to procházelo až do doby příchodu Meridy . Merida byla mladá žena jenž byla plná života ale násilí neměla ráda. Pomocí své krásy a inteligence zvedla tvůrce zbraně a přesvědčila ho aby jí zničil. Jenže v den kdy byla zničena zbraň byl i dnem kdy ve vzteku proklel Meridu do kamene sochy. Jenže kletba se obrátila proti němu a celému ostrovu jenž pohřbily vysoké vlny , které přišli se západem slunce. Zachránit se podařilo jen a pouze pár jedincům , kteří svému okolí neškodili avšak Meridu již nikdy nespatřili , neboť se proměnil částečně v kamennou bytost a mořskou pannu. Pokavad by se našel někdo odvážná a smělí: Někdo kdo by bez hany vešel do hlavního chrámu a tam se utkal v tváří tvář s kamenným strážcem jenž zničení civilizace zapříčinil a porazil ho do západu slunce. Merida by byla osvobozena a stala by se mořskou pannou zcela.
Albertovi bylo líto mořské panny a nebyl hloupý aby pochopil , že pisatel vzkazu v láhvi musel být jejím přítel a proto se rozhodl že jí pomůže. Tušil ,že proti kamennému strážci bude potřebovat štěstí a vynalézavost což naštěstí měl. V chrámu vytvořil důmyslnou past , do které kamenného může vylákal. Kamenný muž byl přesvědčen se mu nic nemůže stát avšak to byla jeho osudová chyba. Neboť v momentu kdy se již ocital u Alberta a napřahoval se svým kopím aby ho mohl zbavit člověka se past spustila a kamenného muže vhodila do vody. Jelikož byl strážce z kamene ale přesto byl i žijící bytostí během pár chvil se utopil a Albert tak Meridu vysvobodil ze zakletí. A v podobě mořské panny mohla opustit tajemný ostrov. A Alfred ? Ten se nakonec vrátil domů na voru a vše vysvětlil tak , že loď zničila bouře a on s neuvěřitelným štěstím přežil ztroskotání lodi.

Povídka na přání -Tajemný ostrov -část 1

9. září 2017 v 23:05 | Iri
O dvě století později
V mořských vlnách při východu slunce se poklidně pohubovala stará láhev , a vlny jí pomalu nesli až na písečný břeh , po kterém se procházel samotný Albert Einstein . Mladý ambiciózní vědec , kterému nebylo žádní dobrodružství cizí, a přesto měl pocit že před ním žádná nová výzva není.
Aspoň to si myslel do doby , než k jeho nohám mořské vlny vyplavily láhev se vzkazem. Je sice pravda , že si jí všiml hlavně protože málem po ní uklouznul ale zvědavost mu nedala a tak jí zvedl z písku a vzkaz z ní vyndal. Snažil se přečíst co na starém pergamenu bylo psáno avšak sám musel uznat , že při východu slunce se čte špatně a tak se vydal domu , kde si na vzkaz hodlal posvít lampou. Cítil nervozitu a napětí když dorazil domu a rozsvítil. Pod světlem lampy četl zprávu , jenž pro něj byla šokující. Chtěl vyvrátit či potvrdit to co stojí psáno v pergamenu a tak se rozhodl najít záhadný ostrov sám . Ostrov mohl snadno najít podle souřadnic jenž byli napsány v rohu papíru . Prokazatelně jinou rukou než byl psán vzkaz . A tak se téhož dne vydal sehnat lod a zásoby na cestu dalekou.
Po celé tři dny , trvala cesta jenž byla , již od samotného počátku překvapivě bez komplikací. Moře bylo klidné a ne rozbouřené , také vítr jemně vál a plachty lodě napínal a posádka ? Ta se těšila na dobrodružství jenž je k sobě lákalo a volalo. A přitom nikdo netušil co dny příští přinesou , když před nimi se ostrov objevil.
Ostrov již zpočátku budil děsivý dojem ale zároveň odkázal zaujmout se zříceninami starého chrámu . Ale nikde nebyl slyšet zpěv ptáku a jen vítr šustil s listím v korunách stromů. Vydali se tedy po zarostlé cestě dál . Hlouběji do samotného srdce ostrova. Zde nalezli vysoký chrám vytesaný ve skále a vodopád jehož voda byla křišťálově čistá. Šli blíže k vodopádu když náhle uslyšeli jemný zpěv jenž vycházel z chrámu. Rozhodli se tedy nejdříve prozkoumat chrám samotný ale to byla osudová chyba. Vevnitř chrámu na spadla nastražená sít z níž se nemohli dostat ven . Zoufale se o to pokoušeli několik minut , než se chrámem začali ozývat kroky. Někdo přicházel a celá posádka i s Albertem čekala se zatajeným dechem kdo je tím příchozím.

Tajemný ostrov-prolog

3. září 2017 v 22:30 | Iri
Tam kde, jest moře azurové
Skrývá se dávné tajemství
Před zraky lidí skryté po celá staletí.
Tam někde v dáli v oceánu atlantském leží
Dávný ostrov , jenž se jednou za dvě staletí zjeví . A pak opět do neproniknutelné mlhy se zahalí
A vlny oceánu ho pod vodou pohřbí.
Pak oběd domovem podmořského tvorstva se stane a lidem nepřístupný bude.
Máš-li dostatek odvahy smrtelníku vydej se pátrat po tomto ostrově neboť věř že dvě staletí od posledního objevení již brzy uplynou. Vím to , neboť jsem tam sám byl . Avšak věř , že ostrov jen po omezenou dobu bude zrakům lidí ukázán a pak opět zmizí. A zmizí i s tím kdo na něm v té době bude. Víš již o jaký ostrov se jedná nebo jaké tajemství skrývá ? Nevíš a já ti to nepovím. Nemohu již dále psát. Papír dochází a voda stoupá . Mám jen pár minut na uložení papíru do láhve a pak sbohem světe měl jsem tě rád. Láhev házím do moře a sám čekám na svůj brzký konec. Již slyším jejich zpěv jenž mě vábí k nim. Jdu k nim blíž a náhle mou hrudí projede bolest. Má krev stéká po kopí jenž prochází skrze mne. Ted je mi již jasné že se nemýlila ,když mi tvrdila ,že se z tohoto ostrova nedostanu živ a já hlupák jsem jí nepomohl . Snad na tento ostrov někdo přijde a mé tělo najde a mou chybu napraví. Má poslední myšlenka patří mé přítelkyni. Ona měla celou dobu pravdu a já jí nevěřil. Sbohem Andromedu........
Poslední myšlenka neznámého dobrodruhu než zemřel patřil Andromedě , která jen mohla z povzdáli pozorovat jeho smrt. Kdyby jí poslechl a odjel když byl ještě čas než odhalil jejich tajemství mohl žít.
Až opět nastane pomalu čas ostrova bude láhev se vzkazem nalezená ale do té doby bude v bezpečí uschována a snad se najde někdo , kdo jí vysvobodí z okov dávného prokletí a z ostrova se včas dostane.

Povídka na přaní-Tajemný ostrov-info

3. září 2017 v 22:29 | Iri
Takže zde máme povídku o níž si napsala jedna ze čtenářek. Vlastně je to jen a pouze prolog a pak teprve bude první kapitola. Ale na tu si musíte počkat do příštího víkendu . Takže přeji příjemné čtení povídky nechte se unášet na vlnách fantazie.A také všem přžeji zbytek příjemnéhoé večera a snad pohotový příští týden. Mimochodem k této povídce budou i obrázky :-D
A ještě něco nevím jak moc se mi to povedlo takže fat doufám , že se vám to bude líbit a omlouvám se že to sme dávám tak pozdě v noci ale dřív to nešlo .

Život a smrt Romea a Julie -2.kap.závěr

6. ledna 2017 v 19:38 | Iri
Vyčkala momentu kdy k ní Romeo přišel a tím že si něco zapomněl v práci a vrací se proto do práce avšak sama Julie se tedy dala do realizace svého plánu. Když Romeo tedy šel za svou milenkou .

Opatrně a nenápadně se sekerou poškodila nohu u židle, kterou dala na balkon a vrátila sekeru na své místo šla připravit Romerovo oblíbené jídlo a víno k večeři. Poté co se Romeo vrátil od své milenky tvářila se Julie na něj přímo andělsky a po celý čas večeře se o něj starala a dokonce i víno mu dolévala. Romeo nic zlého netušící po dobré večeři usnul avšak ne na dlouho neboť Julie celá nešťastná Romea po hodině probudila s tím že má šílenou chuť na hrozno a protože byl Romeo opilý a rozespalý , sám od sebe se jí nabídnul že jí hrozno utrhne. Rozespalý po židli lezl když tu náhle noha od židle jeho váhu neudržela a noha od ní se odlomila a Romeo náhle rovnováhu svou ztratil. A dolů se řídil až k zemi kde při pádu vaz so zlomil. Julei nejdřív vše uklidila a pak dolů seběhla a srderyvě naříkat začala že o svou lásku a otce svého dítěte přišla. Lidé se k ní seběhli a utěšovat jí začali. Neboť těhotná a bez manžela byla ta ubohá neštastnice a vdovou se tak stala zámožnou.
Vyšetřování jenž proběhlo vše označilo za nešťastnou náhodu a Julie se vrátila zpět do Verony avšak za muže svého zde pojala Parise jenž po narození Hermiony bez vysvětlení zmizel. Mnozí si mysleli, že nesnesl pomyšlení že prvorozené dítě není jeho a tak odešel. Avšak Julie se potutelně usmívala po jeho zmizení a sklep svá tajemství nechal si . Dva roky po Parisovi si Julie vzala Harryho Potra pravého otce své dcery Hermiony a spolu žili šťastně až do smrti a ještě chlapec se jménem Sirius se jim narodil.

O 50 let později v době kdy děti byli dospělé a Julie nežila probíhala ve sklepě přestvaba a k překvapení všech zde byli nalezeny ostatky Parise. Pitva prokázala že byl otráven a že Julie ve skutečnosti byla hodnou černou vdovou a to je konec našeho příběhu

K nové povídce : Život a smrt Romea a Julie

3. ledna 2017 v 21:07 | Iri
Upozornění nevlastním Harryho Potra a ani autorká práva na něj . Povídka vznikala ve škole před několika lety jako slohovka. Profesorka si nepřála štastný konec romea a JUlie . V mém případě díky tomu vznikl konec jaký vznikl. Nevlastním ani autorská práva na Romea a Julii. Celá slohovka byla předělána tak aby dávala větčí smysl ....doufám. Užijte si čtení.

Oznamení

1. ledna 2017 v 1:56 | Iri
Tak pozor do týdne ani ne sem přiletí nová povídka.Nebo spíše konečně jsme přepsala Romea a Julie a ještě k tomu trošku i poupravila celou slohovku , takže fakt doufám že se bude líbit.Usmívající se
Vzhledem k tomu že v této rubrice mám poslední článek z 10 června ( to jako fakt ?) Tak je načase to trošku maličko napravit a totéž i u básní . No narovinu o nic nepříjdou ani čtenáři co si čtou upíří povídky i tam během tohoto měsíce přibude povídka teda spíš povídky . Upřímně u povídek do rubriky upíří povídky mám rozepsané dvě :-D. Hm ani je nemužu popsat . Sama nevím co z toho vyleze.No povídky budou a tak mizím ale ne spát nýbrž psát . Nejsem unavená a noc je přece mladá. Jen by mě zajímalo jak budu dneska vstávat no nic mizím povídky čekají , a ještě něco kdybyste tu chtěli mít povídku na přání napište mi bud do komentáře a nebo do zpráv autorovi. Pokusím se jí napsat ale na rovinu jen a pouze pokud to bude téma bez erotiky.

Oznámení

13. června 2015 v 18:56 | Iri
Milí čtenáři a čtenářky,
blogu vím, že jsme dlouho nenapsala žádnou báseň a povídku ale slibuji, že se to změní v brzké době.
Po pravdě řečeno potřebuji jen ty povídky dostat na papír, a pak do počítače v hlavě mám pár nápadu, a protože patřím mezi fanoušky upíru, tak budou zaměřené i na upíry, vlkodlaky, duchy a také celkově na nadpřirozeno. Nadpřirozeno je všude kolem nás ať něj věříme nebo ne a nebojte se o básně, též nepřijde.Smějící se
Při troše štěstí se zde objeví i možná údajný upír ale to je ve hvězdách , i když jestli ano tak doufejme , že mi nebude chtít utrhnout za povídky hlavu, ale to se snad nestane, při troše štěstí mají aspoň trošku smysl pro humor teda aspoň si to myslím .Usmívající se
Takže můžete se těšit na nové básně a povídky, ke kterým budou snad tentokrát i obrázky nebo fotografie, i když nevím jestli se dá fotit upír všude se píše něco jiného chtělo by to ověřit. Ale o teď necháme být.

Tedy vítejte na mém bloku a nechte se unášet vlastními sny, neboť ty nám dávají křídla vzlétnout a dosáhnout našich cílů.

Vectra k nakousnutí

9. října 2014 v 19:37 | Iri
Vectra k nakousnutí
Byl pozdní večer, když od ní odešel a samotnou jí zanechal uprostřed lesů na paloučku zeleném . Nebyla mu po vůli a on se rozhodl, že si najde jinou poslušnou ovečku . V jejích očí tehdy zaplál plamen pomsty , rozhodla se pomstít se mu a svou duši zaprodat ďáblu . On nic netušil a i nadále si na svém postu dělal co chtěl , šmíroval poštu ,pomlouval a lidé , jejíž důvěru si získal, zradil. Hlubokému lesu se však vyhýbal, netušil, co se s ní stalo, zanechal jí tam a ona se nevrátila domů . Snad jí roztrhali vlci, nebo tam zemřela, těžko říci, ale důležité je že o tom nikdo neví . On je víc než ostatní , on je admin ,muže vše, nebo aspoň si to myslel.
Jednoho dne se do hry zaregistrovala žena jménem Isabelle. Byla jiná než ostatní a jeho milostné návrhy odmítala . Jak šel čas získal si její důvěru, ale bez lásky a to mu vadilo . Chtěl jí, ale nešlo to . Jednoho dne se na Isabelle obrátila hráčka s jménem Sina , že šíleně miluje Vectru , že má milý hlas a jí se z něj podlamují nohy .Posledně, když jí volal, tak bohužel vytírala a jak se jí z jeho hlasu podlomily nohy dopadla v kýblu s vařící vodou , takže si omylem opařila celou zadní část těla, ale to nevadí, on jí možná zařídí plastiku , to jí prý řekl do telefonu . Ach ta láska nebeská.
Isabelle vše pověděla Vectrovi a ten udělal to, co uměl nejlépe, začal jí všude pomlouvat a se Sinou flirtovat . Ale Isabelle ubližoval, jak jen mohl a to i za pomocí Siny, která byla stejně prolezlá hnilobou , zlem a touhou ubližovat jako Vectra. Zkrátka ti dva se hledali, až se našli.
Isabele ale ublížili a ta se se vším svěřovala mumii , kterou našla v temném lese uprostřed paloučku . K jejímu překvapení, mumie promluvila a představila se jako Grasha Kočkodlaková . Svěřila se jí s jejím příběhem a tehdy Isabelle pronesla, temným hlasem plným zloby, to mu nesmí projít , proměn mě v upírku a společně se mu pomstíme. Ráda tě proměním ale k tomu musím znova povstat ten , který mě změnil v upírku , mi pověděl, že si musím udělat vývar z vlasů toho jenž mě zradil . Isabelle ujistila Grashu, že to není žádný problém, jen ať to nechá na ní . Vzala telefon a sladkým hlasem zavolala Vectrovi : Ahoj Vectro tady je Isabelle, jestli chceš můžeme se setkat a probrat tvojí prostatu , a neboj nikomu o tom neřeknu, ale jako cenu za tvou mlčenlivost chci pramen tvých vlasů , takže za půl hodiny u lesa ahoj . Vectra byl překvapen Isabellinou změnu a hned se vydal k lesu . Tam mu Isabelle prodala prostenal ,který vzala tajně z lékárničky svému otci a dostale za něj Vectorovi vlasy . Hned pospíchala domu ,kde udělala lektvar z vlasů , který dala vypít Grase, která jí pak za to proměnila v upírku . V ten moment se domem rozlehl dvojí ďábelský smích a ty dvě se dohodly, jak se pomstít Sině a Vectrovi .
Byl večer a Sině přišla sms se zněním: Cheš-li mít vectru navždy pro sebe a navždy v něm být, přijď dnes o půlnoci k Isabelle domů . Tam se dozvíš víc ,ale jemu o tom nic neříkej .
Sina se po přečtení zprávy hned vydala k Isabelle a celá nadšená poskakovala kolem jejího domu po jedné noze a představovala si při tom Vectru jak spolu myjí v myčce nádobí a uklízí koupelnu . Při té představě jí vyrušil Isabellin hlas: jdeš dál nebo tu budeš dělat šaška ?? Já jdu dál . Oki Vectra už tu je čeká na tebe ve sklepě, ale takto jít oblečená a špinavá nemůžeš, běž se vykoupat . Sina šla poslušně, jak pejsek vyplnit rozkaz ,co dostala a Isabelle si šla brousit kuchyňský nůž.
O pár minut později vešla Sina v saténovém župánku do sklepa odkud se ozval jen jediný výkřik. Sina ležela v kaluži krve bez hlavy, která se zakutálela k nohám Grashi. Která s andělským úsměvem svírala v ruce sekyru, ze které kapala Sinina vzácná krev, která chutnala po vanilce. Podle GRashy.
Siny tělo rozporcovaly pomocí kuchyňského nože a udělali z ní pro Vectru dobré masové koláčky a řízečky hezky prsní a k tomu omáčku , polévku a mozek na způsob květákového mozečku mňam .
Po této přípravě o půlnoci pípla Vectrovoi zpráva se zněním : Milý vectro sina chce s tebou splynout v jedno tělo, dnes mi to řekla . Přijd ke mně domů, udělala ti tu večeři a celá žhavá na tebe čeká ve sklepě . Ahoj tvá navždy milujicí Isabelle .
Vetcra nemeškal a vydal se k Isabelle domů, ta ho s milou tváří přivítala a poslala do koupelny, aby s nejdříve vykoupal . Mezitím se Grasha převlékla a přichystala si železnou pannu na Vectru. Vectra přišel dolu a chtěl jít hned od sklepa, ale Isabelle ho zastavila se sladkými úsměvem a andělským výrazem v očích : ale vectro to nemůžeš, přece se nejdřív najíš ,věř, že Sina to pro tebe udělala s láskou. Poté co vectra vše snědl a chválil sinu, jaká je šikovná kuchařka sešel do sklepení, ale tam byla tma. Měl divný pocit . Bál se . Nevěděl proč a hledal světlo .Rozsvítil světlo a náhle jí spatřil . Hrůza obešla jeho tělem a vlasy se mu postavily hrůzou na hlavě. Já, já, ty, přece, vykoktal . Ale ano drahoušku, jsem to já a jak ti chutnala Sina ? Sina ona přece tu měla být . O ano vectro, ona je v tobě navždy, že Isabelle . Jistěže, sám říkal, že to chutná úžasně a tak známě, byla to Sina . Neeeeeeeeeeeee, vykřikl vectra a pokoušel se utéct, ale nešlo to . Obě upírky se na něj vrhly a zlomili mu vaz ,aby nepřišly ani o kapku jeho krve a omylem ho neproměnily, nacpaly jeho tělo do železné panny, odkud tekla krev vectry, která chutnala po jahodách . Obě upírky si podaly ruce a rozhodly se vectru vyběhat . Pak se vrátily a ze zbytku udělaly koláče ,které daly ochutnat všem hráčům ve hře .Všem chutnali a všichni shodně tvrdili, že takovou dobrotu v životě nejedli. O Vectru a Sinu se nikdo nezajímal, se snědením kolačků na oba všichni zapomněli . A naše milé upírky si vesele od teď prozpěvují a pomáhají týraným ženám, jejichž manželé záhadně mizí v útrobách Isabellenino domu.

 
 

Reklama


Rubriky