Povídky

Tiché nebezpečí

17. září 2017 v 20:05 | Iri
Též povídka staršího data a taky byla v soutěži.
Některá tajemství je lepší nechat spát a mrtvé nerušit jinak svým životem zaplatíš.

Poslední hodina Filozofie
Vesmír je nekonečný aspoň se to o něm říká ? Jeli to ale pravda s čím to mi lidé můžeme dokázat a jak to můžeme jistě vědět ? Jeli to pravda čím vůbec ve vesmíru jsme ? Zrnkem písku či snad jen smítkem prachu ? To nikdo z nás neví a možná je to tak i lepší. Některá tajemství by měla zůstat spát a neměla by být odhalená. Například tajemství vesmíru sem může patřit a nebo katakomb jenž vznikly v době moru. I katakomby mají svá neodhalená tajemství a tak by to mělo zůstat. Například kdy a jak vznikly nikdo neví. Nezapomeňte také na to, že máte o nich napsat ručně referát o pěti stranách. Hlavně nepátrejte milí studenti po jejich tajemství mohlo by vás to stát život a tím pro dnešek končím hodinu. Nezapomeňte mi ten referát donést v pátek máte na to čtyři dny neboť je dnes pondělí a teď už běžte.
Po toto prostoru se všichni studenti vydali domů až na dívku jménem Bára. Bylo o ní známo po celém městě , že do všeho strká nos a vše chce vědě a znát. Nic jí není svaté , a také všechna tajemství , která se dozvěděla hned vyzradila. Možná proto neměla žádné pravé přátelé . Jen přece ona je nejlepší a musí být hvězdou bez ohledu na situaci. Ona musí mít zkrátka vše. Nebylo proto divu, že se rozhodla odhalit tajemství katakomb a to ještě dnes v noci.
Odbila půlnoc a mladá dívka se sama vydala na hřbitov . Ve svých chvějících se rukách držela hřbitovní svíci, jejíž světlo se mihotalo ve větru jak listy osiky. Věděla , že ještě není pozdě . Stále se může vrátit, ale neudělala to . Nechtěla nechat tajemství katakomb spát , chtěla jej odhalit a proslavit se tak. Bylo jí jedno, že tma jsou pohřbeny oběti moru. Hlavní je že vše musí znát. S těmito myšlenkami došla až na hřbitov a přitom i k vchodu do katakomb. S chvějící se rukou otevřela dveře a vešla dovnitř . V ten moment hřbitovní svíčka v její ruce zhasla. Odhodila jí tedy a rozsvítila si s baterkou. Světlo baterky ozářilo temné schodiště, které končilo dlouho chodbou . Po stranách chodby byli lebky a někde dokonce i celé kostry. K jejímu zděšení viděla i mrtvá těla , která na sobě měla hnisající boláky a slyšela dětský pláč. Pláč malého dítěte. Kdokoliv jiný by se nad pláčem pozastavil a snad by se i dítě vydal hledat ale ona ne. Bylo jí to jedno. Náhle však baterka její začala blikat a pak zhasla. Teprve až na třetí bouchnutí se rozsvítila a Bára hrůzou oněměla. Před ní stálo mrtvé tělo. Která se k ní blížila a vztahovalo své hnijící ruce jejím směrem. Chtěla vykřiknout nešlo to , chtěla utéct ,ale její nohy byli jak z rosolu. A tak se jí mrtvola dotkla a v ten moment se Bára svou baterkou ohnala a mrtvolu s ní praštila a utekla avšak bylo příliš pozdě.
O pár dní později vyšel v novinách článek o úmrtí mladé studentky. Její nemoc byla mor , který chytila jen ona jediná. Vypadá to, že se vydala do katakomb a odtamtud se vrátila nakažena. Jak ale tuto závažnou nemoc dostala je záhadnou a katakomby mají tak o další tajemství víc. Protože otázkou je proč jí nevarovala plačící socha dítěte, jenž tam je postavena na konci chodby. Její pláč totiž varuje před samotným morem…

Povídka na přání -Tajemný ostrov -část 2

12. září 2017 v 22:34 | Iri
Čekání jim připadalo nekonečné a kroky byli čím dál tím blíž a blíž. Se zatajeným dechem očekávali příchod neznámé osoby v jejíž pasti se ocitli . Během pár chvil se dočkali svého věznitele a málem hrůzou vykřikli .Před jejich zraky se objevil člověk jehož tvář a tělo vypadalo jako kdyby bylo vytesané z kamene. Netušili kdo to před nimi stojí a někteří z nich se to ani neměli nikdy dosvěť neboť jejich t tělem projela kopí jenž se vynořila ze zdí po té co své kopí podzvedla neznámá osoba . Avšak jeden přece jen přežil . A tím přeživším byl Albert. Kamenný muž sejmul z výpravy sít a všechna těla hodil od vody i s Albertem jenž byl jen a pouze lehce poraněn. Pak se otočil a odešel zpět do chrámu.
I když měl Albert lehké zranění nemohl plavat, neboť mu to poraněná ruka nedovila , když tu náhle ozval se jemný zpěv jenž zněl čím dál blíž a blíž. Byl překvapen, když před sebou spatřil mořskou pannu její zlaté vlasy a modré oči dominovali oválnému obličeji. Pomohla mu na břeh a opět ve vodě zmizela. Albert netušil jak si to má vysvětlit a na břehu si ošetřil krvácející ránu. Věděl , že zůstávat v chrámu by nebyl dvakrát nejlepší nápad a tak se vydal opět po ozvěně jemného zpěvu , který ho lákal k sobě.
Šel z chrámu ven okolo vodopádu až došel k zřícenině jenž byla palácem u něhož se nacházelo velké jezero a tam před sebou viděl mořskou pannu . Ona vábila ho k sobě blíž a blíž on za ní šel. Opět mu zmizela z očí avšak i přesto si všimnul , že na kraji jezera leží stará kniha. Otevřel jí tedy a dal se do jejího čtení neboť jazyk kterým byla psána byl stejný jako jazyk egypský a z knihy se dozvěděl o prokletí jenž postihlo obyvatele ostrova.
V knize bylo psáno
Před několika staletími na tomto ostrově vzkvétala dávná a vyspělá civilizace . Její obyvatelé alespoň z počátku žili v míru s okolním světem avšak to se změnilo . Když byli vynalezeny mocné zbraně na něž svět nebyl připraven. Obyvatelé ostrova začali tedy škodit svému okolí a jiným civilizacím. Nějaký čas jim to procházelo až do doby příchodu Meridy . Merida byla mladá žena jenž byla plná života ale násilí neměla ráda. Pomocí své krásy a inteligence zvedla tvůrce zbraně a přesvědčila ho aby jí zničil. Jenže v den kdy byla zničena zbraň byl i dnem kdy ve vzteku proklel Meridu do kamene sochy. Jenže kletba se obrátila proti němu a celému ostrovu jenž pohřbily vysoké vlny , které přišli se západem slunce. Zachránit se podařilo jen a pouze pár jedincům , kteří svému okolí neškodili avšak Meridu již nikdy nespatřili , neboť se proměnil částečně v kamennou bytost a mořskou pannu. Pokavad by se našel někdo odvážná a smělí: Někdo kdo by bez hany vešel do hlavního chrámu a tam se utkal v tváří tvář s kamenným strážcem jenž zničení civilizace zapříčinil a porazil ho do západu slunce. Merida by byla osvobozena a stala by se mořskou pannou zcela.
Albertovi bylo líto mořské panny a nebyl hloupý aby pochopil , že pisatel vzkazu v láhvi musel být jejím přítel a proto se rozhodl že jí pomůže. Tušil ,že proti kamennému strážci bude potřebovat štěstí a vynalézavost což naštěstí měl. V chrámu vytvořil důmyslnou past , do které kamenného může vylákal. Kamenný muž byl přesvědčen se mu nic nemůže stát avšak to byla jeho osudová chyba. Neboť v momentu kdy se již ocital u Alberta a napřahoval se svým kopím aby ho mohl zbavit člověka se past spustila a kamenného muže vhodila do vody. Jelikož byl strážce z kamene ale přesto byl i žijící bytostí během pár chvil se utopil a Albert tak Meridu vysvobodil ze zakletí. A v podobě mořské panny mohla opustit tajemný ostrov. A Alfred ? Ten se nakonec vrátil domů na voru a vše vysvětlil tak , že loď zničila bouře a on s neuvěřitelným štěstím přežil ztroskotání lodi.

Tajemný ostrov-prolog

3. září 2017 v 22:30 | Iri
Tam kde, jest moře azurové
Skrývá se dávné tajemství
Před zraky lidí skryté po celá staletí.
Tam někde v dáli v oceánu atlantském leží
Dávný ostrov , jenž se jednou za dvě staletí zjeví . A pak opět do neproniknutelné mlhy se zahalí
A vlny oceánu ho pod vodou pohřbí.
Pak oběd domovem podmořského tvorstva se stane a lidem nepřístupný bude.
Máš-li dostatek odvahy smrtelníku vydej se pátrat po tomto ostrově neboť věř že dvě staletí od posledního objevení již brzy uplynou. Vím to , neboť jsem tam sám byl . Avšak věř , že ostrov jen po omezenou dobu bude zrakům lidí ukázán a pak opět zmizí. A zmizí i s tím kdo na něm v té době bude. Víš již o jaký ostrov se jedná nebo jaké tajemství skrývá ? Nevíš a já ti to nepovím. Nemohu již dále psát. Papír dochází a voda stoupá . Mám jen pár minut na uložení papíru do láhve a pak sbohem světe měl jsem tě rád. Láhev házím do moře a sám čekám na svůj brzký konec. Již slyším jejich zpěv jenž mě vábí k nim. Jdu k nim blíž a náhle mou hrudí projede bolest. Má krev stéká po kopí jenž prochází skrze mne. Ted je mi již jasné že se nemýlila ,když mi tvrdila ,že se z tohoto ostrova nedostanu živ a já hlupák jsem jí nepomohl . Snad na tento ostrov někdo přijde a mé tělo najde a mou chybu napraví. Má poslední myšlenka patří mé přítelkyni. Ona měla celou dobu pravdu a já jí nevěřil. Sbohem Andromedu........
Poslední myšlenka neznámého dobrodruhu než zemřel patřil Andromedě , která jen mohla z povzdáli pozorovat jeho smrt. Kdyby jí poslechl a odjel když byl ještě čas než odhalil jejich tajemství mohl žít.
Až opět nastane pomalu čas ostrova bude láhev se vzkazem nalezená ale do té doby bude v bezpečí uschována a snad se najde někdo , kdo jí vysvobodí z okov dávného prokletí a z ostrova se včas dostane.

Povídka na přaní-Tajemný ostrov-info

3. září 2017 v 22:29 | Iri
Takže zde máme povídku o níž si napsala jedna ze čtenářek. Vlastně je to jen a pouze prolog a pak teprve bude první kapitola. Ale na tu si musíte počkat do příštího víkendu . Takže přeji příjemné čtení povídky nechte se unášet na vlnách fantazie.A také všem přžeji zbytek příjemnéhoé večera a snad pohotový příští týden. Mimochodem k této povídce budou i obrázky :-D
A ještě něco nevím jak moc se mi to povedlo takže fat doufám , že se vám to bude líbit a omlouvám se že to sme dávám tak pozdě v noci ale dřív to nešlo .

Život a smrt Romea a Julie -2.kap.závěr

6. ledna 2017 v 19:38 | Iri
Vyčkala momentu kdy k ní Romeo přišel a tím že si něco zapomněl v práci a vrací se proto do práce avšak sama Julie se tedy dala do realizace svého plánu. Když Romeo tedy šel za svou milenkou .

Opatrně a nenápadně se sekerou poškodila nohu u židle, kterou dala na balkon a vrátila sekeru na své místo šla připravit Romerovo oblíbené jídlo a víno k večeři. Poté co se Romeo vrátil od své milenky tvářila se Julie na něj přímo andělsky a po celý čas večeře se o něj starala a dokonce i víno mu dolévala. Romeo nic zlého netušící po dobré večeři usnul avšak ne na dlouho neboť Julie celá nešťastná Romea po hodině probudila s tím že má šílenou chuť na hrozno a protože byl Romeo opilý a rozespalý , sám od sebe se jí nabídnul že jí hrozno utrhne. Rozespalý po židli lezl když tu náhle noha od židle jeho váhu neudržela a noha od ní se odlomila a Romeo náhle rovnováhu svou ztratil. A dolů se řídil až k zemi kde při pádu vaz so zlomil. Julei nejdřív vše uklidila a pak dolů seběhla a srderyvě naříkat začala že o svou lásku a otce svého dítěte přišla. Lidé se k ní seběhli a utěšovat jí začali. Neboť těhotná a bez manžela byla ta ubohá neštastnice a vdovou se tak stala zámožnou.
Vyšetřování jenž proběhlo vše označilo za nešťastnou náhodu a Julie se vrátila zpět do Verony avšak za muže svého zde pojala Parise jenž po narození Hermiony bez vysvětlení zmizel. Mnozí si mysleli, že nesnesl pomyšlení že prvorozené dítě není jeho a tak odešel. Avšak Julie se potutelně usmívala po jeho zmizení a sklep svá tajemství nechal si . Dva roky po Parisovi si Julie vzala Harryho Potra pravého otce své dcery Hermiony a spolu žili šťastně až do smrti a ještě chlapec se jménem Sirius se jim narodil.

O 50 let později v době kdy děti byli dospělé a Julie nežila probíhala ve sklepě přestvaba a k překvapení všech zde byli nalezeny ostatky Parise. Pitva prokázala že byl otráven a že Julie ve skutečnosti byla hodnou černou vdovou a to je konec našeho příběhu

K nové povídce : Život a smrt Romea a Julie

3. ledna 2017 v 21:07 | Iri
Upozornění nevlastním Harryho Potra a ani autorká práva na něj . Povídka vznikala ve škole před několika lety jako slohovka. Profesorka si nepřála štastný konec romea a JUlie . V mém případě díky tomu vznikl konec jaký vznikl. Nevlastním ani autorská práva na Romea a Julii. Celá slohovka byla předělána tak aby dávala větčí smysl ....doufám. Užijte si čtení.

Oznamení

1. ledna 2017 v 1:56 | Iri
Tak pozor do týdne ani ne sem přiletí nová povídka.Nebo spíše konečně jsme přepsala Romea a Julie a ještě k tomu trošku i poupravila celou slohovku , takže fakt doufám že se bude líbit.Usmívající se
Vzhledem k tomu že v této rubrice mám poslední článek z 10 června ( to jako fakt ?) Tak je načase to trošku maličko napravit a totéž i u básní . No narovinu o nic nepříjdou ani čtenáři co si čtou upíří povídky i tam během tohoto měsíce přibude povídka teda spíš povídky . Upřímně u povídek do rubriky upíří povídky mám rozepsané dvě :-D. Hm ani je nemužu popsat . Sama nevím co z toho vyleze.No povídky budou a tak mizím ale ne spát nýbrž psát . Nejsem unavená a noc je přece mladá. Jen by mě zajímalo jak budu dneska vstávat no nic mizím povídky čekají , a ještě něco kdybyste tu chtěli mít povídku na přání napište mi bud do komentáře a nebo do zpráv autorovi. Pokusím se jí napsat ale na rovinu jen a pouze pokud to bude téma bez erotiky.

Oznámení

13. června 2015 v 18:56 | Iri
Milí čtenáři a čtenářky,
blogu vím, že jsme dlouho nenapsala žádnou báseň a povídku ale slibuji, že se to změní v brzké době.
Po pravdě řečeno potřebuji jen ty povídky dostat na papír, a pak do počítače v hlavě mám pár nápadu, a protože patřím mezi fanoušky upíru, tak budou zaměřené i na upíry, vlkodlaky, duchy a také celkově na nadpřirozeno. Nadpřirozeno je všude kolem nás ať něj věříme nebo ne a nebojte se o básně, též nepřijde.Smějící se
Při troše štěstí se zde objeví i možná údajný upír ale to je ve hvězdách , i když jestli ano tak doufejme , že mi nebude chtít utrhnout za povídky hlavu, ale to se snad nestane, při troše štěstí mají aspoň trošku smysl pro humor teda aspoň si to myslím .Usmívající se
Takže můžete se těšit na nové básně a povídky, ke kterým budou snad tentokrát i obrázky nebo fotografie, i když nevím jestli se dá fotit upír všude se píše něco jiného chtělo by to ověřit. Ale o teď necháme být.

Tedy vítejte na mém bloku a nechte se unášet vlastními sny, neboť ty nám dávají křídla vzlétnout a dosáhnout našich cílů.

Vectra k nakousnutí

9. října 2014 v 19:37 | Iri
Vectra k nakousnutí
Byl pozdní večer, když od ní odešel a samotnou jí zanechal uprostřed lesů na paloučku zeleném . Nebyla mu po vůli a on se rozhodl, že si najde jinou poslušnou ovečku . V jejích očí tehdy zaplál plamen pomsty , rozhodla se pomstít se mu a svou duši zaprodat ďáblu . On nic netušil a i nadále si na svém postu dělal co chtěl , šmíroval poštu ,pomlouval a lidé , jejíž důvěru si získal, zradil. Hlubokému lesu se však vyhýbal, netušil, co se s ní stalo, zanechal jí tam a ona se nevrátila domů . Snad jí roztrhali vlci, nebo tam zemřela, těžko říci, ale důležité je že o tom nikdo neví . On je víc než ostatní , on je admin ,muže vše, nebo aspoň si to myslel.
Jednoho dne se do hry zaregistrovala žena jménem Isabelle. Byla jiná než ostatní a jeho milostné návrhy odmítala . Jak šel čas získal si její důvěru, ale bez lásky a to mu vadilo . Chtěl jí, ale nešlo to . Jednoho dne se na Isabelle obrátila hráčka s jménem Sina , že šíleně miluje Vectru , že má milý hlas a jí se z něj podlamují nohy .Posledně, když jí volal, tak bohužel vytírala a jak se jí z jeho hlasu podlomily nohy dopadla v kýblu s vařící vodou , takže si omylem opařila celou zadní část těla, ale to nevadí, on jí možná zařídí plastiku , to jí prý řekl do telefonu . Ach ta láska nebeská.
Isabelle vše pověděla Vectrovi a ten udělal to, co uměl nejlépe, začal jí všude pomlouvat a se Sinou flirtovat . Ale Isabelle ubližoval, jak jen mohl a to i za pomocí Siny, která byla stejně prolezlá hnilobou , zlem a touhou ubližovat jako Vectra. Zkrátka ti dva se hledali, až se našli.
Isabele ale ublížili a ta se se vším svěřovala mumii , kterou našla v temném lese uprostřed paloučku . K jejímu překvapení, mumie promluvila a představila se jako Grasha Kočkodlaková . Svěřila se jí s jejím příběhem a tehdy Isabelle pronesla, temným hlasem plným zloby, to mu nesmí projít , proměn mě v upírku a společně se mu pomstíme. Ráda tě proměním ale k tomu musím znova povstat ten , který mě změnil v upírku , mi pověděl, že si musím udělat vývar z vlasů toho jenž mě zradil . Isabelle ujistila Grashu, že to není žádný problém, jen ať to nechá na ní . Vzala telefon a sladkým hlasem zavolala Vectrovi : Ahoj Vectro tady je Isabelle, jestli chceš můžeme se setkat a probrat tvojí prostatu , a neboj nikomu o tom neřeknu, ale jako cenu za tvou mlčenlivost chci pramen tvých vlasů , takže za půl hodiny u lesa ahoj . Vectra byl překvapen Isabellinou změnu a hned se vydal k lesu . Tam mu Isabelle prodala prostenal ,který vzala tajně z lékárničky svému otci a dostale za něj Vectorovi vlasy . Hned pospíchala domu ,kde udělala lektvar z vlasů , který dala vypít Grase, která jí pak za to proměnila v upírku . V ten moment se domem rozlehl dvojí ďábelský smích a ty dvě se dohodly, jak se pomstít Sině a Vectrovi .
Byl večer a Sině přišla sms se zněním: Cheš-li mít vectru navždy pro sebe a navždy v něm být, přijď dnes o půlnoci k Isabelle domů . Tam se dozvíš víc ,ale jemu o tom nic neříkej .
Sina se po přečtení zprávy hned vydala k Isabelle a celá nadšená poskakovala kolem jejího domu po jedné noze a představovala si při tom Vectru jak spolu myjí v myčce nádobí a uklízí koupelnu . Při té představě jí vyrušil Isabellin hlas: jdeš dál nebo tu budeš dělat šaška ?? Já jdu dál . Oki Vectra už tu je čeká na tebe ve sklepě, ale takto jít oblečená a špinavá nemůžeš, běž se vykoupat . Sina šla poslušně, jak pejsek vyplnit rozkaz ,co dostala a Isabelle si šla brousit kuchyňský nůž.
O pár minut později vešla Sina v saténovém župánku do sklepa odkud se ozval jen jediný výkřik. Sina ležela v kaluži krve bez hlavy, která se zakutálela k nohám Grashi. Která s andělským úsměvem svírala v ruce sekyru, ze které kapala Sinina vzácná krev, která chutnala po vanilce. Podle GRashy.
Siny tělo rozporcovaly pomocí kuchyňského nože a udělali z ní pro Vectru dobré masové koláčky a řízečky hezky prsní a k tomu omáčku , polévku a mozek na způsob květákového mozečku mňam .
Po této přípravě o půlnoci pípla Vectrovoi zpráva se zněním : Milý vectro sina chce s tebou splynout v jedno tělo, dnes mi to řekla . Přijd ke mně domů, udělala ti tu večeři a celá žhavá na tebe čeká ve sklepě . Ahoj tvá navždy milujicí Isabelle .
Vetcra nemeškal a vydal se k Isabelle domů, ta ho s milou tváří přivítala a poslala do koupelny, aby s nejdříve vykoupal . Mezitím se Grasha převlékla a přichystala si železnou pannu na Vectru. Vectra přišel dolu a chtěl jít hned od sklepa, ale Isabelle ho zastavila se sladkými úsměvem a andělským výrazem v očích : ale vectro to nemůžeš, přece se nejdřív najíš ,věř, že Sina to pro tebe udělala s láskou. Poté co vectra vše snědl a chválil sinu, jaká je šikovná kuchařka sešel do sklepení, ale tam byla tma. Měl divný pocit . Bál se . Nevěděl proč a hledal světlo .Rozsvítil světlo a náhle jí spatřil . Hrůza obešla jeho tělem a vlasy se mu postavily hrůzou na hlavě. Já, já, ty, přece, vykoktal . Ale ano drahoušku, jsem to já a jak ti chutnala Sina ? Sina ona přece tu měla být . O ano vectro, ona je v tobě navždy, že Isabelle . Jistěže, sám říkal, že to chutná úžasně a tak známě, byla to Sina . Neeeeeeeeeeeee, vykřikl vectra a pokoušel se utéct, ale nešlo to . Obě upírky se na něj vrhly a zlomili mu vaz ,aby nepřišly ani o kapku jeho krve a omylem ho neproměnily, nacpaly jeho tělo do železné panny, odkud tekla krev vectry, která chutnala po jahodách . Obě upírky si podaly ruce a rozhodly se vectru vyběhat . Pak se vrátily a ze zbytku udělaly koláče ,které daly ochutnat všem hráčům ve hře .Všem chutnali a všichni shodně tvrdili, že takovou dobrotu v životě nejedli. O Vectru a Sinu se nikdo nezajímal, se snědením kolačků na oba všichni zapomněli . A naše milé upírky si vesele od teď prozpěvují a pomáhají týraným ženám, jejichž manželé záhadně mizí v útrobách Isabellenino domu.

Literární soutěž

25. září 2013 v 21:21 | Iri
Setkání s literární postavou
Vlad Tepeš
Předurčena do hrobu
Setkání s upírem
Byl pozdní večer, když vítr vál a v korunách stromů se k sobě sýkorky tiskly .Neboť venku bouře řádila . Ulicí temnou, temný stín v tichosti se pohyboval. U domu zastavil se a zaklepal . Klepaní tiché rozléhalo se po domě .
Vydala jsem se otevřít dveře a na prahu stál muž, ruce zjizvené a oči zeleně svítící. To je sice moc hezké, ale proč na mě blikáte zelenýma očima ? To máte nějaké potíže s kontaktními čočkami ? Ne nemám, mohla by si mě pustit dál ? Potřebuji si zavolat . Dobrá pojďte tedy dál , ale smíte jen a pouze do chodby dál ne, neboť mám nemocnou kočku a ta nemá ráda lidi a ani upíry . Překvapeně se na mě podíval a z úst se mu vydrala překvapená otázka :" Jak si to zatraceně poznala ? Neměla si vůbec nic vnímat, vždyť jsem tě zhypnotizoval . Proboha to snad ne, hluchý upír, to se hned tak nevidí Pane upírečku pojďte dál. Hele jaké upírečku? Zatraceně jsem upír, měla by ses mě bát . Tak pojď dál upíre a dáš si se mnou čaj . Jakou příchuť máš rád ? Mám tu mátový čaj, broskvový , zelený, čokoládový , černý a citronový.
To se mi snad zdá ty by ses mě měla bát. Víš kdo jsem ? Jo jo jasně upír , velký, silný, rychlý praštěný. Co si to říkala ? Ehm pardon chtěla sem říci hezký ,velký, silný ,rychlý a praštěný.
Už zase to slovo praštěný :Jak to že mě považuješ za praštěného ? Víš kdo jsem , já jsme Vlad Tepeš neboli Hrabě Drácula. Hm vážně ? Já myslela že hrabě Drácula je starej dědek a ne dvacetipětiletý muž.
Tohle bude problém můžu si tedy od tebe zavolat ? Jistěže ano, ale člověk by si myslel, že upíři znají pojem mobilní telefon já tu totiž telegraf a takový ten starodávný telefon nemám .Ach ovšem že slovo mobil znám, ale došla mi baterka, takže smím si zavolat od tebe z mobilu prosím ? Jistěže ano, ale pak si se mnou dáš čaj .Fajn dám si s tebou čaj , ok bezva tak pojď dál mám nemocnou kočku a dej si pozor na hlavu. Jak sem už jednou říkala moje kočka nemá ráda cizí lidi a u upíru nevím jestli udělá vyjímku a mimochodem sání krve zakázáno . Tvůj dům, tvá pravidla. Ahoj Bonnesi tady Vlad mám dva problémy, první město Dubí je zamořené upíry, kteří si zde chtějí udělat armádu a druhý je velice vážný, je zde dívka, na kterou neplatí mé schopnosti .Takže mě najdeš u ní doma zítra.
Bezva tak proto máme ve škole prázdniny, ze všech učitelů jsou upíři .Hurá, upíří prázdniny přicházejí. Takže Vlade mám na tebe pár otázek dělám na tebe referát, takže je pravda že si sadista ,masochista, diktátor ,tyran a vraždící maniak ? Ne. Kde si to našla? No na wikipedii . Jak se vlastně jmenuješ . Do toho ti nic není a promiň musím jít ve škole máme dnes půlnoční překvapení.

Odejít jsem chtěla on mě nepustil neboť nechtěl, abych se stala upírkou, od té doby nade mnou drží ochrannou ruku, nebo spíše verzi ale ochrana svědků od upírů, kdy vás vážně nikdo nezabije a už vůbec ne, když se stanete přítelkyní samotářského upíra který může kohokoliv nechat shořet na popel i na dálku jojo upír pyrotechnik to je věc.

uvod+nazev

16. listopadu 2012 v 20:51 | Iri
Takže lidičky po dlouhé době náká povídka takže je udělaná na motiv scifi a nechala jsem se inspirovat sg serialem a jen doufam že nikomu nebude vadit použití přezdívky. Ale stejně sem nechodíUsmívající se
Tak užijte si hezky povídku

Záhada planety Andory
Utíkala lesem bosá utíkala a nevěděla kam.Jen jedno ji bylo jasné že tomu asi
neuteče.O kořen stromu zakopla na zem spadla a již nevstala neboť temným stín její výkřik pohltil.Nedaleko místa se nacházel tábor dávných bojovníků.Jeden z nich snad myslel si že výkřik dívčí slyšel tak do míst temných vydal se sám ale nic tam nenašel.Proto do tábora se vrátil ke svím přátelům,a u ohně nočního vyprávěl jim co se mu dnes stalo.
Jeden z nich však vstal a s očima žhnoucími ,hlasem hlubokým,všem oznámil: Jsme na planetě Andora kdysi zde žili lidé ale již delší čas se nikdo z nich okolním civilizacím žijícím na planetách neozval neboť všichni do jednoho zmizeli a mi máme za úkol zjisti co se jim stalo .Proto navrhuji vydat se zítra po ránu na místo odkud slyšel slyšel Zoat dívčí vykřik.
Pravdu máš Jamile ale nevadí ti že vůdcem jsem ja?Ale no tak Majo nečil se hned a tu radost mi dopřej pro jednou .Ty náš malí Májičku.Ja jsem MAJO!!!!!!! A ne Majíček.Dobrá Májo tak se hned nečil tak seš holt Majo. Dobrá tak se mi to líbí a teď hezky všichni do hajan do postýlek alias spacáku. A tak všichni v temné noci kdy jen ohen blábola za obecného veselí ke spánku uhlehly netušíci o nebezpečím blízkém.
Příštího dne se celá skupina bojovníků vydala k místu odkud Zoat slyšel výkřik ,nikoho a a nic tam ale nenašli.
Netušili však že je z houští křovin křovin pozorují dvě oči které si podkopávali
tiše a rychle tunel pod jednoho z nich,aby ho do temnot stáhnout mohli .Nic netušící bojovníci pátrali a hledali dál když tu náhle výkřik ze svého středu zaslechli a zhrůzou zjistili že jeden z nich do země se propad.Ostatní zhruzou stáli očima s rozevřenýma do kořán dívajicí se do černé jámy hluboké avšak Majo jenž nejblíž stál do jamy vrhnout pro jedno z nich se chtěl v tu chvíli ho čísi dvě ruce zezadu zachytili a ke skoku mu zabránili ,nebot se za ním ozval hlas známí :Nejdříve se musíme vrádit do tábora Majo abychom se připravili a pak se tam dolů pro něj vydáme on je silný a rozumný ví že se pro něj vydáme.
Skupina se tedy vydala se zachmuřenými výrazy do dábora neboť jeden z nich chyběl a oni netušili co se mu mohlo stát ale všichni si uvědomovlai že Jamil úravdu má a připravit se musí na co je čeká.
Mezitím se Zoat z pádu zpamatovala ze šoku z pádu avšak všimnul si že je obklíčen a sám nemá naději ze zajetí dostat se:Přesto že se netvorum snažil vytrhnout a uteci jim bylo to zbytečné protože byli příloš silní .Jen dvakrát se mu je pohlédnout podařilo neboť ve stínu zlryti byli a jejich podoba prazvláštní zdála se být .Připomínali křížence Unase,Bala a simbionta.I když jejich podoba byla děsivá pokoušel se zoufale utéci ale to se mu nepodařilo a do temné kobky uvrhnut byl ,ke svému překavpení zjistil že se zde nenachází sám . Podařilo se mu zahlédnout drobnou postavu která se v koutě krčila on však byl zvědaví a potichu se k postavě přibližoval ze zadu aby ji mohl překvapit budeli to nepřítel
ke svému překvapení zjistil že je to malá holčička plačící nad ohldanými kostry lidí .Zeptal se ji kdo je a snažil se ji utěšit neboť jasné mu bylo čí výkřik slyšel.
Mezitím se dozvěděll že se maličká jmenuje Adrianka a je poslední žijicí obyvatelkou teto planety protože všechny ostatní obyvatele byli sežráni a vyjimkou nebyli ani její rodiče které si nestvury dali s brusinkovou omačkouz a houskovím knedlíkem.Zoat se pokoušel maličkou utěšit a řekl ji že pomoct je již na cestě neboť on tu není sám a pochazí ze skupiny davných bojovníku jinak řečeno tokrum .
Mezitím se celá skupina bojovníku vracela k jámně aby se do ni mohli spusti a dojít si pro jednoho z nich jehož osud neznali.Všichni po jednom za sebou naskakali do jamy která vedla do tunelu. Netušili však o nebezpečí číhajicí ve stínech v tunelu které je vidělo a pozorovalo.Temný stín jenž potichu se blížil za nimi a nejslabší obět si vybral již byla to družka jednoho z nich.Zeiklied která netušila o nebezpečí z ničeho nic náhle vykřikla neboť dvě ruce do temnot tunelu jí tahly však koalista nečekal a sekerou kterou u sebe měl obě ruce jenž ji do tunelu táhly usekl v tu chvíli se na celou skupinu vrhly nepřátele kteří se skrývaly a svého druha jenž zabili pomstíchtěli. Natal krvavý a krutý boj při kterém vudce Maja přišel malem dvakrát o hlavu protože pozor si nedával a příšerka mu ji malem ukousla(to by si pochutnala mna,mnam)
Po boji kdy nechali jen jednu naživu prohlásil Majo moudře že je budou nazívat
Balosimbionunas.Tento jediný žijicí Balosimbiounas je musel zavést do kobky kde věznili Zoata .Když tam však přišli naskytla se jim velmi komická podívaná protože Zoat se pokoušelneudpěšně byrazit mříže,vyhodit mříže do povětří s granatem který u sebe našel nahodou a pod hrabat se pod mřížemi aby otam tud dostal seba a Adrianku,která kolem skákala a vesele volala Tam ne tam nehrabej tam jsou schnilí mrtvoli a tamzas uzený netopíři.
Tímto pohledem se heště chvíli kochali a pak teprve pustili Zoata a maličkou ven.M9sto nich tam však zavřeli Balosimbionunase a společně se do tábora vrátili odkud odlétly s mateřkou lodí zpět na svou planetu neboť se z maličké Adrianky rozhodli vychovat pravou tokru.

Červená Karkulka avšak trošku jinak

25. června 2012 v 19:18 | Iri

Konečné rozhodnutí

Ondra mezitím čekal ve sklepě na Karlkulku, kam za ním Karkulka přišla a řekla mu: Ondro máš pravdu David nební nemocný. Posad se a ja ti povím proč tu David není ,dostal jedničku a naštval mě ,víš ja jsem kříženec vlkodlaka ,upíra a čarodějnice. Má matka byla z části vlkodlak a čarodějnice a můj otec je upír. Otec mě nechtěl a tak mě dali do siročince, v siročinci mi sestra předtsavená odmitla říct pravdu a tak jsem ji omylem zabila. David mě naštval že dostal lepší znamku než ja v diktatu a tak jsem ho snědla byl dobrej ale moc těžkej v žaludku . Ale protože to víš ted i ty nezbíva mi nic jiného než se tě zbavit .Jen co to pronesla vrhla se na Ondru a vysála mu krev . Jeho tělo potom schovala ve škole do skříně. Okud ho potom vyndala a donesla do siročince kde si ho zarámovala a pověsila nad postel pro případ že by se změnil v upíra.
Příští den omluvila ve škole Ondru že je nemocný a šla si sednout na místo. Avšak po měsící to bylo všem podeřzelé a proto se Karlkulka rozhodla vytvořit jejich dvojníky ovšem že byli jménem chytří a měli horší známky. Karkulka sice dospěla ale lidé se ztráceli a pak zde chodili jejich dvojníci a sama Karlkulka se rozhodla starat o děti ze siročince.
Konec

Červená Karkulka avšak trošku jinak

7. dubna 2012 v 13:22 | Irí
Schůzka se zajímavým následkem
Na schůzku s Davidem si připravila proutěný košíček, do kterého si dala pár věcí. Poté se šla ještě upravit a pak se v noci sešla s Davidem na hřbitově a řekla mu: Davide ty se posad na tu deku on se na tu deku se posadil. V ten moment se Karkulka na Davida vrhla a vytrhla mu zaživa srdce z hrudi. Poté co tento čin vykonala se na Davida podívala a s klidním hlasem pronesla: Tak Davide to máš za tu jedničku z diktátu.
Po tomto proslovu si vzala do ruky košíček ze kterého vyndala motorovou pilu, nůž a pytlíky . S pilou rozřezala tělo na malé kousky které pečlivě uklidila do pytlíčku. Poté co vše udělala na hřbitově uklidila a šla si připravit Davida na paprice, mozek udělala na způsob květákového mozečku a ze srdce si udělala řízek poté co se najedla, šla svého spolužáka vyběhat aby ji neležel v žaludku. Poté co se znova vrátila do sirotčince z běhu šla uložit malé děti spát, aby mohla pohřbít Davidovi kosti na zahradě.

Příští den šla do školy, a protože měla službu nahlásila paní profesorce Kohoutkové, že má David spalničky a neštovice v jednom. Avšak s čím nepočítala byl Davidův kamarád Ondra , kterému to bylo divné neboť včera s Davidem mluvil a ten mu pověděl, že se má setkat s Karkulkou v noci na hřbitově. Proto se ji na to šel zeptat. Karkulko co je s Davidem vždyť byl včera v pořádku a ještě se chlubil že má s tebou schůzku. Opravdu? Předstírala Karkulka překvapení. Víš já ho včera neviděla ale, jestli chceš, můžeme si o tom před odpoletkou promluvit ve sklepě co ty na to? Dobrá odpověděl Ondra tak dneska před odpoletkou ve sklepě. Všechny hodiny uplynuly rychle a hodinová přestávka před odpoletkou právě začala Karkulka šla do sklepa kde na ní měl čekat Ondra který je pro ní velmi nebezpečný a ona to velmi dobře věděla

Červená Karkulka avšak trošku jinak

6. dubna 2012 v 21:43 | Irí
Žila, byla jedna malá holčička, která se jmenovala Karkulka. Karkulka nevěděla, že je kříženec vlkodlaka, upíra a čarodějnice, nevěděla to, neboť ji její rodiče dali do sirotčince a zde také začíná její příběh.
Když bylo Karkulce patnáct let, začala chodit na Karlovu univerzitu. Všichni obdivovali jaká je krásná a chytrá. Hned první školní den se ve škole začlenila mezi nejlepší studenty. Uměla velmi dobře psát a počítat. Jednoho dne se však stalo, že dostala z diktátu trojku a její spolužák David dostal jedničku z toho samého diktátu od paní profesorky Kohoutkové.
Tehdy Karkulka dostala zvláštní nápad, který se rozhodla ihned uskutečnit. Poprvé zašla za svým spolužákem Davidem a svůdným úsměvem se ho zeptala: Davide ty jsi tak úžasný, chytrý a hezky. Nechtěl bys jít dneska se mnou v noci na hřbitov?
Ale jistěže ano odpověděl David bez zaváhaných. Moc rád s tebou půjdu dneska večer na hřbitov mám vzít sebou deku a svíčky?
Ano Davide to vím tak v noci na hřbitově a pokud možno nikomu to neříkej měj se hezky už musím jít. Odpověděla Karkulka a znova se na něho svůdně usmála.
Po škole se Karkulka vydala do sirotčince, kde bydlela ale, místo aby šla do svého pokoje se vydala za sestrou Představenou. Pojď dál řekla sestra představená když uslyšela jemné zaklepaní. Co si přeješ, Karkulko? Já sestro Představená, chtěla bych vědět, kdo jsou mí rodiče. Karkulko již jednou jsem ti řekla , že ti nemohu říci, kdo jsou tví praví rodiče. Ale sestro Představená já to musím vědět vykřikla Karkulka a v ten moment se proměnila a omylem rozsápala sestru Představenou. Poté co si uvědomila, co udělala se velmi zastyděla a pohřbila sestru Představenou a poté vše uklidila, aby nikdo nic nepoznal. Když měla vše uklízené šla se připravit na schůzku s Davidem.
 
 

Reklama

Rubriky