Povídky na téma upíři

Lenobiim slib

Včera v 20:00 | Iri
HA , a zde máte , milé děti noci slíbenou recenzi ze včerejšího článku :-D.
Nebojte se povídky taky budou ale ne dnes a nelekejte se , že to není recenze na noční lovce ,ale pochopte prosím , že tato kniha přímo sváděla k přečtení a pak k napsání recenze , sláva knihovnám , život bez knih no to si fakt nedovedu představit. A co že je to za knihu , která tak dokázala zaujmout. No připouštím je to novela ale zbytek si přečtěte v následujících řádcích.
Lenobiim slib
Autorka P.C. CAstová
Menší info o knize- Novela k sérii škola noci
Lenobiim slib je smutný příběh , v němž nechybí láska , napětí , smutek a dobrodružství. Děj této knihy zavádí čtenáře do Francie do roku 1788 , kdy musí teprve 17 letá dívka Lenobi a Whitehallová opustit svou matku aby unikla před sadistickým biskupem , který touží po její nevinnosti. Její matka si toto nebezpečí uvědomuje a proto svou dceru posílá převlečenou za její nevlastní setru , která zemřela na nemoc na loď , která měla původně manželskou dceru odvést za jejím budoucím manželem , neboť hlavní hrdinka je nemanželské dítě francouzského barona .
Na lodi se setkává s mužem jménem Martin , do kterého se zamiluje ale zároveň se ocitá v nebezpečí ,neboť biskup byl poslán lodí též do Nové Francie, kde odhaluje její podvod celé lod,i jenže nepočítal s tím že by mohla mít ochránce jak na lodi tak i mimo loď. V Nové Francii sehlavní hrdinka setkává s upírkou , která jí označí za nové dítě noci a aby toho nebylo málo tak i z Martina se vyklube upír . Oba se mají vydat do školy noci bohužel jejich plány zkříží biskup , který nechápe , že na Lenobii nemá žádné právo ……
A jestli jste zvědavý jak to dopadne tak si přečtete knihu .
Připouštím , že , Školu noci jsem si četla ale je to už celkem dlouhá doba a na novelu jsem narazila pouhou náhodou před několika dny ale teď je čas na názor. Kniha je zpočátku zajímavá pak nudná a na konci zajímá s koncem , který mě štve. Tak trošku jsem si pro hlavní hrdiny představovala jiný konec.
Plus pro autorku je že jsme zpočátku netušila co je Martin zač , bohužel i později to nebylo zcela jasné i když pokud jste pozorným čtenářem tak pak pochopíte co odhalilo fakt , že je Martin upír.
Což mohla autorka aspoň trošku zvýraznit .Kniha je čtivá až na místa kdy je dokonale nezáživná ale to se přežít ještě dá. No nepřítel byl také dobře popsán jen mi stále není jasné jak přišel k jistým dovednostem a to je celkem škoda.
A co mi na celé knize vadilo ? No rozhodně nezáživná místa neboť chvilku trvalo než se tam něco začalo dít a pak jedna část konce , který by se dal dokonce označit i za otevřený.
Jinak knihu doporučuji všem co mají rádi oddechové čtení a při čtení si s velkou radostí odpočinout. A jestli jste zvědavý proč kniha nese název Lenobiim slib , tak si jí odopravdy přečtete já vám to nepovím S vyplazeným jazykem

Noční procházka

11. února 2018 v 21:33 | Iri
Měsíční paprsky krajinu noční ozáří když luna vyjde a stíny se prodlouží . V jejich temnotě se rudé oči rozráží, neboť upírka Alexandra ven se vydává a do lesa vchází . Naslouchá klidnému spánku zvířat a též poslouchá zvuky jenž vydává život nočních tvorů a dravců. Tichý šelest křídel sovy, jenž ve smrtelném objetí svou kořist uchvátí. Neslyšní let netopýru , kteří svou nic netušící kořist hledají. Jemný noční vánek, jenž noční píseň v korunách stromu tiše zpívá a tiché našlapování lišky, která svá mláďata na pár okamžiků opouští a na lov se vydává, aby rodinu svou nakrmila.
Alexandra přírodě naslouchá a vůni lesa cítí. Avšak klidem , který všude panuje se nedá ukolébat a stále ostražitě okolí své pozoruje. Ví, že ostražitost je na místě, neboť včera zde našla několik pytláckých pastí, které ihned zničila. Nevěděla jistě, zdali najde nové pasti a nebo snad narazí na člověka , který je nastražil aby se do nich lesní zvěř chytla ale i tak se pro jistotu rozhodla pro noční procházku v lese. Byla již půlnoc a les byl stále tichý, když Alexandra náhle zaslechla lidské kroky a tlukot srdce. Tiše a nenápadně se vydala do míst, odkud kroky přicházeli a skrytá ve stínech pozoroval svou budoucí večeři. Byl to muž kolem 30 let sportovní postavy v maskáčovém oblečení a s plešatou hlavou. Od, které se odráželo do okolí měsíční světlo.
Alexandra chvíli muže pozorovala, jak klade pasti a oka na divokou zvěř a pak se rozhodla vystoupit ze stínu stromů. K muži se přibližovala rychle ale tiše a přitom se na její tváři objevil zlomyslný úsměv, který odhalil dva ostré špičáky. Jemně ale rozhodně položila svou ruku na mužovo rameno. Pytlák žádný dotyk či vyrušení neočekával a tak sebou při tomto nečekaném dotyku trhnul a prudce se otočil. Díky tomu oba stanuli naproti sobě. Tváří v tvář. Pytlák se díval poněkud překvapeně na ženu před sebou, neboť ho ani ve snu nenapadlo, že by zde mohl někoho potkat. Nechtěl žádnou svědkyni ohledně svého pytlačení a tak se jí rozhodl zbavit.
Zaútočil na ženu před sebou s nožem , který si nenápadně vyndal z pouzdra u kalhot ale netrefil se ke svému údivu , neboť žena před ním byla během chvilky na jiném místě. Zmateně se na ní díval a snažil se pochopit, jak to udělala, ale žádné vysvětlení ho nenapadlo. Chtěl na ní opět zaútočit ale k jeho útoku již nedošlo. Nůž mu vyrazila z ruky během chvilky a v ten samí moment se ozvalo v ruce i křupnutí kosti jak se zlomila. Vyděšeně se na ní podíval a vykoktal : " Cco , zattraceně jsi zač? " Při této větě začal i pomalu couvat dozadu tak aby na ní stále viděl. V duchu se snažil vybavit vše co věděl o hejkalech a lesních vílách . Ale ani v jednom případě si nevybavil nic o tom že by víl y či hejkalové měli mít delší ostré špičáky , kterých si všiml po tom co po něm mladá žena hodila poněkud zlomyslný úsměv , ve kterém se při světle luny odrazily delší ostré špičáky.
"Co jsem zač , se ptáš ? Proč vy lidé jste tak nechápaví ? A nebo seš ty tak natrvdlý , že nepoznáš upírku ??
Odpověděla mu Alexandra a dál se k němu přibližovala. Podle tepu jeho srdce usoudila, že se muž pokusí za chvilku utéct. A také se ve svém úsudku nezmýlila.
Pytlák se doopravdy otočil k Alexandře zády a chystal se na útěk, jenže ke své smůle narazil do stromu , který stál přímo před ním . A spadl do trávy. Ihned se zvedl proto ze země a dal se opět na útěk, avšak tentokrát si dával dobrý pozor aby do ničeho nenarazil. Celou dobu co utíkal se snažil postřehnout zvuk běžící Alexandry za ním, ale nic neslyšel. V duchu si odechnul úlevou a zastavil se u jednoho ze stromu , aby se mohl trochy vydýchat.
Jenže náhle za sebou uslyšel praskot větviček a když se otočil , uviděl jen a pouze rudě zářící oči ve stínu. Myslel si , že je to nějaká zvěř a tak šel blíže. Jenže oči tam náhle nebyli a hned za jeho zády se ozvalo jizlivé zvolání : "Překvapení!"
Chtěl se otočit ale již to bylo zbytečné . Alexandra ho uvěznila ve smrtícím objetí a své tesáky ponořila do zmítající se oběti. Z jejíž úst vyšel poslední vyděšený výkřik. Poté co se napila jeho krve, vykopala dostatečně hluboký hrob v lese do , kterého hodila pytlákovo tělo aby ho mohla zakopat suchým listí překrýt hrob aby nikdo nic nepoznal. A poté se vydala zničit veškeré pytlácké pasti, co se v lese nacházeli.
Potom se vrátila domu a z okna pozorovala východ slunce, jenž ozářilo celou krajinu a probouzel veškeré obyvatele lesa. Dokonce i ptáčci zpěváčci začali zpívat a noční tvorové se ukládali ke spánku a stejně i tak Alexandr si šla do své postele lehnout a nechat se unášet klidným spánkem do příštího večera.

Upozornění-uvod k nové povídce

10. února 2018 v 23:02 | Iri
Ne a ne a nejde to nechávat tuto rubriku déle bez povídky. To není vůči vám fér milé děti noci. Jestliže mám obavy jednu povídku vydat tak napíši jinou a tamtu vydám, až se ozve jistá osůbka. A mezitím si můžete přečíst jinou a akorát kapánek kratší. Což snad teda doufám nevadí a připouštím, že momentálně i s psaním následující povídky mohu hodit, některé starosti za hlavu a plně se ponořit do příběhu. Který se vám snad bude líbit. Jen nechápu, proč dělám teď tak dlouhý a celkem zbytečný úvod i když tenhle víkend kupodivu vyjdou hned povídky dvě. Jedna dneska a zítra další. Ke které si čtete možná již dnes úvod anebo spíše menší upozornění a také omlouvám se , že dnes vyšli příspěvky tak pozdě ale snad vám to nevadí. A doopravdy zítra tu na vás vykoukne nová povídka. Tak doufám , že z ní budete mít aspoň trošku radost. Jen přece není psaná na poslední chvíli ale mě se fakt nechce ještě spát a tak místo toho budu pro vás psát povídku . A také nečekaně přišla inspirace.
S přáním klidného víkendu

Vaše Irí

Pro děti noci

3. února 2018 v 23:33 | Iri
Milé , děti noci,
snad se nezlobíte , že zatím nevyšla povídka ale pravda je taková , že povídka je napsaná již delší čas ale já ……..No mám strach nebo spíše starosti , zdali se bude líbit neboť mi trvala celkem dost dlouho napsat. Zkrátka mám ,strach , že se nebude líbit. Protože , má 15 stran ve wordu a já nejsem si jistá zdali je to dostatečně dobré a jestli se bude líbit. Asi poprosím jistou osůbku aby se na ní mrkla . Protože se obavám , že jí jinak doopravdy nevydám i když možná jo no uvidím.
I když je možné , že vyjde v této rubrice před povídkou ještě něco jiného. Takže nebojte se příští víkend rozhodně něco vyjde a možná i tento. Vlastně tento víkend taky , tento článek. Takže doopravdy se vám moc omlouvám ale zkrátka někdy v sobě musím překonat tu část , která se bojí , že se to nikomu nebude líbit, i když doufám v pravý opak.
Jinak vám všem přeji příjemně prožitý víkend.
Vaše Irí
Ps
Vážně se omlouvám ale doopravdy povídka vyjde jakmile si budu jistá , že je v pořádku. Ono tu jde totiž i tak trošku o pravopis.

Jednou nohou v hrobě-recnze

28. ledna 2018 v 20:24 | Iri
Tato recenze vznikla hlavně díky tomu , že nevím co jiného pro dnešek vydat a nebo napsat. A také proto , že tuto rubriku nechci nechat bez příspěvku. Takže doufám , že se bude následující recenze líbit.
Jednou nohou v hrobě
Autorka : Jeaniene Frost
Jednou nohou v hrobě je druhý díl ze série Noční lovci . V tomto díle se opět setkáváme s poloviční upírkou Cat a s upířím mistrem Bonnesem co jí vycvičil . Cat a Bonnes mají mezi sebou nevyřešený problém , který budou muset vyřešit. Zároveň se zde objeví i dva noví upíří . Jeden upír z dob samotného Egypta z éry faraonu Menscheres a druhý upír jenž Bonese stvořil Ian jo a taky další pár upírů ale přece vás nebudu připravovat o překvapení že ?
Cat 4 roky neslyšela o Bonesovi , který jí neúspěšně hledá. Jejich cesty se opět zkříží díky Caitině kamarádce Denise a jejímu snoubenci , který je kamarádem Bonese a , kterému jde bonez zadružbu stejně jak Cat jde za družičku své kamarádce. Díky tomuto se opět oba shledají . Jak vyřešení své problémy a budou moci být spolu ? Když Cat hrozí nebezpečí a zároveň po ní zatoužil i Ian jenž je Bonesovým mistrem ? Kdo získá její srdce a hlavně jakým způsobem ? A jakou roli ve všem sehraje Menscheres a kdo je ve skutečnosti Don ? Je to doopravdy jen a pouze její zaměstnavatel a nebo je to jinak než se na první pohled zdá ? A hlavně setká se Cat se svým otcem a jaké bude jejich sekání ?
I druhý díl je čtivý a jediný mínus je snad v tom , že je to moc krátké asi tak kolem300 stran jen jestli si to správně pamatuji. Kniha je zajímavá a příběh v ní též. Je tam dobrodružství napětí a zajímavá zápletka, která se dotýká i Caitiny rodiny. Rozhodně doporučuji knihu ke čtení , všem , kterým je 18 a více let.

Jinak co se autorce podle mě moc dobře povedlo je to jak se postavy vyvíjejí a vztahy mezi nimi. Je to dobrá kniha na oddech a také dokáže místama hodně pobavit. Hlavně za to může smysl pro humor hlavních postav a jejich reakce na různé momenty a situace. No knihu doporučuji si přečíst , jen počítejte s tím je že jí mají jen a pouze v knihovnách bohužel.

Uplněk

6. ledna 2018 v 20:05 | Iri

Uvodní obrázek pro upíři povídky

6. ledna 2018 v 20:00 | Iri
Sliby se mají plnit a tak zde máme nový uvodí obrázek do upířích povídek. Takže se vám snad bude líbit a také doufám , že vás potěší nejnovější příspěvky co se chystají.
S láskou vaše Irí
ps
Nezapomenete že povídky jsou psány s fantazií , a že jakékoliv jejich kopírování je zakázáno bez souhlasu autorky.

je to dobré ??

Pro děti noci

31. prosince 2017 v 20:50 | Iri
Milé děti noci,
Rok se s rokem sešel a já mám pro vás milou zprávu a správně bych si měla nafackovat , že mě to nenapadlo dříve .
Všichni víte že upíří povídky mají úvodní článek , kdo z vás si ho nečetl či četl nevím . Je to článek z roku 2016 a bohužel musím konstatovat , že je na čase udělat nový úvodní obrázek . Ano text zůstane stejný u něj moc chyb nevidím ale v tom obrázku ??? Zajímalo by mě kam jsem dala oči nebo nač jsem myslela . Obrázek se mi zdá poněkud odfláknutý takže padlo rozhodnutí tuto chybu napravit. Vím nestává se to moc často ale sem tam se to zkrátka stane. Takže jestli na vás vypadne v upířích povídkách obrázek měsíce a slunce nelekejte se. Jedná se jen a pouze o napravení chyby. Ale ono na vás těch věcí vypadne vícero.Rozpačitý
Zároveň bych vám chtěla poděkovat za vaší přízeň a doufám , že jí zachováte tomuto blogu i celý příští rok a také vám všem přeji šťastný nový rok 2018 a aspoň ať ho máte pokavad to půjde klidný.
S přáním šťastného nového roku

Vaše Irí
ps však te nto rok na blogu vyjde ještě jeden článek ale o něoc později nežli tentoUsmívající se

Vánoční přání

24. prosince 2017 v 20:00 | Iri

Vánoční čas aneb dárek pro vás upíři a upírky

24. prosince 2017 v 20:00 | Iri
Po roce vánoce opět zavítali mezi nás a nastal vánoční čas. Pro mě zároveň i milá možnost jak vás aspoň trošku v tento čas potěšit, kterou jsem udělala s radostí a sem tam i s menším dilema co a jak napsat či nakreslit. Takže mám zde pro vás milí, upíři a upírky, menší dáreček. Vím mnoho to není ale snad vás to potěší aspoň trošičku. A ještě jednou vám všem přeji veselé a šťastné vánoce .
Byl pozdní večer, a venku chumelilo. Sníh zakrýval střechy domu a větve stromu , jenž tiše pod jeho vahou naříkaly. Měsíc se schovával za mraky .A přesto se v tomto nečase rozhodlo pár upíru vydat ke krmelcům aby tam zvířata aspoň něco našla k jídlu. Věděli , že až se vrátí zpět domů , tak že je žádné překvapení nečeká no aspoň si to mysleli.
Nikdo z nich nemohl tušit ,co se zrodilo za nápad v hlavě Alexandry . Díky jejímu návrhu se hned začal dům po tom co odešlo pár upíru ke krmelci vánočně zdobit. Dokonce byl donesen i živý smrk v květináči. Jeho zelené větve zdobily tmavě modré vánoční ozdoby se stříbrnými hvězdami a zlaté ozdoby s ornamenty či kresbou zasněžené krajiny. Nechybě ani sklené drobné lucerny a špičku vánočního stromku zdobila zlatá hvězda. Všude po domě se věšelo jmelí většinou ve své přirozené barvě ale někdy se dalo chvilkama zahládnout i zlaté jmelí. Všude vládla dobrá nálada.
Vánočnímu stolu dominovala rudá vánoční růže a v krbu blábolal oheň . Celý dům byl vánočně vyzdoben a všichni byli přesvědčeni , že je dnešního dne nemůže již nic překvapit. Ale bylo tomu tak i ve skutečnosti ?
Mezitím došla jedna skupina upíru ke krmelci, který začali plnit se vším co donesli a také šli a rozvěsili po stromech lojové koule. Jejich práce byla korunovaná úspěchem , když náhle zaslechli slabé žalostné mňoukání a kňučení. Vydali se tedy po zvucích a ke svému překvapení našli pod sněhem v krabici štěňátko s koťátkem. Štěne bylo černé barvy a na čele mělo bílou hvězdu. Koťátko bylo celé černé , až na konec paciček a ocásku , které byli bílé. Pro upíru to nebylo těžké rozhodnutí co s nimi neboť jim bylo jasné , že se jich někdo rozhodl tímto krutý způsobem zbavit. A tak se rozhodlo malé nalezence opatrně a něžně zabalit do bundy a vzít je k sobě domu.
Když se vrátili domů i s těma dvouma promrzlými uzlíčky , čekalo je překvapení a teplá krev. Nebyli ale jediný kdo byl překvapen i ostatní upíři s upírky neskrývali svůj udiv nad drobnými dvorečky jenž donesli a kterých se lásku a s opatrností ujali aby jim vynahradili těžký začátek do života a tak po tom co se postarali o mláďata šli společně do obyváku kde hráli společenské hry a užívali si aspoň trošku pohody o vánočních svátcích.

Milé děti noci

23. prosince 2017 v 20:33 | Iri
Vánoce , vánoce ,již jsou za dveřmi a tak se moc omlouvám , že dneska nic nevyjde protože musím jít ještě balit dárky a pomáhat tak nebyl čas. Tajže se hrozně moc za dnešek omlouvám a moc se nezlobte . A děti noci děste se a nebo těšte se nebot něco se zde objeví S vyplazeným jazykem
A hlavně mi pak za to hlavu netrhejte . Takže mjěte se dneska hezky a já mizím :-D

Drákula neznámá legenda

17. prosince 2017 v 20:01 | Iri
Režie : Gary Shore
Scénář: Matt Sazama, Burk Sharpless
Drákula neznámá legenda je film , který dovede zaujmout ať příběhem či samotným dějem. Ale hlavně je to první film , který jsem viděla. Kde samotný Vlad Tepeš není popsán jen a pouze z jediného úhlu pohledu ale z více úhlu pohledu a o čem ,že to vlastně následující film je ? No o Vladu Tepešovi Drákulovi.
Samotný děj filmu se odehrává ve století kdy Vlad Tepeš vládl v Transylvánie a bojoval proti Osmanské říši. ( Prosím jestli někdo ví století tak mi ho napište já si to bohužel nepamatuji). Kdy stojí před rozhodnutím jak nejlépe ochránit svůj lid a také před otázkou co vše je schopen dát v sázku aby vše zachránil . Takže jestliže vás zajímá jak se rozhodne mrkněte se na film .
A teď vůči filmu nemám moc kritiky. Teda až na sklípana co se tam objeví , protože jsem přesvědčená že sklípkan a nebo tarantule zkrátka v Transylvánie nežijí a taky obrázek nabodnutých lidí na kůl. Příště by to chtělo trošku reálnější záběr…

A co se jim tam naopak povedlo. No rozhodně netopýři , ti jsou moc pěkný , kostýmy a doba ve které se film odehrává, a také překvapující konec.

Kvetoucí růže ve sněhu

17. prosince 2017 v 20:00 | Iri

Speciální článek -část 2 - pro děti noci

26. listopadu 2017 v 20:01 | Iri
Nic lepšího mě nenapadlo a tak doufám , že se vám tato antistresová vymalovánka bude líbit. Vím, že není dokonalá ale je určena přímo pro vás a není to dělané stylem že bych ot někde stáhla . I když připouštím že inspirací byla ulita ode šneka díky jiné antistresové vymalovánce ale spíš se tam je více fantazie a s původní předlohou to má společné jen fakt že se se jedná o ulitu a , že má kostičky a kopečky tak snad doufám , že nevadí že není dělaná počítačově a že se bude aspoň trošku líbit.
S láskou

Vaše Irí

Upiří a pátek třináctého

19. listopadu 2017 v 21:50 | Iri
Někdy se stává, že se v myšlenkách zatoulám někam jinam anebo mě něco z ničeho nic napadne. A stejně tak tomu bylo i v tomto případě. Lidé jsou totiž pověrčivý, již delší čas a mezi nejznámější pověry patří i pátek třináctého. A zrovna v pátek třináctého mě napadlo zdali jsou pověrčivý i upíři.
Upíry mám ráda ale ať jsme si o nich četla cokoliv a nebo se dívala na filmy či anime s upíry nikdy jsem si nevšimla , že by někde bylo ukázáno že jsou pověrčivý. Proto jsem se rozhodla nad tím vším trošku více zamyslet. A vyšlo mi z toho že podle všeho co se o nich ví a píše jsou nesmrtelný a dokonce i dobří milenci.( jak by asi líbal upír) Hned tak se ničeho nezaleknout ( což se nedá říci o lidech , kteří jsou schopní začít ječet i při hledu na myš, pavouka, hada a nebo švába).

Což je i jediný příklad odvahy člověka a upíra co sem dám. Takže teď budou čistě jen a pouze upíři. Pátek třináctého jak jsme již výše psala má být údajně nešťastný den. Ale upíři tento den berou pravděpodobně jako každý jiný den. Chci tím jen říci , že si nedokážu představit pověrčivého upíra. Zkrátka nejde to. Vždyť děti noci milují noc a jsem si jistá že si dokážou vychutnat i pohled na noční oblohu jenž je plná hvězd a to bez ohledu na to jaký datum se píše v kalendáři. Vždyť jen přece v noci vyrážejí na lov a nebo se třeba projít či plnit povinnosti a to by přece nešlo kdyby byli pověrčivý. Což mě vše vede k názoru že upíří a nebo jestli chcete děti noci jsou hrdý národ, jenž nežije ve strachu z pověr. Neboť vědí a znají historii a určitě ví , co se ve skutečnosti za pověrou ohledně pátku 13 skrývá a tak díky tomu nemohou být pověrčivý. Vždyť oni sami mají svou hrdost jenž jim nedovoluje pověrčivost pravděpodobně.

Speciální článek -část 1 - pro děti noci

18. listopadu 2017 v 21:37 | Iri
Milé děti noci,
Zde vám přináším speciální článek a doufám , že nebudete zklamané. V první části máte pár hádanek a trochu té relaxační hudby (snad se vám bude líbit)
A pak ……no jestli jste to přečetli až sem sami to poznáte že ?
Jen se nedivte když se hned pod článkem neobjeví komentáře u tohoto článku budou kapánek hlídány a to z důvodu aby někdo omylem nenapsal správné odpovědi pod článek. Odpovědi mi můžete když tak posílat přes zprávu autorovi a nebo přes skype či do komentářů a nebojte zveřejnovat budu jen a pouze špatné odpovědi.
Takže předem přeji příjemnou zábavu a nezapomeňte nic nemusíte řešit sami a zde máme konečně odkaz na relaxační melodie https://youtu.be/Wa7NXjV4544
A teď zbytek článku
1.Dvě kukačky vedle sebe sedí avšak jedna druhou nevidí.
2.Jeden bratr jenž čtvrtým sourozencem jest má jednu mladší sestru jenž jest v bílí šat oděna. A které žezlo své vlády předává, když její čas nastává a jeho končí neb on k spánku lesní zvěř vždy ukládá nežli jeho sestra vlády se ujme. Kdo jsou tito dva sourozenci ?
3.Když slunce zapadá a večer ke slovu se hlásí .Procitá ze spaní avšak s úderem půlnoci ve světle luny jenž na nebi září

Urýt ve stínech nalézá avšak domů se opět navrací nežli slunce svou raní pout započne neboť před lidským zrakem se skrývá a ve dne k spánku ulehá nežli další svou noční pout započne k palouku jenž lidské oko nevidí.

Pro děti noci 2

17. listopadu 2017 v 22:10 | Iri
Milé děti noci,
zítra se můžete těsit a nebo také děsit na první část speciálního článku . Jojo už zítra , doufám že z toho budete mít radost . Protože , vy si něco hezkého zasloužíte. Něco co vám na tváři snad vyvolá úsměv a co vás potěší a u srdce aspoň trošku zahřeje.
A co že v ton článku bude ?? Hm toť je otázečka , otázka no nechte se překvapit a myslím si že překvapený budete. Teda aspoň v to doufám . A jestli mi zde utekla sem tam nějaká pravopisná chyba tak se omlouvám. Jo a také se můžete těšit ještě na jeden článek v upířích povídkách ale s tímto se s vámi pro dnešek loučím a přeji vám všem snad příjemně prožitý víkend ( teda aspoň v tom doufám)Usmívající se
S láskou
Vaše Irí

Pátek třináctého

15. října 2017 v 21:44 | Iri
Odbila půlnoc a hranice mezi čtvrtečním dnem dvanáctého a pátečním dnem třináctého zmizela během pár minut po půlnoci. Stačilo odtrhnout jeden list z kalendáře a byl zde tolik lidmi obávaný dne pátek třináctého neboť zrovna dnes ty jenž, jsou nejvíc pověrčivý se bojí vycházet ven.
Při raním rozbřesku zdobil obličej upíra pobavený úsměv. On tento den nepovažoval za nešťastný právě naopak číslo 13 bylo pro něj šťastné číslo. Vždy byl pobaven přístupem lidí k tomuto dnu a nebo spíše jejich nesmyslnou pověrčivostí. I když na druhou stranu byla právě jejich pověrčivost jeho výhodou. Neboť on toho dokázal využít. Věděl , že by nad dnešním dnem mohl klidně uvažovat až do setmění avšak spánek se již hlásil o slovo . A rak se rozhodl uložit již ke spánku. Namířil si to do své ručně vyřezávané a pohodlné postele. Jejíž deka a polštáře byli načechrané a zde ihned usnul.
Odbila 20 hodina večerní a Nikolas procitl ze spánku. Na jeho tváři pohrával úsměv jenž byl podoben úsměvu dravce a a krátké hnědé vlasy zvýrazňovali oválný obličej s hnědými očima jenž měli barvu oříšků. Na sebe si pro dnešní den vzal sportovní oblečení černé barvy , jenž nikdy nestrhávalo zbytečnou pozornost okolí. Takto oblečen se z domu na samotě u lesa vydal do města, neboť čas lovu právě nastal.
Uličkami města procházel rychle ale nenápadně a přitom s očima skrytými ve stínu hledal vhodnou oběd , která by mohla zahnat jeho žízeň . Nikdy se nevzdával a i pro dnešek si všiml drobného pohybu v jedné postranní uličce , kde nesvítila lampa ,neboť byla rozbitá. A také odtamtud cítil vůni krve a slyšel těžký dech. Došel na místo a viděl tam na zemi mrtvého muže a vedle něho stát mladíka těžce oddechujícího mladíka s nožem z jehož čepele kapala k zemi krev.
Nikolas se tedy za mladíka tiše přiblížil a pak se ho dotkl. Mladý muž sebou cukl a rychle se otočil. Jaké překvapení bylo když vyděl za sebou mladého muže kolem 29 let sportovní postavy. Místo toho aby zapnul mozek a přemýšlel nechal se ovládnout svojí touhou vraždit a na Nikolase zaútočil. Ten však hravě uhnul a ruku s nožem zablokoval. Útočník vypadl překvapeně ale stále pokračoval v útocích což Nikolase přestalo bavit asi tak po 5 minutách. A tak při dalším útoku předstíral že ho útočník zranil . Útoční nebo spíše vrah nasadil samolibý úsměv a přitom se tvářil jak měsíček na hnoji. Neboť si byl jistý svým vítězstvím. Ach kdyby jen tušil, jak se nádherně spletl. V momentu kdy již stál nad Nikolasem vyšla na noční obloze luna a její stříbřitá zář ozářila uličku v níž se odehrával boj. V ten samý okamžik se Nikolas podíval na útočníka , který se zachvěl hrůzou. Neboť se nedíval do lidských očí ale do rudých očí v niž byla vidět touha po krvi. S výkřikem upustil nůž na zem a rozeběhl se od Nikolase dál . Ten ale na nic nečekal a vydal se za ním svou vlastní rychlostí a na konci uličky již čekal. Stál ve stínech s rudě zářícími očima a s úsměvem dravce jenž čeká na svou oběť. Útočník do něj narazil avšak při nárazu spadl k zemi a v ten moment ho Nikolas zvedl ze země do vzduchu.
Jeho oběť se zmítala ve vzduchu avšak nedokázala se osvobodit z jeho stisku . A tak si Nikolas muže k sobě přivinul blíž jak matka malé dítě a své tesáky zabořil do jeho tepny . Dokud z něj nevysál i poslední kapku krve. Pak mužské tělo vzal sebou do lesa , kde ho zatížil kameny a vhodil do bažiny a ještě než začal rozbřesk a doba spánku šel se projít lesem neboť procházky noční krajinou při svitu luny jsou přece nádherné v lese nežli ve městě neboť v lese je obloha plná hvězd.

Dnešní povídka

15. října 2017 v 19:52 | Iri
Dnešní povídka se zdrží pač jí teprve přepisuji a dopisuji a uvidím jak ot stihnu , bud bude mítdv ěčásti a nebo jednu . Doopravdy podle toho jak moc s emi bude chtít dodělat ale vzhledme k tomu že na netu nidko není tak se jí asi dočkáe clé ještě dnes a já pak nemusím dělat ještě druhou část.

Věčný polibek temnot

8. října 2017 v 20:01 | Iri
Když není inspirace na povídku, tak je aspoň recenze. Užijte si její čtení milý čtenáři a čtenářky.
Dalo by se říci , že dobrých autorů co píší o upírech je velmi málo. Jejich knihy jsou velmi dobře napsané a naštěstí v nich upíry ukazují jak z té nebezpečné strany tak i z té starostlivé strany no nějak si tuhle větu přeberte.
Jenže z těchto autorů co o upírech píší zajímavě jsem vybrala Frost Jeaniene. S jejíma knihami vás na tomto blogu pomalu a jistě seznamuji a právě teď přichází čas seznámit vás s další knihu Nočních lovců milý čtenáři a čtenářky.

Věčný polibek temnot je příběh, jenž nás zavadí do dnešní Ameriky , kde se mladá žena jménem Kira setká s mistrem upírem Menscheresem . Jejich setkání je zajímavé a plné zvratů avšak zároveň se zde střetává budoucnost s minulostí a odvěký boj dvou nepřátel. Menscheres stojí již po celá staletí proti svému nepříteli Rad žefovi jenž mu usiluje o život. Toto nepřátelství trvá již od dob samotných faraonů a jeh konec má být v tomto století. Kdo zvítězí a jakou roli ve všem nakonec sehraje Kira ??? A proč Radžef a Menscheres stojí proti sobě ? Jestliže se to chcete dozvědět pak vám doporučuji přečíst si knihu . Jo a ještě něco nedoporučuji jí nikomu mladšímu 19let.

Upíří pout -uvod

27. srpna 2017 v 21:38 | Iri
Měsíc srpen se již blíží ke svému konci a to znamená jediné. Je to začátek a zároveň konec oslav měst a poutí , které jdou společně v ruku v ruce. A právě poutě se pro mě stali inspirací pro následující povídku : Upíří pout . Co když i upíří mají své vlastní poutě a jaké vůbec ty poutě jsou ? To je to co mne napadlo a tak jsme sepsala tuto povídku, avšak tato povídka je víceméně oddechová než dobrodružná . Možná právě proto doufám že se vám milý, čtenáři a čtenářky , bude líbit. I když připouštím že jsme nervózní že budete povídkou zklamáni což doufám nebudete.

Upíří pout -omluva

27. srpna 2017 v 20:16 | Iri
Omlouvám se ale povídka upíří pout vájde kolem 22:00 až 23:00 nebot jíjdu teprve ted přepisovat do wordu. Muže za to má neschopnost ignorace spánku Smějící se a fakt že se k tomu ještě dnes pokusím nakreslit obrázek. Předem děkuji za pochopení,

První rudá kapka

6. srpna 2017 v 20:48 | Iri
Autor :Frost Jeaniene
Tato autorka doopravdy píše vynikající knihy. Nikdy neomrzí a člověk si je pokaždé rád znova přečte. Proč jí řadím mezi oblíbené autory ? Je to celkem dost dobrá otázka a kdybych na to měla odpovědět jednoznačně tak řeknu že nevím.
Možná za to mohou její příběhy , které dokáži nejednoho čtenáře vtáhnout do děje a nebo samotný styl psaní spisovatelky.
Její příběhy totiž nejsou jen a pouze zasažené do dnešní doby. V některých se dokonce prolíná i minulost se současní. A stejně e v tomu i v První rudé kapce.
Děj se odehrává v současnosti a hlavní hrdinou je žena jménem Denis a upír Spad. Jenž je upířím mistrem , který má svůj vlastní klan a taky no celkem zajímavou osobnost což má ostatně i Denis. Spade slíbí Dennis pomoc po tom co je napadena démonem , který hledá někoho z minulosti její rodiny a právě v tomto okamžiku vzniká zajímavá zápletka. Zápletka jenž je plná dobrodružství sem tam i humoru a také i souboje.Dokonce se zde trochu víc poodhalí i minulost samotného mistra upíra.
Avšak pro vás milí čtenáři zůstává otázka .Jak celý příběh dopadne. Zachrání Spad Dennis úřed démonem najdou to co bylo pohřebené v dávné minulusti ? A hlavně jaký je vztah mezi hlavními hrdiny a odkud se znají ? Jestli že vás to zajímá pak vám doporučuji přečíst si tuto knihu . Neboť je napínavá a dokáže upoutat vaší pozornost. Takže doopravdy vřele vám doporučuji tuto knihu a pro dnešek se s vámi již loučím .

Naučte se kreslit Upíři-recenze

23. července 2017 v 21:37 | Iri
Naučte se kreslit
Upíři
Autor : Ian Daniels
Přiznávám tuto knihu mám doma již skoro rok asi , možná i déle. Je to vlastně příručka o tom jak kreslit a která je vhodná i pro začátečníky.
Její grafika je dobrá a obrázky v ní jsou vynikající . Vše je psané srozumitelně . Na této knize oceňuji hlavně vysvětlení postupu u olejomaleb ,akrylovek , vodovek a jiných technik. Také se zde dá najít kompozici a porozuměním barvám.
To vše je jen a pouze hrubý výčet. Do knihy je zapotřebí se nejdříve do knihy pořádně ponořit a pak se teprve podle ní učit cokoliv kreslit.
Já se do ní teprve chystám pořádně ponořit přečíst si vše , protože jak název , nádherné obrázky , tak i text dokáže zaujmout.

A proto tuto knihu doporučuji všem , kteří mají rádi umění , upíry a nadpřirozeno A , také těm kteří se chtějí aspoň trošku naučit kreslit a nebo si připomenout základy jak správně malovat či kreslit.

Den Vlada Tepeše -část druhá

8. července 2017 v 20:00 | Iri

Po několika denní cestě vlakem Alfred konečně dorazil do Transylvánie . Kde se rozhodl vydat po stopách svého předka a došel k rozvalinám hostince .Na tomto místě se rozhodl strávit noc neboť doufal že zde narazí na upíry a tím pádem je i překvapí. Neměl strach , sám sebe považoval za hrdinu . Netušil že mezitím co si on rozbaluje tábor je pozorován dvěma červeně žhnoucíma očima.
Upír nebo spíše lépe řečeno strážce vyhodnotil osobu jenž sem přijela jako otravný hmyz , u kterého se musí dbát na opatrnost a rozhodl se o tomto muži informovat svého pána .
Odbila teprve 20.Hodina večerní a Vlad procitl. Po dobrém a dlouhé spánku se rozhodl dát si sprchu. Vlažná vody ze sprchy dopadala na jeho tělo a po kapkách mu stékal po delších vlasech . Když se tu náhle ozvalo klepání na dveře jeho komnaty. ( Ne popisu jeho postavy jak asi vypadá ve sprše se tu fakt nedočkáte a jestli má komnatu s koupelnou fakt nevím no dejme tomu že jí takhle má zařízenou)

Tiše si povzdechl vypnul vodu a rychle se osušil a převlekl a pozval narušitele do své komnaty. Viděl že je to jeden z jeho strážných jenž málokdy opouštěl své místo na stráži u bývalého hostince a tak ho bez zaváhaní vyzval aby mu hlášení podal. Tušil že se něco muselo stát.
To co se dozvěděl nemohl označit za šokující a nebo za neobvyklé . Byl zvyklí že k hostinci chodí lidé ale nikdo tam nikdy nepřespal rozhodl se proto situaci ohlédnout sám

Vydal se tedy k bývalému hostinci a vyděl před sebou mladého muže. Oslovil ho . Jenže ten mu odsekl at neotravuje že je potomek Van Helsig. Vlad poznal že má co dočinění s pyšným člověkem ale to mu nevadilo. Dal mu najevo kým je ale Alfredovi to bylo jedno pokusil se ho uhodit. Vlad jeho ruku zachyl a skroutil mu jí za záda. Zasyčel na něj že tohle dělat neměl a odhodil ho od sebe. Na jeho tváři byl dravčí usměv a oči zářili rudě.
V ten momentu ž Alfred poznal kdo to před ním stojí . Že je to upír, hodil po něm lahvičku svěcené vody a hned na to i kříž. Vlada toto chovaní rozzuřilo a tak neváhal a zaútočil na svého nepřítele neboť poslední kapička pověstného poháru trpělivosti přetekla. Rychlostí světla se dostal za Alfreda a zezadu ho chytil.
Tiše a hrozivě zasyčel aby se uklidnil. Jenže to on neměl v úmyslu. Začal vykřikovat ,čí je pravnuk a že chce svého pradědu vidět. Protože i on je lovcem upírům. Vlad ho tedy pustil a vyzval aby mu ukázal co umí. I když o tom že před ním stojí lovec upír dost silně pochyboval. Také ho s výsměšným hlasem upozornil že to už říkal. Alfred na něj zaútočil znova a tentokrát s kůlem.
Ano Vlad stál na místě a vytřeštil oči na kůl a musel bojvat se záchvaty smíchu a mezitím odrážet Alfredovo útoky.( Jen přece chtěl svojí kořist kapének potrápit). Asi tak po dvou vteřinách kdy ho Alfred omrzel vyrazil mu kůl z ruky a neodmítl si to okomentovat se slovy :,, Vím ,že vy lidé děláte napodobeniny snad ze všeho. Umělé květiny a motýli ale doopravdy jít na upíra s kůlem., který není ze dřeva ale je z umělé hmoty. To se ti zdá normální ?´´

,,NO a ? Dřevo nebo umělá hmota aspoň je posvěcený prý. To mi tvrdili. Dal jsem za něj 3 tisíce na aukru.´´

,,Eh aha . A to si říkáš lovec upírů. Když skočíš na falešný kůl…….Proč já se s tebou vůbec zahazuji nejsi hoden být mým soupeřem. ´´Pronesl Vlad a chtěl v klidu odejít s tím že Alfreda nechá jen a pouze na oko žít.. Jenže Alfred měl v rukávu eso a tak když se Vlad k němu otočil letěl na něj míč z jasanového dřeva plněný svěcenou vodu . I tomuto útoku hbitě a rychle uhnul.
Než se Alfred nadál ,stál Vlad před ním a držel ho asi tak 60 centimetrů nad zemí pod krkem. V jeho temně černých očí létaly blesky a vztek s jím cloumal. Nechápal co si to ten človíček dovoloval . Nu napadlo ho, že jablko nepadlo daleko od stromu v tomto případě a milému Alfredovi vysál krev . Pokud možno co nejbolestivějším způsobem. Chvíli pak přemýšlel co s jeho tělem a pak se rozhodl že ho nabodne na kůl vedle jeho praděda.

Od toho dne se mohl Vlad těšit na východ či západ slunce při šumění větví stromů a ptačího zpěvu a při procházce mezi dvěma kůly s lidmi , kteří se samovolně nazývali lovci upírů . A přitom mu jako soupeři nesahali ani po paty a tak si mohl Temný princ užívat dny klidu na svém sídle s jeho věrnými upíry a se zpěvem ptačím v korunách stromů , jenž oznamoval začátek dne pro lidi a noc pro upíry . Neboť když slunce vstává ,ptáci ho vyprovázejí a když zapadá ke spánku se ,ukládá se též ptačí zpěv krajinou daleké Transylvánie.
 
 

Reklama


Rubriky